Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslech Illegal Illusion probouzí obdobné prožitky jako čtení Sartra nebo Kundery při současném pokukování po Dalího obrazech. Zahloubání se do textů vzbuzuje pocit nevolnosti a při každé další skladbě máte dojem, že prožíváte svůj poslední valčík na rozloučenou. Poslech Illegal Illusion je prostě zážitkem ... zážitkem silným, do značné míry svíravým a trýznivým, ale i přesto cítíte potřebu se k němu pravidelně vracet.

Aktuální deska „Things after death“ vyšla v CD edici v létě (mimo jiné v rámci jednoho čísla magazínu Fullmoon) a nebudu zastírat, že provedení masteringu by bylo z těch, které by dávalo sympatický a dobře poslouchatelný výsledek. Vinylová edice, která by měla být dle informací skutečně krásná (kašírovaný gatefold, podepsaný plakát, specialní mastering, černobílý „haze effect“ vinyl), je na spadnutí každým dnem a hlavní je především ta skutečnost, že jeden z test pressů vyrobený v předstihu jsem měl možnost naposlouchat dopředu. Takže poznatek číslo jedna – pokud máte raději tišší a dynamičtější zvuk, jděte do vinylu. Jeho zvukové ošetření je citlivější, ačkoliv silně sonického zážitku se vám dostane i tak – tahle kapela taková už prostě je – a ve skladbách jako „A pig in a cage“ nebo „Superjumbo“ je cítit, že drážka je vyřezaná hodně nadoraz. Ke zvuku ještě jedna poznámka a to konkrétně k mixu, na který si pravděpodobně budete chvíli zvykat, protože poměry vokál vs. nástroje jsou nastaveny poměrně netradičně, minimálně netrendově. Vokál na vás nebude řvát z třetího patra a pokud dáte desce čas, zjistíte, že tahle kombinace funguje naprosto bezvadně.

Mírné zklamání možná čeká příznivce silně hitových skladeb, protože věci jako „Sparkler“ z předchozího Veto nebo „Ceramic“ z ještě staršího Under the true color zde přítomné nejsou. Na druhou stranu vás možná právě tato skutečnost donutí k pátravějšímu poslechu celé nahrávky a právě v ten okamžik seznáte, že tato cesta vede k ucelenějšímu a silnějšímu prožitku. Album totiž nestojí ani na rychlejších a dobře šlapavých skladbách („Usual hostage“ nebo „A pig in a cage“), ani na věcech zamyšlených a téměř až experimentálních (skvělá „In a paper cap“), nebo na nesložitých, ale zabírajících písních typu „Antibiotics!“. Tahle deska není podpírána jasně definovanými pilíři, nemá vrcholy, ale ani propady, jen zvláštně a pro tuhle kapelu zcela typickým způsobem přelévá pocity, střídá rytmy, melodie proměňuje v řezavé pasáže, úmyslně trýzní posluchače, drží mu hlavu pod hladinou, aby mu pak na chvíli dala loknout čerstvého vzduchu při krátké chvíli oddechu.

Illegal Illusion jsou zkrátka kapelou, k níž se váže jistý standard a ten doznává svého naplnění beze zbytku i na letošní řadovce. Jejich projev je v dnešní záplavě jasně definovaný a jednoznačně identifikovatelný ... a to je skutečnost, o níže se vyplatí přemýšlet.