Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ačkoliv jsem původně nechtěl uvádět žádná historická fakta, za účelem představení mnou vybraného reprezentanta z jinak velmi, velmi obsáhlé diskografie Melvinů plné nejrůznějších živáků, remixů, splitek, bootlegů, osmých verzí páté verze dvanáctého alba atd..., se neobejdu alespoň bez letmého nastínění situace uvnitř kapely během inkriminovaného roku 2006, kdy se na povrch vyklubala (nevím kolikátá) studiovka s názvem (A) Senile Animal. Základními stavebními kameny byli od počátků fungování formace střapatý hlavní řvoun a kytarista Buzz Osborne společně s jedním z nejlepších bicmenů všech dob, disponujícím naprosto nezaměnitelným a ojedinělým úderem, pod jehož silou se poroučela nejedna nebohá bicí soupravička, Dalem Croverem. Basa představovala u Melvinů vždy tak trochu horké zboží a neustálé hledání nových drtičů čtyř strun se stalo během let jakýmsi folklórem. Ani před započetím prací na (A) Senile Animal situace ohledně postu basáka nevykazovala žádné abnormality. Buzz a Dale opět sháněli posilu, ovšem k překvapení mnohých se k osiřelé dvojici přidalo hned duo muzikantů ze seattleských Big Business, a sice Jared Warren (basa) a Coady Willis (bicí!!). Ano, počítáte správně. K nekompromisnímu Daleu Croverovi přibyl se svou sadou škopků ještě druhý bouchač do party a nutno poznamenat, že výsledek stojí vážně za to!

Čerstvá krev nakopla Melviny opět do závratných výšin a výkony, jaké pánové předvádí na "Senilním zvířátku" si zaslouží můj nekonečný obdiv. Jestliže jsem měl z několika předchozích záseků chvílemi poněkud rozporuplné pocity, tady nic podobného neplatí. Díky posílené rytmice získal jinak standardně nebezpečný kravál na ještě větší síle a razanci, pod jehož působením budou sousedům naproti přes ulici praskat okenní tabulky a jejich jindy flegmatického Alíka popadne nekontrolovatelný záchvat zuřivosti. Choutky po experimentálních výletech, jako několikaminutové třískání do všeho, co se dá najít mezi starým harampádí u popelnic nebo probublávání bahna doplněné o chorobné kvílení syntetizátoru, byly upozaděny na úkor jasněji definovaných a (relativně) stravitelnějších songů, které ovšem v žádném případě neztratily nic ze své nápaditosti a schopnosti udržet posluchače v neustálém očekávání. Z desítky skladeb po okraj našlapaných zápalem a radostí z hraní (si) bych nerad vypíchl byť jen jednu jedinou. Každá v sobě ukrývá extrémní dávku energie a nápadů neomylně zasazenou chvílemi do rozvážného tempa, co se táhne jak žvýkačka nalepená na spodní straně sedadla MHD, když do ní zaboříte své kulíky, a chvílemi do rytmů přirovnatelných možná k padání napěchovaného babiččina příborníku z proklatě strmých schodů. Explozivní síla tryskající z (A) Senile Animal postavená na jednoduchých, avšak bytelných, základech ve mě znovu zažehla nadšení pro nezaměnitelné originální uchopení rockové hudby melvinního ražení. Pánové od samého počátku razí svou vlastní cestu bez ohledu na okolní svět a přibývající šediny. Tímto albem všem dokázali, jak jednoduše lze vytěžit z minima maximum bez známek křečovitosti a vykrádání sebe sama. Výborná záležitost, rozhodně si nenechte ujít!