Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Úvodní slovo si vzal Hlinomaz a nutno říct, že "byl toho večera poněkud neklidný". Po hudební stránce se jednalo o nespoutanou hardcorovou smršť, skrz kterou bylo možné proniknout pouze s přicpanými zvukovody. Neskutečné nasazení pražského tria ale nedalo očím odtrhnout se. Zejména Banán (Lahar) se zapsal do povědomí všech přítomných, když zprvu zaplnil celý taneční prostor sám, až najednou byl bez oblečení a plápolal ve vzduchu. Jeho skleněný pohled zračil pobyt v jiné dimenzi. Přes thrashovou masu lomozu sice nebylo možné rozeznat jednotlivé skladby od sebe nebo jejich části, ale dalo se orientovat podle bubeníka, který byl taktéž v tvůrčí nespoutanosti, až nakonec všichni užili své nástroje jako tělocvičné nářadí. Banán jako doskočiště, jiní své rozptýlili po sále. Neskutečná řež. 

Silného erotického náboje se chytla i Vlněna. Maskované komando však onanovalo hudbou. Vymazlená hra kytary se spoustou zvratů, posuvů a kombinačních zaříkání spolu s propracovanými bicími ukázala (nu-)hardcore v jeho nepředvídatelné podobě. Barevné přechody, přerody, obraty a skluzy představily jak hlavu plnou nápadu, ale i manuální šikovnost, kterou jsem si nechal líbit velmi rád. Že se vokály většinou topily, nebylo na škodu, protože tahle parta staví hlavně na instrumentálních závitech a verbální projev užila jak šafránu. 

Divokost Hlinomazu s hudebním představením Vlněny jako by vytvořili kompromis, když si k instrumentům stoupli Årabrot. Chlapík zprvu společensky oděný oblékl krátké džínsové kraťasy, nasadil rohatou kožešinovou čapku a spustil členitý bigbeat. Hlasovými výpady ála Daron Malakian vystrojil spolu s divokým kytaristou a velmi šikovným bubeníkem atmosféru prosycenou živočišným magnetismem. Ač se nikdo nevěnoval tanci, zůstal pohlcen řevem, jekem i šeptem poleptaným murmurem. Víc jak desetileté tvůrčí snažení bylo rozhodně znát. Z mého pohledu si určitě zasloužili větší prostor, než měli. 

Oproti tomu Rabbits mě moc nenadchli. Nekompromisní hardcore mi připadal sterilní, respektive všechno na jedno brdo s minimálním rozdílem. Co však "Králíkům" upřít nelze, je fakt, že rozproudili jedinou skrumáž večera. Že byla veškerá aparatura umístěna hned na kolbišti, měl jsem docela obavu, jak tahle šarvátka může skončit. Jedinou újmu však utrpěl mikrofon a ještě maximálně citovou. Našlo se i pár šťastlivců, kteří byli vyzdviženi k reflektorům a tahle parta si rozhodně set Rabbits užila. 

Za fotky děkujeme Tomáši Šrejberovi.