Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ačkoliv název nového českého hudebního tělesa i jeho debutového alba vyhlíží krajně nedůvěryhodným dojmem, za jejich zrodem stojí respektované osobnosti tuzemské tvrdé scény. Masáž totiž původně vznikla coby boční projekt rytmického dua grindcorové úderky Gride - baskytaristy Michala Sochy a bubeníka Miroslava "Čerta" Čertíka. Trojici pak doplnil na scéně zatím neznámý kytarista, textař a zpěvák/recitátor Ivan Boreš.

Popsat nějak srozumitelně tvorbu spolku je dosti nelehký úkol. Osobně se mi zalíbil termín "akustický crossover", který před lety používala obdobně laděná kapela Rudé kostry. Pokud si někdo z vás na toto (dnes již neaktivní) seskupení pamatuje, pak si jeho tvorbu představte v poněkud chaotičtější a neučesanější podobě a jste doma. Masáž totiž používá stejnou fintu, tedy kontrast hc/metalové rytmiky a hry na akustickou kytaru. Na rozdíl od Koster nicméně zjevně odmítá klasické písňové struktury a místo toho sází na experimentálněji laděné a obtížně předvídatelné skladby.

To sice zúčastněným rozhodně slouží ke cti, stejně jako nepopiratelné instrumentální kvality, o nichž vás nikdo z trojice nenechá na pochybách. Celek ale bohužel působí značně nesourodým, místy téměř nahodile vyhlížejícím dojmem. Jakoby se partička nadšených muzikantů potkala ve zkušebně, společně si zaimprovizovala, trochu násilně do toho všeho naroubovala cosi mezi mluveným slovem a recitací a následně ze svého snažení byla tolik nadšená, že ho bez výraznějších úprav zvěčnila. Sem tam se sice mihne nějaký zajímavý nápad, po většinu své poměrně krátké hrací doby "Kvok!" ale spíš nudí svou samoúčelností a skladatelskou bezradností.

Přes relativně slušně ošetřený zvuk, nesporně originální pojetí a velmi solidní hráčské výkony, působí debut Masáže jako polotovar, z něhož by se dalo "vylouhovat" pár zajímavých nápadů a dát jim srozumitelnější a ucelenější podobu. A to je velká škoda, protože pánové mají rozhodně nezanedbatelný potenciál a jejich snaha dělat hudbu "jinak" působí nesmírně sympatickým dojmem. Kvalitní muzikanty, kteří svou tvorbou jdou "proti proudu", navíc potřebuje tuzemská scéna jako sůl. Osobně se ale obávám, že tudy zkrátka cesta nevede…