Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Special Providence

Special Providence

Sorgh6.11.2015
Special Providence k nám rádi jezdí a to by bylo, aby se nepřijeli pochlubit s novým albem. Asi jim ho sežerem stejně jako to minulé.

Už je to víc než půl roku, co je album Essence Of Change venku, ale až nyní se Special Providence s jeho prezentací zastavili v hlavní roli na skok i v Brně, kde předvedli stabilně bravurní výkon a obhájili smysl existence fúzujících elementů. Večírek se odehrál v nedávno otevřeném klubu Eleven, který jsem navštívil poprvé a dojmy mám jen a jen pozitivní. V podstatě jen nehluboký sklep kousek pod úrovní ulice, ze které je za dobré konstelace osob vidět až na pódium. Výborná lokalita ve středu města, střízlivý interiér, ale hlavně výborný zvuk. Opravdu, takhle dobře nazvučenou akci v malém klubu jsem snad ještě nezapsal.

 

Před vystoupením samotných "Speciálů" rozehřála publikum brněnská kapela Dextreat. Už jejich vystoupení se neslo na pozitivních vlnách příjemného zvuku, takže nebylo třeba cpát špunty do uší a vychutnával jsem si zřetelnou stopu všech nástrojů. Dextreat zahráli příjemný rock beroucí si z bohaté řady inspirací. Důraz byl kladen na melodii, které se dařilo jak v rychlých tak v pomalých partech. Hodně do popředí se drala basa, jejíž sebevědomí hezky dunělo prostorem a měkce hladilo slechy. Potěšil i vokál, protože to nebyl jen nějaký zoufalý povyk, ale opravdový zpěv pendlující mezi anglickými a českými texty. Kapela sympaticky komunikovala s publikem, které sice nepatřilo k nejpočetnějšímu, ale výkon kapely odměnilo zaslouženým potleskem.

 

Jirka D.: Dextreat mi přišli jako bezvadně sehraná rocková kapela na pomezí všech možných rockových kapel - trocha Incubus, trocha Therapy?, trocha nevím čeho. Dextreat umí evidentně dobře skládat, dobře hrát a hlavně dobře zpívat, ale těžko se mi za tím hledalo nějaké vlastní poznávací znamení, kus sebe sama. Jako předkapela neměli Dextreat chybu - jejich songy zabíraly a zaujaly, jejich muzice nechyběla energie ani elán, ale vlastní výraz bohužel ano. Pro koncert ale pohoda a ve výsledku fajn zážitek.


V devět hodin přišli na řadu instrumentální mágové. Jejich vystoupení zpočátku budilo slabé rozpaky, protože oproti předchozím Dextreat se kapela zvukově nemohla srovnat. Utlumenou kytaru a basu ničila přebuzená sada bicích a hlavně šroťák nepříjemně tepal do uší. Naštěstí se to v průběhu několika minut srovnalo a dál už šlo o vyváženou souhru rytmiky a zvukomalebných tónů kytary a kláves. Tradičně skromné duo kytaristy a basáka v popředí soustředěně kouzlilo složité kompozice, do kterých sypal divoký rytmus činelózní bubeník Adam, který jako hlavní kapelmajstr měl na starost i komunikaci s posluchači. U kláves bylo možné spatřit novou tvář kapely, kde usměvavého Zoltána Cséryho vystřídal Zsolt Kaltenecker. Novic působil oproti svému předchůdci dojmem leklé ryby, ovšem divoké variace, které čaroval na svém pultu, i jemu občas vynutily úsměv na tváři. Ač to nedával tolik na odiv, i on se s chutí topil v záplavě neskutečných zvuků oscilujících mezi divokými verši umělých efektů a přirozeným zvukem piána.

 
Hrálo se logicky nejvíc z novinky, ale na přetřes přišla i předchozí deska Soul Alert. Zachytil jsem skladby K2, v půlce setu zahranou a nesmírně populární Lavu. Závěr vystoupení byl věnován peciválovi ve skladbě Lazy Boy. Nebyli by to ale Special Providence, kdyby nepřihodili něco navíc. V tomto případě protáhli večer o tři přídavky než definitivně opustili pódium.

 

Myslím, že večer nemohl dopadnout líp a že přinesl potěšení všem zůčastněným. Posluchači se namlsali výbornou muzikou, Dextreat dali vědět o svém novém Epíčku a na "Speciálech" bylo vidět, že se k nám rádi vracejí. Klub Eleven se mi pak zapsal do paměti jako příjemné místo, kam se budu vracet.

 

Jirka D.: Special Providence přiblížil kolega, takže za mě jen pár vedlejších postřehů. Jednak je třeba zmínit samotný klub, který mě (a vlastně nás oba) svou účelnou jednoduchostí mile překvapil, a pak zvuk, který byl přesně tak akorát na hraně, ale nikoliv za ní. Kromě rozhozené první skladby Special Providence šlapalo všechno jako na drátkách, razance a hlasitost tak akorát, vyvážení nástrojů dobré i v ne úplně optimálním místě, kde jsme stáli ... prostě pohoda a dobrý pocit z celého večera. Ten navíc umocňoval bubeník Adam, který byl neustále plný optimismu a s úsměvem pro každého.

 


 

Na koncert byla redaktorovi webu Echoes udělena akreditace pořádající Monikou Lidmerovou.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

rotten77 / 29.10.13 9:46

S Flash the Readies to mám stejně jako Jirka - na tenhle koncert jsem jel jenom kvůli nim a Kwoon byly jenom jako "předkapela". Lepší desku jsem letos zatím neslyšel - a to nejenom v kategorii "postrock", ale napříč všemi žánry. S Tomášem jsem před nahráváním komunikoval ohledně postu další kytary, případně vypomáhat jako basák, ale na inzerát jsem se ozval v době, kdy už bylo pozdě :-(, takže jsem očekával, že album natočí stejně jako předchozí - za pomoci kamarádů muzikantů. Takže tříčlenná sestava mě celkem překvapila, ale zvládli to fakt skvěle (očekával jsem další kytaru někde v pozadí). Trochu mi ale neseděl na koncertě zvuk. Dlouho jsem přemýšlel, čím to bylo a nakonec jsem dospěl k názoru, že to bylo jako nahrát desku, udělat dobrej mix, ale zapomenout na mastering. Prostě to nebylo všechno tak spojené, jako na albu, ale s tím se moc naživo udělat nedá. I přes tohle všechno mám ale z koncertu dobrý pocit. Trochu mě "mrzí", že jsem pak z Kwoon udělal hlavní kapelu večera. Špunty jsem měl už od začátku, takže hlasitost mi vůbec nevadila. Sice se často opakovalo stejné schéma - klidný začátek, klidnější "stopka", hlasitý nášup, ale takový postrock prostě je. Sečteno, podtrženo - letos (zatím) nejlepší koncert, na který jsem šel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky