Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Serpent Noir - Death Clan OD

Serpent NoirDeath Clan OD

Garmfrost23.1.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem
VERDIKT: Při poslechu Death Clan OD je možné někde zapomenout fyzické tělo a zatoulat se v neviditelných krajích za řevu helénského draka a horkého podsvětí...

K řeckým dravcům Serpent Noir mě váže dávná slabost. Minulá řadovka Erotomysticism kapelu zavedla do progresivnějších, či lépe řečeno experimentálnějších vod, než tomu bylo na starších nahrávkách. Rovněž sestava vykazovala hvězdný třpyt. Měl jsem obavy, zdalipak není tato cesta slepou a nezavede Serpent Noir na velká pódia, což samo o sobě není špatné, ale pro temnou až niternou muziku nic moc. Kostas K. se svým druhem Yiannisem K. velká jména ze svého blízkého okolí setřásli, podepsali smlouvu s novým labelem (kterým není nikdo menší než World Terror Committee) a v podstatě se výzvám velkého světa obrátili zády.

 

sn

 

Aby to nevyznělo, že se Serpent Noir vrátili do hlubokého undergroundu a hrnou syrový black. Styl novinkové desky Death Clan OD je daleko hutnějšího charakteru. Všudypřítomné hammondky jsou ty tam. Spíše valivé rytmy jsou nahrazeny solidním nášupem. Místo jednoho člena Ofermod mají v aktuální sestavě Serpent Noir jejich ex-člena. Tím je démonický všeuměl Tehôm. V Serpent Noir se chopil baskytary, se kterou čaruje solidní vyhrávky a je tak Yiannisovi takřka rovnocenným partnerem. Všemu pak vládne pán dračího hlasu, Kostas K. Ten je zárukou, že kapelu poznáte a že je vše dle starých pořádků.

 

Serpent Noir sází na svižnější tempo. Na desce dostaly prostor mnohem více než dřív i melodie. Svým způsobem mi nová tvorba trochu připomíná Faustian Ethos od Acherontas. Death Clan OD ale není obyčejnou kopírkou desky slavnějších kolegů. Nicméně u obou je znát Řecko, okultno a obdobné uchopení atmosféry a melodických linek. Serpent Noir jsou ovšem více heavy, ne tak rituální a méně extrémní a temnou smečkou, která se ovšem do hloubek a extrému dostane stejně snadno.

 

O texty se opět postaral Thomas Karlsson, které Kostas výtečně podává svým charakteristickým hrdelním projevem. V Goeh Ra Reah: Garm Unchained dokonce uslyšíte Thomasův uhrančivě hluboký hlas. Tato závěrečná kompozice nesená ve středním tempu mi hodně připomíná staré Therion v dobrém i ve zlém. Není těžké na všechno zapomenout a vydat se po temné stezce a nechat své fyzické tělo daleko za sebou. Serpent Noir vyrostli! Pokaždé udělali svoji muziku trochu jinou a nyní vše úročí. Erotomysticism se mi líbilo na sedmdesát procent. Progres a hammondky jim tenkrát moc slušeli. Na Death Clan OD od nich upustili. A je to tak dobře, protože dvakrát opakovaný vtip není vtipem. Deska je postavena na kytarových harmoniích. Na proplétání akustických vyhrávek s elektrickou kytarou s dominantní basou. Yiannis je starý čaroděj, který si rád hraje s efekty, pročež si kytaru můžete občas splést se synťákem a ten pak s kytarou…

 

Death Clan OD si oblíbíte i pro její velice příjemný zvuk vytvořený ve studiu Ignite Studios, které se nachází v řeckém městečku Peristeri. Horké ovzduší z desky doslova čiší a neochladí vás ani atmosféra nahrávky, která je i přes veškerou temnotu velice vášnivá. Ostatně, přesně jak se na řeckou kapelu sluší a patří. Temná a krvavá vášeň!

 

 

Sedmero skladeb (počítáme-li i úvodní The Black Knighthood of OD, které má funkci intra a otevírá nastolenou cestu) má šanci oslovit každého milovníka nejen řeckého black metalu. I ten, kdo normálně black nemusí, může vychutnat dobré řemeslo a skvěle napsané skladby, které nejsou pouhými písničkami. Death Clan OD je dobré metalové album a jestli se nic nepokazí, čeká Serpent Noir zářná budoucnost. Konečně natočili album, kterému nic moc neschází a které se vskutku poslouchá samo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky