Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

I přes islandský název kapely si hned musíme říct, že na ostrov horkých pramenů se cestovat nebude. Překladem si pomožme k slovnímu spojení "neklidná smrt" a v klidu tento fakt stravme. Pro blackmetalovou kapelu je to přece ideální jméno a je jedno, jestli je kapela z toho či onoho ostrova. Hvíldarlauss Dauðr jsou totiž ve skutečnosti z Anglie. Jde o studiový projekt lidí sesbíraných kolem kapel (namátkou) Tangaroa, Dream Troll a A Forest Of Stars, kteří si čert ví proč dali do vínku název v islandštině.

Pokud bychom si měli progresivní oblíbence A Forest Of Stars nechat jako charakteristické mluvčí, jimž je styl Hvíldarlauss Dauðr blízký, musíme zmínit změny související s novým albem. Basák Jon Cumiskey se dle dostupných informací na tvorbě novinky už nepodílel a v řadách kapely tak není žádný ze členů A Forest Of Stars, což svým hostováním trochu vyvrací zpěvák Dan Eyre. Jeho hlas je slyšet v druhé skladbě Orbits, kde kapelu doprovodí svou typicky teatrální deklamací. Tohle zkrátka nelze přeslechnout, ale je to pouhé oživení, nikoli pevný základ Hvíldarlauss Dauðr, kteří mají dost svých sil a ambicí k tomu nahrát zajímavou a na black metal barevnou desku.

A Terrorforming takovou deskou je. Její hlavní tváří je variabilita, nemá problém se přizpůsobit a od ryze agresivních pasáží skočit do klidných vod melancholie a až rockově hravého vyklidnění. V řadě výrazových proměn hraje důležitou roli také atmosféra alba, která netrpí na přehnanou okázalost, ale platí pro ni právě smysl pro detail a schopnost spojit se se základem. Celý ansámbl Hvíldarlauss Dauðr na mě působí dojmem zkušené formace, kterou jen tak nic nerozhází a má s typicky suchým anglickým přístupem vše pod kontrolou. I v nich je kus aristokratického nadhledu, kus dobře střiženého anglického trávníku před hrabstvím Yorkshire, podobně jako u zmiňovaných A Forest Of Stars, nebo klidně i Akercocke.

Je však také pravda, že Hvíldarlauss Dauðr tolik nevymýšlí a spíš si hledí svých blackmetalových hodnot. Je v nich progresivní duše hledajícího mystika, ale ne tak odvážného, aby volil netradiční řešení a povznášel styl kapely do jiných prostor, než jí náleží. Je to o kompromisu a dobře volených rozhodnutích. Vše v rámci vlastních možností, nic masívně přehnaného. Využívat k bližšímu seznámení jednotlivé skladby nebude dobrý nápad, každá má svůj život a přitom nenarušuje chod alba. Berme to za hotovou věc a nejlepší bude, když se každý přesvědčí sám, než abych tu vnášel zásadní dojmy o tom, kudy cesty Hvíldarlauss Dauðr "doopravdy" vedou. Vedou kudy vedou a to podstatné jsem už zmínil - variabilita vítězí.

Terrorforming je albem, které mne trefilo tak trochu náhodou, neb jsem o existenci tohoto projektu neměl nejmenší tušení. Postupně jsme se ale sbližovali a já si byl každý další poslech jistější, že jsem ve společnosti dobrých muzikantů, kteří ví co činí a dělají to s velkým přehledem. Možná nejde o nic dosud neslyšeného a nabourávajícího snahu originálnějších souborů, ale tady to jasně vyhrály sympatie. Rostly a rostly, až do stadia každodenního přátelství na mnoho hodin. Těšilo mě a věřím, že to nebylo naposledy.