Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na půlku listopadu jsem se těšil jako malý capart na novou hračku, protože v rámci svého evropského turné měli brněnskou Flédu navštívit američtí deathmetaloví matadoři Cannibal Corpse. Už dávno jsem je sice přestal sledovat detailněji, ale po podlehnutí jejich novince „A Skeletal Domain“ a po avizování skvělých předkapel Revocation a Aeon bylo jasno a vymalováno. I přes zdravotní komplikace jsem nelenil a vydal se mačkat do přecpané Flédy mezi další nadšené a šťastné deathers.

Přesně na čas - úderem dvacáté hodiny - uvedli večer do běhu švédští Aeon. Nebudu zapírat, že jsem přišel hlavně kvůli nim. Mám rád švédský death metal, byť zrovna Aeon nejsou typickým představitelem této školy a ve své produkci sází více na zámořskou brutalitu. Přes počáteční rozehřívačku si kapela získala publikum na svoji stranu. Kapela má na kontě čtyři dlouhohrající desky a tak měla z čeho vybírat. Je pravdou, že drtivá většina lidí přišla na CC a ladila hlasivky u baru, pořád ale zůstalo dost fans, aby Aeon podpořili a nechali se nést jejich antikřesťanským deathem. Sympatický fousatý Tommy Dahlström hezky komunikoval s davem a fest nás rozdováděl svým bručením a mručením, až jsme řvali v odpověď. Mírně statické publikum se nechalo unést jen opravdu místy k circle moshpitu, alias pogu, ale zato se vydatně tleskalo a řvalo. Půl hodinka utekla jako voda. Pojďme však dál.

Američtí techničtí thrash / death metaloví Revocation naběhli taky přesně včas a bez cavyků rozjeli svůj třičtvrtěhodinový set. Zaslechl jsem poznámky typu "cože to je!?" - dav přišel pro svoji porci ortodoxního deathu, což jim dali Aeon, ale ne tak docela Revocation. Vyhrávečky, thrashová nátlaková síla spojená v zatěžkanou jízdu mnohdy zabíhala až k futuristickým melodiím, oba zpěváci (kytaristé David Davidson a Dan Gargiulo) se krásně doplňovali a nebáli se ani melodických zpěvů. Než nějaké emocionální výlevy mi připomínali spíš takové voivodské mimozemšťany. Oldschoolový jedinci odešli, ale dle namačkaných fans, kteří zůtali a kteří s kapelou zpívali refrény, jsem usoudil, že se přišlo i na tento technický skvost. Radost z hraní z kluků přímo čišela. Taktéž bylo evidentní, že frontman David D. si rád povídá a s obrovským úsměvem tak činil. Skupině čerstvě vyšla novinka „Deathless“, které se dostalo hodně prostoru a byl jsem tomu rád. Ne že by se mi nelíbily předchozí desky, ale novinka je zkrátka lepší.

Uondán silnými předkapelami, jsem byl zvědavý na hlavní hvězdu večera, kapelu, kvůli které všichni přišli. Cannibal Corpse byla jedna z první deathmetalových kapel, které jsem kdysi slyšel a „Eaten Back to Life“ stále patří mezi moje nej. To stejné i „Butchered at Birth“ a proto mi vrtalo hlavou, zda z těchto dávných desek něco zahrají. Když v závěru zazněl „A Skull Full of Maggots“, na kterém jsem kdysi zkoušel hloubky, řval jsem nadšením - „ They enter your tomb - maggots - beginning to feast - maggots...“. Pokud jsem něco nepřeslechl, tak na „Butchered at Birth“ nedošlo, ale hnedle na následující „Tomb of the Mutilated“ ano. Aby ne, tahle deska je přeplněna hity a „Hammer Smashed Face“ zkrátka zaznít musel.  Celý úvod koncertu patřil „The Bleeding“ a až po třetím songu se dostalo na novinku. Z té se zahrálo hojně, ale projela se celá historie. CC má širokou paletu zásadních skladeb a tohle brutální šílenství trvalo hodinku a čtvrt. Bylo zážitkem sledovat letité legendy, kterak bez přestání protáčí hára a hrají s plným nasazením. Corpsegrinder při všem tom řvaní a vrtulemi s hlavou nepůsobil ani na chvíli unaveně. Úchvatné.

Zvuk byl od začátku poměrně slušný. Samozřejmě to chtělo najít dobré místo (uprostřed za půlkou, hehe). Ale během večera jsem se na zvuk vykašlal a hnal se raději dopředu, kde se sice poslouchat nedalo, ale zase jsem byl přímo v ději. Moje dřívější poznámka o statickém publiku při setu CC vzala své a v rámci možností pařil každý. Bohužel to znamenalo, že jsme se všichni žduchali, mlátili a Fléda praskala ve švech. Konec byl avizovaný na třiadvacátou hodinu, což se protáhlo jen o pár minut, tudíž organizačně bylo vše zvládnuto na jedničku. Jen Fléda se opět předvedla a začalo to už u vstupu; fronta byla způsobena i dlouhým šacováním. Stejně tak jsem se divil, proč tak dlouho trvá čepování piva, a vysvětlení přišlo záhy. S každým se obsluha hádala kvůli třicetikorunové záloze na kelímek. Ten jste pak museli hlídat jako oko v hlavě, protože se našlo pár vykuků, kteří vám kelímek v davu zkrátka vytrhli z ruky, aby bylo na chlast. Ale to už je jiný příběh, byť s koncertem související. Shrnuto: koncert vynikající, organizace i zvuk rovněž. Jen houšť s podobnými akcemi!

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Obscure Promotion.