Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Přesto se v tomhle mini-klubíku vystřídala řada kapel ze všech koutů republiky a o kvalitní produkci a plnou obsazenost nebývala nouze. Ovšem časy se mění a našinec se občas nestačí divit – nejen že on sám je životem odnesen za těch pár kopců a řek, ale i program klubu už je tak trochu jiný, poplatný době; každý dělá co může. I tak se ale najdou večery, kdy program večera rezonuje s názvem klubu a stejně tak tomu bylo i minulou sobotu. O koncertu Illegal Illusion jsem se dozvěděl toho dne dopoledne, jako obvykle jsem byl úplně mimo. Akce domluvené a rozhodnuté během chvíle bývají nejlepší a tak v podstatě nebylo co řešit – spojit příjemnou hudební podívanou s užitečnou prohlídkou starých míst se mi zdálo jako ideální řešení pro sobotní večer a tak stačilo obeslat zprávou dvě spřízněné duše a hodinku před začátkem se sejít v hospůdce naproti přes ulici. Sedělo se pěkně, u dobrého pivka se povídalo skoro samo a i když jedna duše nakonec vycouvala a dala přednost jiným plánům, jedna kamoška se mnou šla. Aspoň tak, v klubu bylo docela prázdno. První tragická chvíle přišla, když jsem se dozvěděl odpověď na mou zvídavou otázku, kteréže pivko v Rock Depu točí. Někdy je prostě lepší se neptát. Tahle břečka je jak rakovina, je všude, rozlejzá se a škodí. Zase jsem skončil u lahváčů... Naštěstí to byla první a poslední tragická chvilka, zbytek večera proběhl na poklidné vlně pohody a dobré muziky.

Head Down

O této partě z dalekých Klatov jsem toho dne slyšel prvně a po pravdě se mi nejdřív vybavila parta Head2Down, ale to je trochu jiný šálek. Tahle pětice muzikantů se prezentuje pohodovou kytarovkou, která velmi snadno snese srovnání se stylem grunge / rock a když kluci spustili první skladbu, slyšel jsem Foo Fighters jako vyšitý. Naprostá pohoda, kdo má rád tenhle styl muziky, musel být spokojen. Já jsem byl spokojen. Nejvíc mě asi překvapil zvuk koncertu, který byl vzhledem k rozměrům klubu skoro neuvěřitelný a v té chvíli  jsem si uvědomil, že jsem v Depu nebyl opravdu dlouho. Na co jsem ovšem nezapomněl, jsou problémy všech početnějších kapel poskládat se na pódiu. Pět lidí je tak strop a pokud je divácky plno, mají muzikanti hodně problémů, aby se krčkem kytary nerýpali pod žebra a loktem nestrkali do činelů. Toho večera lidí moc nepřišlo, což byla na jednu stranu škoda, ale zase jsme se všichni pohodlně vešli, dobře viděli a když basák a zpěvák sestoupili mezi nás, uvolnila se situace i na pódiu. Hráli asi čtyřicet minut, hráli s chutí a nadšením a koncert byl fajn. Zase bylo dobře.

Illegal Illusion

Druhou a poslední partu toho večera asi netřeba představovat, určitě je všichni znáte a stejně tak jsou to staří dobří známí v Rock Depu – hráli tam už vícekrát, ale tentokrát přijeli snad po třech letech. A tak se celkem logicky repertoár opíral především o poslední materiál – desku Veto (2009) – která ale vyšla na vinylu a tak kajícně přiznávám, že jsem ji ještě neslyšel; nějak jsem se zasekl u alba Under the true color (2007) a kouzlu desek s klidným svědomím odolávám (hlavně teda nemám gramec). Řady diváctva zůstaly zhruba na stejné úrovni, polovina kapely Mawataki, polovina Nonsence, personál klubu a pár nehudebníků tvořilo sympatický hlouček. Přesto to nikomu nevadilo, atmosféra byla výborná, Illegal Illusion se pustili do díla a jejich chytlavá a přesto dobře našláplá a emotivní muzika bavila úplně všechny. Z chlapíků byla cítit velká pohoda a výborný nadhled a ono taky není divu, Jirka Bialík (zpěv, kytara) a úderník Michal Sobotka (bubny) tuhle káru tlačí už od roku 1995. Žádná sranda ale netrvá věčně, přidala se jedna skladba a byl šlus.

Snad nebude vadit, když prozradím záměr kapely sejít se někdy v druhé polovině roku ve studiu. Po koncertě jsem trochu vyzvídal u Michala, a tak se snad příští rok můžeme těšit na novou desku. Tu starší jsem si koupil a CD-R verzi vinylu jsem dostal jako bonus. Takže díky ještě jednou. Nemůžu ovšem zakrýt čistě sobecké zklamání z toho, že kluci nepřijeli s kapelou Mossambic, se kterou už pár koncertů odehráli. Když jsem byl pak ještě ujištěn, že Mossambici jsou na živo neuvěřitelní, moje chutě rostly do nekonečna...snad někdy příště.