Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Neath - The Spiders Sleep

NeathThe Spiders Sleep

Sarapis31.7.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: mp3 player Philips + AKG K44
VERDIKT: Příjemné překvapení ze vzdáleného kontinentu, které je zároveň výrazným podnětem k hledání dalších skrytých klenotů. S palcem nahoru umisťuji „The Spiders Sleep“ na viditelné místo ve své sbírce a sahám po následovníku, do něhož vkládám nemalé očekávání. Ať už to ale dopadne (resp. dopadlo) jakkoli, solidní debut to kapele neodpáře.

S dalším utajeným tipem na poslech v letních bouřkovo-parných měsících tentokrát zavítáme do vzdálené Austrálie. Pro našince je to země vskutku exotická a hudba, která z těchto končin pochází má pro člověka žijícího v srdci Evropy jistojistě zvláštní nádech. Pro mě je australská metalová scéna zatím víceméně neprozkoumaným územím – z tamních spolků si narychlo vybavím tak akorát progresivisty Alchemist, heavíkaře Pegazus a šílence The Berzerker, dál už je to krapet mlhavější. Kapel je však v Austrálii daleko daleko víc a to by v tom byl čert, aby se mezi nimi nenašly nějaké hodnotné hudební lahůdky. A jednu takovou naději jsem objevil v mladé kapele Neath, která mě zaujala svým povedeným debutovým albem „The Spiders Sleep“.

Předem bych měl říct, že nejde tak úplně o novinku (cesta z Austrálie je daleká a klikatá, tak se nedivte, že se recenze zdržela:). Album spatřilo světlo světa v roce 2007, navíc od té doby přibylo do diskografie kapely ještě jedno dílko – deska „The Small Untruths“ z konce loňského roku (o ní někdy později). Zatímco na novější album se teprve chystám, debutový počin už mám naposlouchaný dostatečně a můžu se tedy s patřičným odstupem podělit o své dojmy. A ty jsou hodně pozitivní! Kapela na svém debutu představuje vlastní pojetí atmosférického psychedelického metalu a rozvíjí inspirace, které podle všeho pochytila z poslechů metalových veličin jako Opeth, Amorphis, Sadist, nebo i krajanů Alchemist. V klidnějších pasážích mi někdy dokonce vytane na mysl odkaz Faith No More. Album disponuje spoustou nápaditých motivů a příjemných melodických harmonií (mimochodem právě v nich se Neath nejvíce přibližují Akerfeldtově družině). V neposlední řadě mně na desce imponuje její silná atmosféra, která mě při každém poslechu vždycky neprostupně obklopí.

Nebojím se říct, že mě deska baví bez přestávky od začátku do konce. A to přesto, že jednotlivé skladby dosahují v průměru sedmi minut. Neath však nemají problém s udržením posluchačovy pozornosti a pořád sázejí jeden nápad za druhým. Dobrým tahem bylo netočit hodinovou desku a vyhnout se různým ambientním intrům a mezihrám. Ty někdy dobře plní roli vtažení posluchače do děje, ale někdy naopak nudí a album brzdí. Neath nic takového nepotřebují, krátké uklidněné pasáže mají zakomponované přímo ve skladbách a vědí, kdy je ve správný čas utnout. Toto vše je zabaleno do dusivého horka australské pouště, které ale může stejně tak být palčivým arktickým mrazem. To už záleží na vás. „The Spiders Sleep“ má ale i své stinné stránky, které lze připsat na vrub nezkušenosti. Například bicí působí v některých momentech poněkud neohrabaně a také čistý zpěv není ve všech případech zcela jistý, ale mě osobně to nevadí. I v těchto nedokonalostech prvního alba je krása a jisté kouzlo. Kdyby se to mělo opakovat i na další desce, byl by to problém, ale tentokrát to do konečného hodnocení ani nechci výrazně promítat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky