Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Ordo Obscurae Carinthiae Tour – Síla korutanského metalu

Ordo Obscurae Carinthiae Tour – Síla korutanského metalu

MarBES14.5.2025
Druhého května se prostorách téměř kultovního Brouka zastavily v rámci evropské tour dvě spřízněné blackmetalové kapely z rakouských Korutan - Draugr a Verba Serpentis. Publikum pro ně nažhavili místní navrátilci Moorah. Zážitek to byl nadmíru kvalitní.

// Bez manýrů a s vizí
Pražští Moorah pojali svůj comebackový set jako veřejnou generálku živé formy po více než půlroční pauze. Objevili se v obměněné sestavě, zatím bez klávesisty a timpánisty, s novým kytaristou a baskytaristou. Tím není nikdo jiný než Lord Obst, známý ze svého projektu Bloody Lair, případně i Maniac Butcher. Vidět tento svéráz po letech v živé akci bylo motivací přijít pro značnou část publika. Moorah sázeli na jistotu a s vervou sobě vlastní s přehledem odehráli zejména léty prověřené kusy. Kapela působila semknutě a suverénně. Jejich projev osciloval mezi ortodoxní syrovostí a pečlivě budovanou atmosférou, čímž si dříve vydobyli místo mezi nejosobitějšími blackmetalovými formacemi domácí scény. Temnota, která z jejich hudby sálá, není manýristická – působí opravdově a je živená autentickým zápalem.

// V severském stylu
Jako další přišli na řadu severskou mytologií nasáklí Draugr. Přidalo se na teatrálnosti, na pódium, zaplavené aromatem vonných tyčinek, nastoupila trojice mladých můžů v corpse paintech a spustila blackmetalovou řežbu v rámci tradičních trve mantinelů. Zvuk si se dvěma podladěnými kytarami vystačil bez baskytary, zajímavým prvkem souzvuk dvou vokalistů – démonicky působícího frontmana výše položený řev doplňoval hlubší growl jednoho z kytaristů, což skladbám dodávalo pestrost a drama. Kvalitní set se vším, co má fanoušek černého kovu rád. A nejen ten, jak v publiku během celého večera dokazovala hyperaktivně tancující dívka v koktejlkách, která vypadala jako z úplně jiné akce…

// Slovo hada
Vrcholem černé mše byli Verba Serpentis. Vonné tyčinky dostaly tentokrát vyšší podstavce, obtočené kovanými hady – název kapely v překladu znamená „Slovo hada“. Z pódia se odporoučel těžkotonážní bubeník a frontman, nastoupil čerstvý bubeník, zatímco oba kytaristé zůstali na pozicích. Až tak spřízněné tyto dvě kapely jsou. Kytarista, který v předchozí kapele obstarával hlubší vokální party, zde vystoupil v roli frontmana: hlas posunul výš a v hlubších rovinách jej podporoval druhý kytarista, který byl v předchozím setu němý. Baskytara opět nebyla. Skvěle odehrané skladby nesly známky větší sofistikovanosti a tradiční blackmetalové výplachy a klystýry doplňovala i zajímavá kytarová práce a vyhrávky. Obě personálně i hudebně spřízněné kapely fungují poměrně krátce – jejich první nahrávky spatřily temnotu světa teprve loni – přesto se předvedly jako vyzrálé a vyhrané smečky, o kterých ještě určitě uslyšíme. Rakouský black metal prostě není jen Belphegor.

Moorah: Count Hroozah, Lord ObstMoorah MoorahMoorah v Hospodě BroukDraugrDraugr v BroukuDraugrDraugrVerba Serpentis - Slovo hadaVerba SerpentisVerba SerpentisVerba Serpentis


  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky