Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Whitechapel - The Valley

WhitechapelThe Valley

Sorgh15.4.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Zajímavé střídání tvrdých a jemných postupů přinášejí američtí Whitechapel, u nás doposud opomíjení.

Whitechapel. Americká kapela, která si pro své jméno zvolila název londýnské čtvrti, kde svého času řádil Jack Rozparovač a která se objevila i v díle Ch. Dickense nebo O. Wilda. Možná vás automaticky napadnou podobné myšlenky jako mě - mlha, noční ulice starého Londýna a podezřelé stíny v průjezdech. Chyba lávky. Tohle možná byla inspirace v jejich dřevních začátcích, ale minimálně na jejich nové desce The Valley se těchto vlivů mnoho nezachovalo. Whitechapel jdou s dobou a jejich sedm řadových alb se historií prokousalo do podoby moderní fúze.

 

V současnosti hrají moderní, tvrdý deathcore s melodickými vsuvkami, které divoké zvěrstvo v rozumné míře polidšťují. Temná a surová aura na posluchače padá hned při úvodním otvíráku When A Demon Defiles A Witch, který lomcuje klikou pekelné kuchyně. Zároveň se v něm ukazuje i jemnější stránka věci, která tvrdý výraz střídá zhruba v půlce skladby. Tehdy si říkám, že melodické a zpěvné pasáže by mohly patřit k silným kapitolám alba The Valley.


Whitechapel se příliš nezabývají výraznou melodikou a místy jejich hudba zní jako sypající se haraburdí, nebo zvolna se sesouvající kůlna, kterou zradily krovy. Není to tím, že by se kapela vyžívala v krkolomných postupech, naopak, skladby jsou poměrně jednoduché. Spíš je to záležitost zvuku, který je takový špinavý, nachlazený a vyvolává dojem zvukového smogu. Může za to silné šustění činelů a bručení basy, stejně jako podladěné kytary hned tří kytaristů, které drnčí jako rezavá trampolína. V takovéto skrumáži zvuků, ze kterých vystupuje dominantní vokál, je zpočátku těžké zachytit základní linku, kolem které se skladba vine. Je nutné si na ten šramot zvyknout. Trošku napomáhá, že album se jen málokdy roztočí do vysokých otáček a v posluchačsky čitelném středním tempu se dá celkem bez problémů proniknout k jádru věci. Postupem času se to zlepšuje, i zdánlivě nečitelné pasáže se stávají snadno dobytým územím. U mě to přišlo náhle, prostě jsem do toho zčistajasna pronikl a album se se mnou od té doby kamarádí.

 

 

Pomalé a citově zakalené party jsou jako krůpěje rosy v nánosu stavebního odpadu. Třeba skladba Hickory Creek ukazuje Whitechapel jako schopné emocionální tvůrce nesoucí své bolístky na trh. A není jediná. V konečném bilancování tak Whitechapel ukazují zajímavou schopnost znít undergroundově i moderně zároveň. Špína se u nich snoubí se stylem čistých umyvadel a voňavých WC. Různorodé hudbě se přizpůsobuje zpěv, který hodně hrubým řevem rašpluje kolem proudící riffy, aby se v jiné skladbě mohl očistit a zazpívat jemně a procítěně. Naprosto dokonalou stoku je možno slyšet ve skladbě Brimstone, kde to zní jako zpomalení Bloodbath. Motorárna bez řazení, na jedničku a od plic si odchrchlat.

 

Při poslechu The Valley není těžké zapomenout na to, jak plyne čas. Album nemá strhující ambice, ale s povzbudivou příchylností se na něj nedá jen tak zapomenout. Dejte mu čas a ono se odmění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky