Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mr. Bungle - The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo

Mr. BungleThe Raging Wrath of the Easter Bunny Demo

Michal Z13.9.2021
Zdroj: Flac
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Vzpomínka na doby dávno minulé, kdy se začal do metalu tlačit nadhled a poťouchlosti. Začal se rodit crossover. Výchozí thrashmetalová sloučenina je zde hnojena vším možným, co začalo tento styl kontaminovat. Brzy vyrazily nové větve na metalovém stromu. Dobový dokument, přepracovaný dnešní technologií u mě obstál se ctí a má i starému thrasherovi co nabídnout. Navíc když je na co vzpomínat a užívat si asociace, je prožitek z alba silnější.

Doba je dynamická a nahrává nečekaným momentům. Jedním z nich bylo ožití formace Mr. Bungle. Fištróni Patton, Spruance a Dunn přibrali mistry oboru – Lombardo, Scott Ian a rozhodli se znovu namastit 34 let staré demo. Proč ne. Spolupráce Pattona a Lombarda už proběhla pod značkou Fantomas a nedávno přinesla navíc fantastické debutové album projektu (kapely) Dead Cross. Proč tedy tuto kvalitativně výbornou kooperaci nepřenést i dál, do dalších projektů.

 

Zběsilé oldschoolové osmdesátky od prvních taktů The Raging Wrath of the Easter Bunny Demo mají úsvit. Naivní rychlostní dobové riffy, nadhled a nadsázka tolik typické pro Mucky Pup, Green Jelly, Suicidal Tendencies a odvázané Anthrax. Chlapi nemají problém shrnout celou osmdesátkovou thrashmetalovou scénu do tří minut a slovníkově ji popsat a katalogizovat. Většina materiálu neoslňuje ničím převratným stylotvorným, to je fakt této nahrávky. Takto se líhnul thrash metal bez mantinelů z výchozího ryzího vzorce. Při poslechu metám pohybové kreace a smekám v jednom taktu. Když už mám dojem, že jen kolovrátkují a skladbu natahují, dostanu záhlavec v podobě rafinovaného riffu, melodie, nebo štěkavou upomínku páně Pattona.

 

 

Cover skladba S.O.D. - Hypocrites / Habla Español o muere jasně dává najevo, jaký thrash tito páni mají rádi. Nadsázka a prča. Tolik typické pro Billyho Milana, respektive staré Anthrax. Každá sranda však jednou skončí a thrash ve vysokých obrátkách, podaný mistry, vše smete. Zůstává jen čistá zem, čekající na nové obdělávače, nebo obyčejné uctívače minulosti. Zběsilost na plný plyn je dalším synonymem nahrávky, která musí těšit nejedno starého ošlehaného posluchačského veterána. Ale není to jednoduchý popis. Pod povrchem vše rafinovaně kolísá, byť ve výsledku skladby vyznívají spíše obyčejně. Chce to zvýšit úsilí a najít si hudební finesy osobně. Tancuje se v rychlém tempu, a když se v delších skladbách dostavuje pocit nudy, zavelí zkušenosti tvůrců a vloží do hry spoustu poťouchlých zapamatovatelných háčků.

 

Dochází i k čelním střetům starých Anthrax s Faith No More. Aby toho chvatu nebylo málo, vše stvrdí Loss for Words od starých Corrosion of Conformity, dalších to průkopníků crossoveru. Album je všemocné, zpočátku máte pocit, že posloucháte staré Megadeth, vzápětí se to přesype do vichřice a neřízeného vpádu potrhlostí. Místy dojde k nudě, kterou starý thrash často trpí a nevyhýbá se to ani přehrávce prastarého dema polozapomenutého souboru. Přesto pozitivní okamžiky a dojmy převažují nad zbytečností. Naštěstí materiál má čím promlouvat dodnes.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky