Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Wainds - Stormheart

Old WaindsStormheart

Victimer28.12.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Blackmetalový comeback Old Wainds je oslavou severské zimy. Deska, ze které opravdu mrazí.

Ruští blekoši Old Wainds mě prozatím oklikou míjeli a jestli bylo něco, co jsem zachytil, nazval bych to minimem. Prostě jsme si nebyli souzeni. Old Wainds mají na pažbě pět zářezů, přičemž první čtyři vyryli mezi lety 2002 - 2014 a novinka Stormheart tak vychází po dlouhých deseti letech od alba Nordraum. Old Wainds pochází z ruského města Murmansk, které je v těsném sousedství s Finskem a Norskem. Už v této chvíli je jasné, že severní klima a zvyky se vryly do tvorby ruských mužiků a ji samotnou vidím jako spojení na trase Russia - Suomi - Norway. Prostě studený a neúprosný sever a tento pak nové album Stormheart prezentuje velmi exkluzivně.

 


Hlavním autorem je v Old Wainds vládce strun Morok, který v kapele působí od začátku. Během let se v Old Wainds vystřídalo několik členů a aktivita posledního roku je ve znamení dvojice Morok - Sadist. Tuto sestavu pak na nahrávání Stormheart doplňuje dvojice hostujících hudebníků. Jak jsem řekl, minulost souboru mi moc neříká, ale když se vrátím k nahrávce Смерть север культ, není to úplně ten pohárek studeného black metalu, který bych dal na jeden lok a všechno pak s velkou chutí opakoval. Jsou tam dobré momenty, ale celkově se jaksi divně lopotí a drolí, jako špičku ho fakt neberu. Zima tam je, ale taková víc rollová a klinicky studiová. Oproti tomuto materiálu působí novinka jako políbení prstenu pravého severu. Barentsovo moře posílá své studené vlny do zálivu a každý tón je obalen kusem ledu.


Stormheart beru jako klasický nový vítr do x let prázdných komnat této kapely. Odkazující na staré Darkthrone a Immortal, a vůbec kapely, kterým ta pravá mrazivá vášeň kdysi kolovala v žilách. Sedm intenzivních, přitom melodických a svým způsobem chytlavých skladeb ukazuje Old Wainds ve výborné kondici. Z tohoto alba jde zima každým coulem, venku je mínus dvacet a husté lesy na březích nevěstí nic dobrého. Materiál novinky je většinou rychlý, ale zároveň přehledný. Kapela se snaží zachovat balanc, klidně si vystoupí z meluzíny, aby se nadechla a pak plná nových sil zase vzala otěže pevně do rukou. Stormheart je zkrátka severská vichřice, která má své zákony a pravidla. Ani na tomto albu se Old Wainds nebojí sáhnout k houpavým riffům, ale pravdou zůstává, že hlavním tempem je atak vpřed. Protože je zima, a hlad zažene jen čerstvě ulovená kořist.

 


Tohle jsou hlavní dojmy, které nové album Stormheart nabídne. Nekompromisní i melodický black, ze kterého je chlad opuštěných lesů a plání cítit každým tónem. Pak samozřejmě i takové, že tohle všechno už bylo mockrát slyšeno. Ano, bylo. Ale díky Old Wainds a jejich aktuální schopnosti tu hudební meluzínu šířit, jsou tyhle dojmy na druhé koleji. Takto má zima jako v Rusku i svůj blackmetalový význam. Stormheart je album kompozičně silné a mrazivě poutavé. V jeho přítomnosti si znovu užívám ty pocity, jako když jsem s black metalem začínal. Cítím jeho ryzí podstatu - temnotu, zlo a špinavé rouhací praktiky v náruči severské přírody. Pravý zimní naturel. Kdekdo to může vidět jinak, ale já jsem novými Old Wainds zasažen právě tím, jak věrně umí znít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky