Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Děsivé mistry francouzského black metalu Aosoth sleduju od jejich doposud nepřekonaného, třetího záseku v diskografii III – Violence & Variations. Co bylo před ním, mě nechává chladným. Co následovalo poté, ve mně vzbuzuje frenetické nadšení. Ať už se jedná o geniální, pro žánr určující a dějiny přepisující IV: An Arrow in Heart nebo různá splitka a EP. Vše ve vrcholném formátu. Tak nějak jsem se ale obával postupného sestupu z nejvyšších pozic trůnu s letošním pátým dílem V: The Inside Scriptures, ale zdá se, že obávat se bylo předčasné. Opět nám pánové naservírovali vysoce nadprůměrný materiál, který se evidentně jen tak neoposlouchá. Hodnotit, zda budou Aosoth opět přepisovat žánrovou encyklopedii, je prozatím předčasné, ale jisté je, že „pětka“ patří už nyní mezi nejsilnější alba letoška a v mém osobním žebříčku bude hooodně vysoko, ne-li nejvýš.

Jako první vás trkne vyhlazovací styl materiálu. Tam, kde se „čtverka“ unášela v mystických rovinách, jde pětka na dřeň. Asi tam, kde mohli být Antaeus na návratovém albu a nebyli. Šílené tempo se příliš nevychyluje z nastavené rychlosti. A když, stejně ho kopáky rozdovádí k opětnému vyhlazovacímu charakteru. Jako výborný protipól vůči rozbouřenému orkánu funguje chladný sípot samotného otce zakladatele MkM. Jeho hlas patří mezi těch pár vybraných, které si s nikým za žádnou cenu nespletete. To ovšem platí i pro strunmistra BST a osobitého basáka INRVIho. Druhou kytaru pak nahrál zajímavý host, kterého budete znát z dalších významných francouzských smeček v čele s Hell Militia, Saroth.

Zmínil-li jsem, že jdou Aosoth na dřeň a že je nová deska vyhlazovací nátury, bylo by dobré podotknout, že pánové nerezignovali ani na temnou atmosféru. Možná to bude oxymóron, ale jejich písně mi připadnou jako polité živou vodou, jsou provzdušněné až rozevláté. Aniž by zradily černou špinavost, je zvuk alba příjemně čitelný. Všechny skladby mají stopáž kolem osmi minut, což by při vražedném tempu zlomilo vaz leckterému skladateli. Ne tak Aosoth. Vše kolem vás víří, mate a zároveň poutá pozornost, takže hledáte, unášíte se a rázem je třičtvrtě hodinky ta tam.

Poznávacím znakem Aosoth byl od začátku jejich kariéry i poutavý death metal. Díky dobrému vkusu, znalostem a skladatelskému umění se mix blacku s deathem slil do pestré mozaiky, činící z Aosoth silně návykovou drogu. Řekl bych, že Aosoth přinesli na V: The Inside Scriptures nejvyzrálejší kompozice, které dokazují, že lze hrát nenávistně, chaoticky a přitom podmanivě atmosféricky. Kapela je věrna svým kořenům a zároveň nestojí ani chvíli na místě a své umění posunuje neustále dál a dál.