Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tahle věc je totální underground. Ne kvůli hudebnímu obsahu, „androš“ je to proto, že na netu o Samtarovi nenajdete moc informací. Existuje jen pár recenzí, ještě méně rozhovorů a ani z domovské stránky nebo bandcampu se toho moc nedozvíte. Kdo/co je tedy ten Samtar? Za tímto jednočlenným projektem, který vznikl před asi 5 lety, stojí člověk jménem Sam (pokud je to jeho pravé jméno), který se většinou prezentuje pod uměleckým pseudonymem Samtar.

The Bog of Cosmic Delusions je samotným tvůrcem prezentován jako metalové album. S tímto stylovým označením bych byl trochu opatrnější, bez předpony prog bychom mohli někoho uvést v omyl. Aby bylo jasno, Sam před tímto albem vydal několik indie folk/rockových alb, kde metal byl vzácný jako šafrán. Na aktuálním albu je (prog) metalová složka výraznější v porovnání s jeho předchozími opusy. Pokud si však metal spojujete především s agresivním zvukem, výraznými bicími a tvrdými riffy, album The Bog of Cosmic Delusions vám zřejmě nebude chutnat. Naopak, bude to docela vydatná porce pro „liberálnější“ rockery/metalisty, kterým nevadí poměrně pestrá směs hudebních ingrediencí od jazzu, swingu až po oldies rock.

Album obsahuje dvanáct skladeb, ve kterých se především zpívá. Ne že by hudba nehrála žádnou roli, ale Samtar je především zpěvák (a kytarista), který by se klidně mohl měřit i s božským Kájom. Ale myslím, že hudebně by si lépe rozuměl s „božským Einarem“ z Leprous. Samtar (zatím) nedosahuje kvalit mistra Einara, ale potenciál tu je, a to opravdu nesporný. Samtar má velmi silný, intenzivní a sugestivně emotivní vokál. Umí naříkat, proklínat a když je třeba, i pořádně (melodicky a z výšky) zakřičet. Nejpůsobivější vokální výkon předvádí ve skladbě Distant Voices, která je i hudebně krásně propracovaná: brilantní hudební storytelling s nádhernými snově-magickými kytarovými vyhrávkami.

Celá nahrávka má dost fantastickou atmosféru, která evokuje procházku tajemnou pohádkovou krajinou, kde můžete potkat různé „bubáky“, jako např. Pouštního (ne)tvora (Desert Creauture) nebo se náhle propadnout do bažiny (The Mire). Hypnoticky mrazivá balada Refuse zaujme minimalistickou kytarovou vyhrávkou v kontrastu se zpěvem, který má v refrénu sílu dynamitu. V podobném duchu plyne i předposlední Broken Sparrow, kde jemné kytary doplňují decentní klávesy. K již zmíněné skladbě The Mire bych ještě dodal, že má silný opethovský vibe. Album končí sedmiminutovou ekologickou baladou, která také trochu připomíná Opeth: melancholické brnkání a dramaticky temný závěr. Na albu však najdeme i živější, rytmičtější skladby s rádiovým potenciálem, jako například osmá skladba Vicarious Voodoo.

The Bog of Cosmic Delusions není vůbec špatné album, ale má pár drobných nedostatků. Samtar je vynikající zpěvák a slušný kytarista, o tom není pochyb. Vadí mi však některé basové linky, za vyloženě iritující považuji „off topic“ basu ve skladbě Fickle Fortune. Je ale možné, že jsem nepochopil umělecký záměr tvůrce. Další výtkou k albu je zvuk bicích, který je na můj vkus příliš nevýrazný a jakoby plochý. Co se týče skladatelských schopností Samtara, několik skladeb končí poněkud předčasně, zážitek trochu kazí i nedotažené vokální experimenty, textařská neohrabanost a občasné výpadky a kolísání v nuancích. Vzhledem k tomu, že Samtar je stále jen na začátku své hudební cesty, jsou takové drobné zakopnutí zcela v pořádku a mnozí, i pokročilejší hudebníci by mu mohli závidět jeho kvality a sebedůvěru.