Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Portlandští řezníci Vitriol jsou relativně čerstvou akvizicí na deathmetalové scéně. Nicméně si už svým výtečným EP Pain Will Defien Their Death udělali dobré jméno. Při letmém pátrání vyplynulo, že existence Vitriol navazuje na death/corové Those Who Lie Beneath. Zde bude zřejmě ukryto tajemství vyspělosti kapely, která je hned od začátku na vysoké úrovni. Vitriol sází na špičkové výkony a na bestiální tah na branku, nebo násilné texty plné bolesti i nenávisti.

Během svého seznámení s tvorbou Vitriol jsem měl možnost je vidět hned na živo a udělat si jakžtakž obrázek, s kým mám tu čest. Velkou škodou byl přeřvaný zvuk, na druhou stranu vzhledem k jejich muzice by tichý a čistý zvuk asi moc neseděl. Sympatická je snaha narvat svoji energii i do studiové nahrávky a přesvědčit deathmetalové fans, že si mají jejich název dobře zapamatovat.

Debut si Vitriol tedy odbyli před dvěma lety s krátkým peklem, přesahujícím pouhých deset minut jen o fous. Nyní je na řadě dlouhohrající debut a výzva všem zarytým fans, kterým při poslechu nových jmen naskakuje kopřivka. To Bathe from the Throat of Cowardice je moderní deathová řezba plná vášně a zloby. Je to velice rychlá, intenzivní deska, ve které se najde náznak progresivního myšlení. Ale ani při nejvyšších rychlostních obrátkách a profesorské pečlivosti se nezapomíná na chytlavé riffy a ďábelské aroma. Na nudu nezbývá čas. Za což může i šikovný rytmistr Walker, který kytarovému tandemu pomáhá rozvíjet původní linii.

Pestrost materiálu divočí i dvojice growlerů. Basující démon Roethlisberger má hlas položený více do hloubek a kytarový řvoun Rasmussen řve jak tur. Kdo myslí, že je deska pouze masakr, myslí si správně. Nutno dodat, že masakr v podání Vitriol není pouze primitivní šílenství. Je hustě variabilní, posluchače nenechá ani chvíli vydechnout. Vše se mění každou vteřinu. Výjimkou může být šestá A Gentle Gift, kde vládnou kila, zasekávání a do nich výjezdy do blastů. Naopak ve Victim se zpomalí jen pomyslně. Ostatně hned úvodní The Parting of a Neck ukáže, zač je toho loket. Jako správný otvírák představuje všechny možnosti, co může posluchač očekávat v příštích minutách. Bubeník zde ukazuje, že patří mezi talentované drtiče, kteří narvou přechody do každé možné chvilky. Při závěrečné Pain Will Define Their Death se až tají dech. Při představě, že bych takto musel makat já, mě bolí celé tělo. Hehe. Nejdelší skladba je možná tou nejzuřivější a nejdivočejší. Končit se má pozvolna, ne tak Vitriol. Uf!

At the heart of it all, I do want this,
it's a torture not known to most.
I never sleep. I drown nightly.

Jednoduše se přiznávám, že mám z poslechu To Bathe from the Throat of Cowardice neskutečnou radost. Po vydání jsem si dal pořádný odstup. Po dlouhé době jsem se k desce vrátil a je to tam pořád. Za takto silný začátek kariéry by každá druhá kapela upsala duši ďáblu. Co desce vytknout? Že vás bude ze zvukového masakru bolet hlava? Že pokaždé strašně rychle uteče? Vyšší hodnocení si nechávám na příště, protože tuším velice zajímavou budoucnost a prostor pro růst.