Recenze: Nebelheim

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Nebelheima Shadow

Sorgh16.7.2011

Zdroj: CD

Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W

VERDIKT: Tak to mě byl čert dlužen. Takhle tvrdej oříšek jsem dlouho nelouskal a můj chrup tak byl uchráněn jisté destrukce. Nyní ovšem nelze jinak a budu muset stoličku dvě obětovat.

Ono se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Přesně tahle slova mě napadla při poslechu aktuálního počinu obskurního projektu Nebelheim, čímž je EP a Shadow. Podle názvu kapely jsem zpočátku tušil nějakou německou formu melodického blacku, ale kýho čerta, jedná se o ryze český marcipán. Ale hned zkraje musím varovat, že není třeba být jakkoliv pyšný na domácí placku. Kdyby tohoto dílka nebylo, nic by se nestalo.

Celá záležitost jménem Nebelheim má kořeny v roce 1998, tedy se jedná o poměrně letité těleso. Za tu dobu vyšla nějaká dema, ale zřejmě zcela zapadla. Až letošní rok se na scéně zjevuje zmiňované EP vydané pod Black Sun Records, které je tak zatím největším výstupem tohoto projektu.

Nebelheim je v podstatě práce jednoho člověka, pana Ulfrsona. který si hudbu pravděpodobně sám skládá i produkuje. V dřívějších dobách starých demáčů mu s prací pomáhali i jiní muzikanti, ovšem aktuálně jde o one-man projekt. Chápu, je těžké být na vše sám, ale zase to má tu výhodu, že vše se děje jen tak jak já chci a nikdo do toho nekecá. V tomto případě by ale zepár hlasů odjinud neuškodilo. EP a Shadow má snad všechny neduhy desky dělané doma na koleni. Od tragického zvuku, rozbité kompozice, doby vzniku…

Hudba by se dala klasifikovat snad jako avantgardní blackmetal, ale zdá se mi, že tady jsou všechny snahy o nevšednost marné a jen na škodu. Ve skladbách se pere vícero motivů, ano, doslova pere, motivy spolu nespolupracují, naopak, zní to jako když pustíte dvě zcela odlišné desky dohromady. Těžko v tom najít systém či nedej bože krásu. Snad jen tvůrce sám ví co se snaží posluchačům sdělit. Kytarový bzukot vyznává odkaz čistého blacku, garážový včelín standartně prospívá, ale vše je ničeno krkolomnou snahou o nevšední a složitou tvorbu. V kytarovém chaosu se znenadání vynoří klavírní pokus, chvíli bojuje s okolím, aby následně zanikl v jakoby zcela jiné písni. O zpěvu by bylo nejlépe vůbec se nezmiňovat, protože je jednoduše otřesný, obal jakbysmet. Pokračovat nebudu, je to marná práce. Tato placka radši neměla vyjít. Body dávám jen za existenci samu.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.