Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Varego - I, Prophetic

VaregoI, Prophetic

Sorgh12.3.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Zatím jen náznak věcí budoucích, které by mohly být psány velkým písmem.

Za tajemnými Varego mířím do Itálie, konkrétně do oblasti kolem Janova. Kdo se s nimi chce blíže seznámit, tak musí trochu pátrat v éteru, protože krom FB a bandcampu nemají žádný oficiální kontakt a na stránce jejich vydavatele Argonauta Records je jen několik stručných dat. Letošní deskou pojmenovanou I, Prophetic završili triumvirát dlouhohrajících nahrávek. Podle obalu bych o ni v běžném provozu asi nezavadil, protože bych ji tipoval spíš na nějakou gotiku, navíc ta Itálie..., to se prostě nabízí. Ale zdání klame a jak už víme, není dobré stavět na předsudcích. Varego dostali šanci a dá se říct, že dokázali zaujmout.


I, Prophetic je variací na stoner metalovou poetiku s vlivy sludge, a tak si každý asi dokáže představit co ho čeká. Zemité kytary, strohé riffy a určitá jednoduchost, která má přitáhnout svou upřímností a otevřeným hledím. Žádné složité aranže, primární zvuk občas prohnaný přes nějaký ten efekt. Kytaristi to berou hezky od podlahy a dávají nám pocítit kouzlo jednoduše pojatých skladeb. Žádné zvláštní kouzlo nahrávka nemá, promlouvá jazykem primitivním a přímočarým. Překvapila mě snad jen jedna nečekaná podobnost. Ústřední syrový riff ve skladbě Of Dust mi silně připomněl naše čerty Root. Takový ten prastarý black metal, který nebyl o včelínech, ale o pravověrné riffařině. Věc nečekaná, když vás na úvod strhne stonerová klasika.

 

Nějaké to kilo síry by se dalo vytěžit i v titulní skladbě a tím tohle nečekané a nezvané pekelné opojení docela mění náhled na celé album. Jeho konstrukce je rozbitá, dírama teče a už to není tak jednoznačný materiál. Tím na sebe Varego prozrazují nedostatek zrání. Nepatří mezi vybroušené drahokamy, stále na sobě pracují a je to cítit právě v nevyrovnaném směřování desky. Chybí pojivo, které by celou nahrávku tmelilo v jeden slušivý celek. Zatímco druhá skladba rozjíždí slušný stoner metal, třetí do toho najednou přitáhne čertovinu a v druhé polovině alba se zapojí i thrash v podivně rozbité skladbě When The Wolves Howl. Ty skladby jsou samy o sobě dobré, mají drajv a někdy i zajímavý náboj, ovšem dohromady působí jako zvláštní galimatyáš, na který je těžké se naladit. Síla momentů je jako body v mapě, která je slepá. Můžeme je spojit, ale stejně se nezorientujeme.


Na začátku jsem cítil určitou spřížněnost s kapelou Unhold, ale ti jsou už na jiné kvalitativní úrovni. Navíc jsou temnější a víc zkázonostní. Do hudby Varego prosakuje víc bezstarostného cválání a trošku chaos v tom, na co přesně se zaměřit. Uvidíme časem, třeba se opracují a chytnou správnou notu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky