Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už je tomu nějaký ten pátek, co Tommy Victor podporován famózními spoluhráči Mikem Kirklandem, Tedem Parsonsem a později Troyem Gregorym a Paulem Ravenem společně s kapelami jako Helmet či Pantera diktovali směr, nebo spíše celou řadu směrů, kterými se následně ubírala metalová kolona po několik dalších let, jenže… čas nezadržitelně letí a doba se za téměř 20! let změnila k nepoznání. Prong už zdaleka nepatří mezi inovátory a průkopníky, kteří jsou vždy o dvě délky před konkurencí, nicméně od svého ne příliš přesvědčivého comebacku z roku 2002 v porůznu poslepované sestavě, přeci jen dokázali jakž takž pozvednout hlavy a především na předposlední studiovce Power Of The Damager vytřít podlahu vskutku do sucha. 

Na nejnovějším záseku Carved Into Stone se jako již tradičně podílela zcela odlišná rytmická sekce. Bicmen Aaron Rossi a basák Monte Pittman vyfasovali kopačky a hlavní mozek kapely Tommy Victor na jejich posty obsadil Alexe Rodrigueze, dříve působícího například ve smečkách jako 3 Inches Of Blood nebo Walls Of Jericho, a starého známého holohlavého vousáče Tonyho Campose, kterého je poslední dobou všude plno, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Nová sestava sice stále nedosahuje tak závratných kvalit, jako v období zlatých devadesátých, nicméně poprvé od Rude Awakening mám pocit, že strojovna Prong šlape od začátku do konce bez výraznějšího zaškobrtnutí. Alex se vymezuje vůči svým post-comebackovým předchůdcům mnohem hravější a pestřejší úderovou sadou a o Tonym myslím netřeba dlouze polemizovat, je to starý profík, univerzál, který by se neztratil snad ani na Vlachovce po boku nedostižného Pepíčka Zímy.

Před oficiálním vypuštěním nové fošny vstříc věrným fans se Tommy nechal slyšet, že se rozhodně nehodlá ohlížet zpět do minulosti a na Carved Into Stone tedy uslyšíme znovu čerstvé a neotřelé postupy... s čímž tedy mohu (částečně) souhlasit. Jestliže bych postavil všechny desky Prong pěkně vedle sebe do pozoru, dva stejné exempláře ani po x-týdenním zkoumání a rozpitvávání jednoduše nenajdu, ani kdybych se na hlavu postavil. Na druhou stranu rozdíly mezi posledními třemi již nejsou tak markantní a v podstatě se jedná o nejrůznější kompiláty již jednou řečeného. Oproti hutnému, bucharoidnímu Power Of The Damager hoši odhodili přebytečná závaží, zařadili vyšší rychlostní stupeň a rozpomněli se na starý dobrý thrashing, který umně naroubovali na své skalpelem vyřezávané riffování. Album tak působí velmi šlapavým a přímočarým dojmem, ačkoliv si stále zachovává všechny dříve definované ochranné známky. Výsledek pak zní, jako kdyby Prong vyrazili na společný jam s Machine Head stimulováni právě dohrávající plackou Stomp 442 od Anthrax...
Carved Into Stone neznamená žádný zásadní průlom v kariéře Prong a v metalovém dění obecně už vůbec ne, přesto si troufám tvrdit, že pánové nahráli své nejlepší album za posledních 10 let. Jako celek funguje znamenitě od začátku do konce, všechny skladby snesou velmi přísná měřítka, některé jako Keep On Living In Pain, Revenge... Best Served Cold či titulní Carved Into Stone dokonce ta nepřísnější, což na posledních dvou počinech rozhodně nebývalo samozřejmostí. Žádná vata, tápání či nejistota se tentokrát nekoná. 

Nicméně i přes zmíněná pozitiva mi celkově velmi dobrý dojem malinko kazí pomyšlení na úžasné výtvory Beg To Differ, Prove You Wrong, Cleansing a Rude Awakening, v jejichž stínu Carved Into Stone poněkud bledne... sice ne jako yorkšírek před zuby cenícím pitbullem, ale přeci jen... nemohu si pomoci. Co naplat, překonat nepřekonatelné se Tommymu a spol. zřejmě již nikdy nepodaří... pokud ovšem narozdíl ode mne dokážete odhodit veškeré předsudky, zadupat černé myšlenky a necháte se unášet jen a jen hudbou, dostane se vám zasloužené odměny v podobě více než nadstandardního zážitku až po okraj naplněného energií schopné vypálit nepřipraveným pořádnou díru do hlavy.