Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Eluveitie, Arkona, Skálmöld

Eluveitie, Arkona, Skálmöld

Mox1.12.2014
Myslím, že to bylo v létě 2006, kdy se v na českém pódiu poprvé objevili finští "zálesáci" Korpiklaani. Osobně považuju toto vystoupení za vcelku zásadní. Spousta lidí totiž zjistila, že existuje i folk metal a jeho osidla pocítila na vlastní kůži. Vzešlé divácké nadšení nezůstalo ze strany pořadatelských agentur nepovšimnuto a po řadě prověření v podobě Heiden a Paganfestů se tato hudební oblast stala solidním rýžovištěm. Pochopitelně jsem si málokterou akci v té době nechal ujít.

Tuším, že to bylo v roce 2008, kdy se na jednom takovém turné objevili ve Zlíně i Eluveitie. V té době v rukou třímali teprve druhou plnotučnou studiovku a v jejich řadách vládli bratři Kirderové. Paradoxně v témže roce tito bratři spolupráci s Eluveitie ukončili, ale co chci v této souvislosti říct, je, že nikde se v té době Eluveitie nedostalo adekvátního nazvučení. A tak jsem se rozhodl, že si nebudu kazit dojem živými vystoupeními.

 

Po letech jsem se odhodlal znovu živáček Švýcarů ochutnat s nadějí "co kdyby". Na rovinu říkám, že sety Skálmöld a Arkona mi mnoho optimismu nepřidaly. Se Skálmöld jsem se setkal poprvé a snad kromě charismatického vokálu mne v jejich tvorbě nic neoslovilo. Je to asi individuální problém skousnout ostrovní tvorbu obecně. Vzpomínám si, jak se mi zajídaly například sety Týr, když jsem vyčkával Moonsorrow. Nejsilnější část setu přišla až na závěr, protože se jednotlivé hudební součásti nepraly mezi sebou, ale v povětšinou instrumentální produkci pouze spíše koketovaly. Jak se říká, všeho moc škodí.

 

Arkona

 

Podivná pachuť zůstala i po vystoupení Arkona. Těžko říct, jestli to bylo složením setu, aktuálním politickým děním, spánkovým deficitem či zcela jinou z mnoha neuvedených možností, ale nijak valný dojem z jejich setu nemám. Výběr a poskládání písní nepovažuju zrovna za nejlepší. Většina setu byla mdlého tempa a těch posledních pár svižných vlaštovek v závěru jen ukázalo, že v povětšině statickém publiku je dost energie, která už mohla dávno být součástí celkové atmosféry. S trochou hořkosti v dnešní době zní i oslovování "bratři", když si člověk vybaví, jak se "bratři" mezi sebou pár set kilometrů na východ rubou na život a na smrt. A to přesto, že tyhle záležitosti do hudby nepatří. Leč folk je zejména o oživování starých tradic a odkazu k předkům. Určitou úlohu snad taky hraje poslední směřování tvorby Arkona. Yav, jak jsem se tu desku snažil pochopit, už není tím živlem, jako například Ot Sertsa k Nebu či Goi, Rode, Goi! Naopak se zdá, že se Máša snaží bilancovat a rozjímat, než plánovat a konat. Existuje celá paleta možností, kde hledat vysvětlení, že set Arkona neměl takovou šťávu a ani diváckou odezvu, jak bylo možné vidět kdykoliv předtím.

 

Eluveitie

 

Po setu Arkona odešla celá řada lidí, takže se ve vyprodaném sálu dýchalo zase o něco lépe, ale hlavně vznikl prostor expandovat končetinami v následujícím reji. Ano, po letech jsem se dočkal a Eluveitie si takovou kvalitu zaslouží. Ani jsem nestihl slečně zvukařce poděkovat. Do té doby přítomná zvuková koule byla ta tam a v naprosté čistotě nebylo těžké si ozvuky písní dávných pustit pod kůži. Jestli mne zrak nešálil, pod pódiem konečně vřelo a vůbec se tančilo, kam se člověk podíval. Vše bylo najednou tak svižné, čisté, chytlavé a plné energie. Záhy jsem si uvědomil, jaké zlo spočívá v uveřejňování setlistů. Ve chvíli, kdy zazní veškeré písně v soupisce uvedené, divák ztratí chuť, potřebu, zápal, ... doplní si každý sám ... kapele děkovat, skandovat, prostě si říct o víc, protože to je jednoduše fajn. Netuším, do jaké míry panuje přísnost a jasné "víc už ne" ve vztahu kapela a pořadatel, ale určité kouzlo se z akcí vytratilo. Což nemá vyznít jako zásadní kritika, ale jako zamyšlení na závěr. Koncert byl rychle vyprodán, tedy maximální úspěch. Poměrně menší úspěch zaznamenala slečna, která si vyhlédla k oslovení kamaráda ve chvíli, kdy zrovna žil svůj švýcarský sen.

 


 

 

Na koncert byla redaktorovi Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Pragokoncert.

 

Foto: Milan Jurkas Grindsnake

SkálmoldSkálmoldArkonaArkonaArkonaEluveitieEluveitieEluveitieEluveitieEluveitie


  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky