Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Watain - Sworn to the Dark

WatainSworn to the Dark

Sarapis5.12.2010
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, mp3 Philips + sluchátka AKG K44
VERDIKT: Album plné temných melodií, které vás nebude nudit.

Švédský black metal, to není nic, co by křesťanský svět pálilo teprve krátce. Tato země má v černém kovu dlouholetou tradici, ale zatímco klasiky žánru jako Marduk a Dark Funeral začínají stagnovat nebo se pomalu rozpadají, tak Watain mají našlápnuto dobývat stále vyšší pozice. Letos této formaci soustředěné kolem persony Erica Danielssona vyšlo dlooouuuhooohrající album „Lawless Darkness“, ale já jsem v poslední době hodně roztáčel spíše desku předchozí - „Sworn To The Dark“ -, abych tak nějak „nasál kontinuitu“ před konfrontací se samotným „znovuzrozením black metalu“, jak je samotnou kapelou (vydavatele nevyjímaje) aktuální album prezentováno.

A není to jen hymnický refrén titulní skladby, co se zaryje posluchači hluboko do mozku. Album je napěchované nápaditým materiálem od začátku do konce a byť jsou výrazové prostředky v tradičním černěkovovém umění poněkud omezené, Watain to nedělá žádný problém a syndromu „opakování se“ se (alespoň v rámci této desky) bez potíží vyhýbají. Příznivcům nekompromisních nářezů a sypaček asi nebudou mnohé pomalé a střednětempé pasáže a riffy úplně po chuti, ale je to právě ona barevnost, která mi na „Sworn To The Dark“ nejvíce imponuje. Z každého riffu se kapele daří vyždímat maximum různými změnami temp či aranží, aniž by posluchači hrozilo vykloubení sanice nadměrným zíváním. Velkou předností alba je masivní zvuk, který ve své technické dokonalosti přenechává i určitý prostor živelnému vyznění nástrojů. Ač je tedy zvuková stránka desky precizní záležitostí, do současné přetriggerované digitální produkce jí naštěstí ještě kousek chybí. Kytary jsou syté a řezavé, bicí s basou razantní a Erikův vokál intenzivní.


Když napíšu, že co skladba to pecka, nebudu příliš přehánět. Album je zábavné po celou dobu jeho trvání, což u hodinových desek (v black metalu obzvlášť) není pravidlem, spíše výjimkou. Napomáhá tomu kromě kvalit samostatných songů také soudržnost alba jako celku. Rychlejší skladby se střídají s pomalejšími a s využitím dvou krátkých instrumentálních intermezz celé album směřuje ke svému epickému vrcholu „Stellarvore“ při zachování stabilně temné atmosféry. Obě instrumentální miniatury „Withershins“ a „Dead but Dreaming“ nehrají ani tak roli oddechu (taková řezničina album skutečně není, aby byl odpočinek potřeba), ale spíše vytvářejí scénické pozadí celé desky, které naplno vystupuje právě v těchto dvou krátkých mezihrách a udržuje materiál hezky pohromadě. Struktura všech kompozic není složitá a motivy spontánně vycházejí jeden z druhého. Některé momenty alba mohou v posluchači vyvolat pocit, že vlastně neposlouchá nic jiného, než řádně přiostřený heavy metal, což v tomto případě představuje milý odkaz na časy minulé, kdy se odnože metalu ještě divoce formovaly.

Živočišnost však není hlavní devízou alba a Watain především dokazují, že dobře vědí, co dělají a vše mají pod kontrolou. To může být v muzice dobré, ale i špatné znamení. Na desce „Sworn to the Dark“ se ale Watain nevžívají do rolí profesorů, ani nerozmělňují kvalitní materiál na rozbředlou kaši. Navzdory určité tempové střídmosti se kapela drží zaběhnutých pravidel a vydařeným mixem melodičnosti, kompoziční pestrosti a agresivity si omotává posluchače kolem prstu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky