Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už jsou to čtyři roky, co členové belgické kapely Emptiness sešli do podchodu a rozehráli svou variantu jak rozšifrovat cestu ven z metalových klišé. Album Not For Music je zvláštním albem mimo běžný příjem, a jako takové taky zanechalo svůj otisk. Pořád mu ale ta podivná nátura probouzející se neurčitosti sluší. Pánové si to kráčeli do podzemních prostor post-metalových halucinací vzpřímeně a se šarmem, a ještě u toho stíhali kynout ne moc chápajícímu davu. Definitivně se jim podařilo rozbít tábor věrných metalheads a naopak imponovat těm, jimž jejich svojská realizace nových kroků temnotou bezvýhradně voněla. Bez ostrých riffů a směšných póz. Já nejdřív váhal, abych tuhle svoji nerozhodnost proměnil v solidně používaný manuál, jak se díky Emptiness ocitnout v jiném světě, kde fungují jiná pravidla. Přesto je dnešním pohledem Not For Music pouhým začátkem, odvážným nakročením.

Novinka Vide jde v ohledu podivnosti a neuchopitelnosti ještě mnohem dál. Na poslední vlivy metalu zcela rezignuje a dnes je mnohem blíž temnému rocku a post punku, avšak v jádru rozostřeném, zakaleném podání. Mimoto jsou snadno k dosažení jakési romantické stihomamy, protože Emptiness zjemnili svůj výraz až někam na úroveň shoegaze šmrncnutého popu, který ale také není k mání v klasicky přístupném režimu. Proto asi misery pop - termín, který si zvolila sama kapela. Vide je deskou jemných přísad na malém prostoru a přísných podmínek k jeho opuštění. Je to temná psychedelie, křehká a svým způsobem i dojímavá, jen drobně rozkrývající pokusy o rytmus.

Vide je vlastně takové covid album. Zavřené doma, bez možnosti se pořádně nadechnout, rozběhnout a nabrat směr lepší zítřky, Jen trpělivě čekat na něco, co možná stejně nepřijde. Je uzavřené samo v sobě, dusí se pod respirátorem a jen jeho nedoléhavostí se dostávají ven zvuky přidušených mluvidel. Chápání reality je jiné, je třeba jej přehodnotit. Věci a činnosti, které nám přišly jako automatické a snadno dosažitelné, jsou najednou pryč a my se musíme pokusit žít jinak, skromněji. Doslova bezkontaktně. Veškeré náznaky uvolnění, zlehčení situace a vystoupení z domácí izolace, či snad dokonce záchvěvy něžných dotyků, jsou jen nepatrným vytržením z jinak sklovité a rozmazané produkce podělané přítomnosti. Klinické mezihry bez ústředních motivů.

Vide je album, které je v první fázi dost nepřístupné, vnucující pocit, že je jen pro blázny bez špetky harmonie. A právě proto jsem tam, kde jsem - u recenze, zkrátka tomu nešlo odolat. Album je prošpikované syntetikou sloužící jako ideální zprostředkovatel toho rozpatlaného světa uzavření. Tiše si to šine příšeřím pokoje, navíc vedena vokálem, který je ve skutečnosti pouhým šepotem, to aby se ta úzkost ještě prohloubila. Do nastavení Vide se ale naprosto přesně hodí. Přes to všechno má deska své milé okamžiky, laskavé chvilky ve spojení se vzpomínkami na lepší časy a hudebně odkazující na osmdesátkový new wave. Někdy v náznacích, jindy zase přímo. Ta atmosféra spojení nicoty, tanečna a podivného shoegaze broukání v totální samotě je postupem času až mimořádná. Po prolomení bariéry už se jednotlivé střípky a motivy samy navazují, roste provázanost a kreativita ve zdánlivém otupění. Spát se mi co? Chce! Ale ještě než půjdu na kutě, zkusím si dohrát tu melodii, co mě právě napadla... A když se probudím, situace není o moc jiná. Všechno je tak malé, zkreslené, jen repráčky nad stolem pomalu pouští do pokoje, co jsem před spaním zaznamenal. A svět venku je pořád tak vzdálený, vypadá to, že omdlím...

Ano, je to hudební hrana zaběhlých hodnot a avantgardní hra na malém hřisti domácího 1+kk. Ale abychom nemluvili jen o pocitu stísnění, svůj náhled na vznik alba přináší sami Emptiness. Nahrávání Vide probíhalo na izolovaných místech - v bytě, na střeše domu, na chatě a v lese - jen bicí byly pořízeny v klasickém studiu. Například ta střecha - snaha zachytit vnímání pohybu lidí ve městě z jiného, nezvyklého úhlu pohledu. Navíc když je společnost paralyzována pandemií a pohyb po venku je víc svátkem a omezený řadou pravidel. Dalším specifickým znakem alba je použití francouzštiny, která svou barvou a znělostí dává rozplizlé náladě alba další rozměr. Další dobrá volba.

Mám za to, že Emptiness se podařilo vydat milník, album které se vymyká běžnému příjmu a zařazení. Troufám si tvrdit i pro zaryté avantgardisty, natož pak posluchače vyloupnuté z metalové obce. Vide funguje jako tichá seance za okny, která nejdou otevřít. A pohled, který skrz ně nabízí čtveřice Emptiness, vážně stojí za pozornost. Svět se zpomalil a svůj projev zpomalili i Emptiness. V rámci svého svérázného vývoje ale evidentně k dobru věci. Ocenit ale skutečný význam Vide bude možné až v řádech měsíců.