Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Merrimack - Of Grace and Gravity

MerrimackOf Grace and Gravity

Garmfrost19.7.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Of Grace and Gravity ukrývá ostré drápy stejně jako podmanivé sólové hrátky. Provokuje posluchače k houpavému vnímání, hází na něj jednu stopu na druhou a pořádně jej zahlcuje. Nepřipraveného ho pak hodí do běsnícího kotle.

Nové album pařížské sebranky, známé pod jménem Merrimack bylo tentokrát nutné vyhlížet poněkud déle. Pánové pauzy mezi jednotlivými vydáními protahují, až budí dojem konce. Při poslechu Of Grace and Gravity je zřejmé, že odmlka byla třeba. Merrimack nabrali síly spojených s nekonečnou inspirací v hlubinách temnoty, čehož výsledkem je nebývale silná nahrávka.

 

Na přelomu tisíciletí spolu s dalšími dravci pomáhali nakopnout další vlnu blackmetalového nadšení. Pojetí Merrimack sázelo a doposud sází na co nejmenší ohlížení se do minulosti. Po slabších nahrávkách nastavili zrcadlo výbornou řadovkou Omegaphilia a opět se odmlčeli. Of Grace and Gravity pojí dravčí počátky s progresem. Kapela je metalová každým coulem. Je zároveň ponořená do duchovna, a sluší jim to. Ono duchovno není prvořadé. Na prvním místě je hudba. Atraktivních nápadů je deska plná, výborného muzikantství (ještě aby ne), podmanivé atmosféry a v nemalém množství nasypaného extrému rovněž.

 

merrimack

 

Přemýšlel jsem, co bych označil jako to první, co vás tak zvaně liskne přes ksicht. Je to působivý černobílý obal, kterému vévodí dobře padnoucí logo či jakási prasklina v podobě slunce a spálené změti pod nimi? Nebo příjemně barevný zvukový kabát? Kytary dobře řežou, basa pulsuje, jak se sluší a patří. Bicí nejsou utopené, ani nad vším neřvou. Staromilcům nebude čistý sound vonět pod knírem, ale s ohledem na dobře známý styl Merrimack si jiný zvuk nedovedu představit. A tentokrát opravdu dýchá.

 

Of Grace and Gravity se tváří volněji, než ve skutečnosti je. Album ukrývá ostré drápy, stejně jako podmanivé sólové hrátky. Provokuje posluchače k houpavému vnímání, hází na něj jednu stopu na druhou a pořádně jej zahlcuje. Nepřipraveného ho pak hodí do běsnícího kotle. Merrimack si hrají s tempem a jeho změnami. O žádné skladbě se nedá říct, že je taková nebo jiná. Změny se dějí nečekaně uprostřed riffu.

 

Umělecké pestrosti mohou pomoci i zajímaví hosté. Hned v otvíráku Sulphurean Synods zazní hlas D.G. Netvrdím, že ho bylo potřeba, ale song obohatí svým nezaměnitelným řevem. Druhým hostem je Ur Èmdr Œrvn, kterého najdete v sestavách japonských blacků jako např. Anguis Dei nebo Atman Drei. Jeho příspěvek v závěrečné Embalmer's Wine mě navnadil k objevování jeho kapel.

 

 

Nepokrytě přiznávám, že mi Merrimack sedli. Jejich nahrávku jsem už ani nečekal, a už vůbec netušil, že by mě mohla bavit tak moc. Raději jsem si k sepsání recenze dal načas. Abych vyloučil počáteční poblouznění… A dobrý. Líbí se mi, že kapela dává na odiv výborné muzikantství i tvůrčí umění, a zároveň je černočernou hordou, které její zapálení pro věc stále věřím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pekárek / 21.7.24 14:26odpovědět

Tohle jw fakt přesně podle mého gusta. Díky za upozornění.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky