Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V posledních cca dvou letech se v tuzemských podzemních chodbách začala na světlo lepit nejedna můra. Lépe řečeno ty můry jsou hned dvě. Jedna se jmenuje Moorah a druhá jednoduše Můra. Že není můra jako můra si ukážeme právě teď.

Čtenář snad promine, že aktualita povídání má roční sekeru. Snad i proto dávám do jednoho článku hned dva materiály, aby exkluzivita psaní trošku dohnala zmíněnou proluku.

Vezmeme-li sled událostí chronologicky, musíme se nejprve pozastavit u tělesa Moorah, neboť to dle dostupných archiválií vylétlo poprvé v roce 2019 a v roce následujícím zanechává první z řady menších otisků. Tím mám na mysli demo Kataklyzma, jež je následováno druhým demem a o rok později čtveřicí singlů, kde takto napjatě budovaný vývoj vrcholí velkou debutovou desku Marnost nad marnost. Tvůrcem ústřední myšlenky je Count Hroozah, který k sobě pro realizaci velké nahrávky přibírá další souputníky, z nichž historicky nejvýznamnější osobou je jistý Ferenc Fečo, kterého bychom měli znát jako prvního bubeníka Master’s Hammer.

Můra naproti tomu vzniká o rok později (2020) a diskografii tvoří jediná dvoupísňová položka, kterou je EP Doom Invocations And Narcotic Rituals. Skupinu tvoří rovněž čtvero postav, kde můžeme pozorovat vazby na Voluptas potažmo Brauncholda (zpěvák Mizzy), dále na Sekeromlat (kytara H), či The Tower (bubeník S.).

Z uvedených faktů lze trochu vyšpionit konkrétní styl, kterým se obě kapely prezentují. Ano, je to vlastně black… tedy v případě Můra je to spíše hnusný death s doomovým opláštěním. Tak se na ty nahrávky vrhněme trochu v detailu.

Moorah s albem Marnost nad marnost ukazuje svérázné pojetí black metalu, které je v daný poslechový moment plně funkční, členité a dokáže udržet pozornost. Možná že první kontakt nenabídne nic speciálního, ale o to patrně kapele ani nešlo. Najdeme zde totiž velice přímočarou a v dobrém slova smyslu primitivní formu black metalu. Nečekejte zuřivé burácení, na to se tu najde až příliš volnějších pasáží, které by štítek „raw“ důsledně přemazávaly. Je to ve výsledku velmi prostý a (řeknu to natvrdo) obyčejný black metal. Můžeme album odložit s tím, že nového nenese nic, žánr neposouvá, nekříží a vlastně jen poctivě cituje hudební cítění autorů. Na druhou stranu mě to vlastně nijak nevadí, nepřekáží a dokážu si v nahrávce najít své momenty, které se mi zamlouvají, byť album jako celek není z nejsilnějších. Je to úlitba pro fanoušky klasického black metalu a taková důstojná pocta tomuto žánru. Kapela se nikam netlačí, hraje od srdce… nebo alespoň tak jsem to z poslechu vyčetl. Je to fajn, funguje to, baví to, takže je to vlastně naprosto v pořádku.

Můra s EPkem Doom Invocations and Narcotic Rituals obohacuje tuzemské vody hrubého death metalu o další dílo, které má podmanivé účinky vlastně okamžité. Už samotný obal napovídá, že půjde o mysticky založenou věc, což ostatně dokládá i samotné pojmenování nahrávky. Chcete-li vykolíkovat teritorium, kde tahle Můra létá, tak bych se nebál poukázat na okultní umění Grave Upheaval, možná tam najdeme i kapku jedu z poháru Teitanblood a pamětníci jistě vzpomenou na Disembowelment. U posledně jmenované položky bych příměr hledal zcela nejlépe. Můra sice dala ochutnat světu jen dvě skladby, avšak s hromadným časem trvání nějakých dvacet minut, takže čas na prožívání je vlastně dostatečný. Prasácký zvuk a kanální vokál je příslibem charismatického zážitku, který zarezonuje v každé pokřivené a nemocné duši. Fajnšmekři mohou využít nějakou svíčku, tmu a třeba lekci chemie. Mně k absolutnímu prožití postačí plné soustředění a vnik do podstaty skladeb přijde sám. Tohle je předzvěst, která se může vykreslit v krásnou velkou desku. Jsem napjatý.

To, že není můra jako můra je už doufám zřejmé. Jedna Moorah si hraje s klasickým black metalem a úroveň daného udržuje v adekvátní rovině, kdežto druhá Můra si hraje s okultním death metalem, který podporuje záhrobní doom, což zní strašně klišovitě i kýčovitě, ale je to vlastně trefné vyjádření. Snad bych ještě pro úplnost doplnil, že na obale desky Moorah Marnost nad marnost je Lišaj smrtihlav, což je motýl z čeledi lišajovitých a ne můrovitých, ale to je jen taková blbost na závěr.