Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na řadě je samota. Samota a minimalisticky pojatá hudební plocha, která ji věrně doprovází. Album The Mist Between Mirrors je soundtrackem pro osamělé. Pro jedince, kterým protéká život mezi prsty. Je to křehká, prostorová a zastřeně překrývaná hudba hledající odpovědi, z nichž ty nejprůkaznější budou stejně jen ve formě dalších otazníků. A to je samo o sobě přitažlivé. Jemnost a tichá symbióza se tmou však vítězí. Oproti ní je album posledně recenzovaných stájových kolegů Flowers For Bodysnatchers necitlivý rachot na hranici přijatelnosti.

Ano, po nějaké době se zase vrátíme k branám představ, cinematických vizí a výrazově skromné ambientní meditaci. K přemítání v osamění, k plutí prostorem nabízejícím nepřeberné množství odstínů, nálad a tajuplných, dosud neprobádaných míst. Přímo k tomu vyzývá každá další návštěva labelu Cryo Chamber a každé další ponoření do jeho produkce. Jemnocitné, děsivé a fascinující - záleží kam nás naše konkrétní kroky zavedou. Ve společnosti třetího alba projektu God Body Disconnect to bude právě o té samotě. O klidné plavbě tichým okolím, o propojení reálných zvuků se sny a o posouvání vlastních představ ve směru, který nám tahle nahrávka ukazuje. A který umí být poutavý.

Se jménem God Body Disconnect se setkáváme v rámci našeho webu poprvé. Za projektem stojí jediná osoba - Bruce Moallem. Člověk, jenž se v minulosti pohyboval jako bubeník v deathmetalové komunitě (kapely Dripping a Cadaverment) a až poté našel svůj nový vyjadřovací smysl. Skrze dark ambient a doteky dalších, v těsné blízkosti se nacházejících stylů. Dobré by bylo zmínit například post-rock, jehož typická obrazotvornost se dotýká i aktuálního alba. To, ač skromně vybaveno, pojímá ve skutečnosti hodně vlivů a odlišných zvukových střetů. Ke svému prospěchu.

Prostorový minimalismus alba The Mist Between Mirrors přímo šablonovitě protíná reál se sny. Mimo jiné díky snadno rozeznatelným příspěvkům pořízeným jako field recordings s těmi, které odvádí pozornost mimo tento svět a jeho rutiny. Tahle hudba není čistě o studiovém zavření se a elektronických malůvkách mezi čtyřmi stěnami. Zrovna zde je jasně slyšet, kolik prostoru dostal pohyb venku. Elektronika sice nadále dominuje, ale není to jen ona, kdo albu vládne. Své si řekne i kytara a právě v té chvíli slyším tu spojitost s post-rockem. Je zcela přirozená. Dostane se i na mluvené slovo, naštěstí docela schopně využité, a dočkáme se také ženských chorálů. Dark ambient God Body Disconnect není hudbou jedné linie, je to nabídka více vrstev a jejich vzájemného překrývání.

Samota je všeobjímající, pocit prázdnoty se prohlubuje, dny se krátí a nechtěná setkání tomu taky nepomáhají. Tohle album beru jako pohyb na několika hranách, z nichž vyčnívá ta nejpodstatnější – psychické strádání a neodvratná opuštěnost. Další asociace jsou však v těsném závěsu. Album nabízí mnoho postupů a pozic, ze kterých se dál vydává směrem postupného chřadnutí. Tiché vnímání, sled nekonečných cest vzduchoprázdnem a také kus mystiky a neklidu. Děsit se ale nechci a myslím, že to ani není hlavním posláním The Mist Between Mirrors. Spíš je to správné vyvážení a důkladné navození atmosféry, kdy člověku přes všechna úskalí a poměrně dost dobrodružný výlov zasutých nálad zbude jen ten pocit kůlu v plotě. Nebo možná ani ten ne...

God Body Disconnect se podařilo zkomponovat velmi přesvědčivé album. Ta funkce průvodce s přehledem v dost ošemetné situaci je všeříkající. Představte si ticho a v něm poletující útržky životního děje. Toho špatného, toho, co se nepovedl a toho, co nás z nějakého důvodu svádí z cesty klidného bytí. I tak nějak mohu nalákat na produkci tohoto projektu. Zhasněte si a vážně si popřemýšlejte. V klidu a v osamění...