Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ultha korzují blackmetalovou scénou už více jak deset let a pět alb se jim daří tvarovat a rozvíjet svůj sound. Album od alba, nejdříve pozvolně, pak už znatelně a zásadně. Atmosféricky blacková hrdost, melancholie i deprese, to vše šlo z prvních (dejme tomu dvou) alb Ultha rozklíčovat. Pak také to, jak se kapela ke své tvorbě staví a jak je schopná naslouchat dění zvenčí. Bylo evidentní, že jí není vlastní jen přešlapovat na místě, což je minimálně od třetího alba The Inextricable Wandering zřejmé. Prostor Ultha se rozšiřuje, do skladeb prosakují nové výzvy a možnosti dostat se dál. Daří se to a následující výborná deska All That Has Never Been True to jenom potvrzuje. Ultha jsou nejen přesvědčiví atmosférici sající z černé tepny, ale také kreativní umělci bořící původní hranice stylu. Melodie tohoto alba jsou nebezpečně silné, ale jeho pravý odkaz tkví v samotném posouvání výrazu atmosférického black metalu.

Dnes stojíme na pomyslném rozcestí. Až k němu Ultha doputovali a nahráli album, které posílá blackmetalové nálady vstříc novým dobrodružstvím už naprosto bez zábran. A Light So Dim je deskou, která směle překračuje dané území a tvoří si svoje vlastní. Prolíná v sobě mnoho dalších vlivů, přitom se stále těší z vlastních základů, ale ty jsou dnes vystavěny v jiném rozlišení. Zvuk kapely dostál největší proměny. Pokud v minulosti do projevu Ultha teklo stále více vody z jiných řek a přinášelo to větší a větší osvěžení, dnes je proud kapely svěží sám o sobě. Ultha urazili od svého prvního alba velkou cestu, vsadili na progres a chuť se posunout, uchopit svou tvorbu z jiného úhlu pohledu. Dnes se do jejich skladeb promítají další styly jako post punk, shoegaze, darkwave nebo až zdvořilostní blízkost ke Swans, útržkovitě možná i Neurosis, a stejně tak pořád uslyšíme dost black metalu. Jen jej už musíme vnímat jako experimentální, progresivní, nebo chcete-li otevřený. Temný charakter Ultha zůstal, jeho podoba se však proměnila.

Nové album je rozhodně tím největším krokem vpřed ve vývoji kapely. Vše k němu svádělo, směřovalo. A nakonec k němu také došlo a výsledek je zajímavý a hodnotný. V Ultha je pořád dost vzteku a animální plamenosti, to zaprvé. Pak je tu ale druhá stránka jejich současného znění, a ta je v rovině experimentů, svojsky pojatých vykročení ven z černě kovové ulity, která byla kapele už dávno těsná, aby z ní tentokrát hned několikrát úplně vystoupila. Je zajímavé sledovat, kam se může atmo-blacková družina posunout, když jí není vlastní osud šumák a chce to zkusit jinak. Nebojí se prozkoumat cizí území a etablovat jej na své vlastní, ze kterého pořád pryští černá voda. A Light So Dim nabízí zvláštní a nečekaná spojení, Ultha se rozevřeli a dělají to přirozeně a nenásilně. A konečné provedení má svou perspektivu.

A Light So Dim je proměnlivá nahrávka, surová i jemná hudební tma. Třýštivá i spojená. Těžká na zpracování, ale se zajímavým výsledkem, protože finále patří svojskému a neobyčejnému zážitku. Ultha nás jí provedou velmi podrobně. Není problém se dostat z totálně ostré misantropie do jarního snění na kraji lesa, odkud k nám shlíží homole kopců, které postupně halí tma. Po sobě jdoucí skladby Love as We're Falling Down a Her Still Singing Limbs jako první samy naznačí, že děj desky bude tentokrát obsažnější. Od syrové klasiky atmo blacku po jeho významné pokukování jinými směry. Jako kdyby najednou s Ultha nastoupili do stejného vlaku Hateful Abandon a společně vnímali krásy odcizení. Temné drážky vryté do specifik stylu, který je otevřený dokořán. Atmosférický black metal se rozprostírá na ploše, kam proudí mnoho dalších vlivů. Ty v Her Still Singing Limbs jsou sterilní a rezavějící, ale pořád hodně náladové a nějakým způsobem i milé.

A pak se jde ještě dál. What's Yours Is Yours to Carry je pochodový darkwave ornament vypálený na čele divoženky. Nese si ho sebou tak dlouho, až jej promění v hustější útrapy. Až sem se aktuálně Ultha dostali. Cherry Knots je meditativní procedura, která se dlouze utápí sama v sobě, aby nakonec našla krásné vyústění ven z klimbající neživosti. V Hex upon Our Heads se kapela nebojí deathmetalových výjezdů do spletitých atmosférických lánů. Tma je i agresivní a složitá na vstřebání. Nic na dva, tři poslechy, je třeba jít hlouběji. Závěr alba patří klidné a příjemně rozostřené The Quiet Current a epické blackovce To Part the Abelia Springs, ve které jsou Ultha zase doma, ale přitom definitivně jiní a nasáklí tím, co se právě za víc jak hodinu na albu odehrálo. Tohle je ale jen zlomek toho, co na albu probíhá. Ty proměny je třeba zažít, nechat splynout.

A Light So Dim je naplněná výzva, kterou Ultha podstoupili. Výzvou je tohle album i pro posluchače. Vyžaduje velké soustředění a dlouhé hodiny se sluchátky na uších. Vnímání temné hudby je zde univerzálnější a napojené na jiné, kapelou prozatím neprobádané světy. Vše nasvědčovalo tomu, že se podobného díla od Ultha dočkáme. Pozoruhodného, experimentálního, jiného. A taky fascinujícího. Stalo se a konečný výsledek má svou hodnotu. Kapele se povedlo dát dohromady nestandardní materiál, nevšední a plný překvapivých řešení. Křeč a kulhání na jednu nohu ale nenabízí. A Light So Dim je vyzrálá a odvážná kolekce. A bude patřit k těm nejlepším, co se letos objevily a teprve objeví.