Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro milovníky čistě instrumentálních zážitků nacpaných kytarovými sólíčky, vyhrávkami a prvky, které se na první pohled zdají neslučitelné, je na pultech letošní album maďarských Special Providence. Od prvních tónů Soul Alert jsem schopen vidět růžovou mlhu a bílé myši ve vaně.

Přiznám hned zkraje, že to album není žádná jednoduchá selanka... Ono poslechnout si jednu písničku a celé album je markantní rozdíl. Ne každý, kdo se nadchne na youtube u klipu k Lazy Boy, bude schopen vyposlechnout celou kolekci deseti skladeb. Album nabízí tolik nápadů a myšlenek, že je těžko je všechny strávit. Víc než u jiných alb zde platí, že květ se začne otevírat až po několikerém poslechu. Stále bádám a objevuji, a hlavně si připadám pokaždé jako v jiné krajině. Navíc rostlina plodí stále nové a nové květy, které je třeba prozkoumat. Čistě instrumentální nálož Soul Alert představuje fúzi a spolupráci mnoha surovin, která nakonec přejdou v zajímavý a nezapomenutelný zážitek.

Jsme svědky situace, kdy se metalové pilíře ohýbají a umně tvoří cestu elektronickým paprskům. Elektronika zde zastupuje vícero stylů, lze najít místa evokující art rockové legendy, jinde ducá rytmem techna a opodál vyfoukává omlazené stopy hardrocku. Vše v mírné a nenásilné formě prostupuje jak do tvrdých metalových pasáží, tak do poklidných zákoutí načichlých jazzem. Snad každá skladba je sestavena z mnoha kusů v jeden někdy těžko uvěřitelný celek. Nikdy nelze říct, že některá je čistě nářez a druhá ukolébavka na uklidnění. U všech je v různém poměru užito obou pólů gradační stupnice a tak nezbývá, než být neustále ve střehu a předejít tak úleku.

Dominantním nástrojem jsou u Special Providence klávesy. Jejich údržbáře a manipulanta lze nazvat šílencem v tom nejlepším slova smyslu. Využívá soustavy tří klaviatur se spoustou hejblátek a efektů, že z toho jde jednomu hlava kolem. Mnohdy je problém rozlišit jeho kreace od sólové kytary, která se vyžívá spíš ve vyšších partiích a sólech než v hoblování, takže k záměně není daleko. Krom syntetických zvuků a kvíkotů své prsty rozehrává i na poli klasického piána, které má v tvorbě Special Providence podstatné místo. S čím určitě nebude mít nikdo problém jsou linie kreslené výraznou basou, kterou bych pasoval na druhý nejdůležitější prvek hudby. Její práce se jako vibrace šíří a vrací mezi stěnou jazzových kabinetů a cihlovou zdí sklepní zkušebny metalové chásky.

Problém možná budou mít lidé, které neoslovuje, jak říkají, profesorský a sterilní výkon. Na to já mohu říct jen to, že co se na první poslech může takto jevit, postupně odezní a ucho posluchačovo zasáhne lidský kumšt prohřátý citem. Special Providence, ač si libují v zóně náročných postupů, svoji hudbu podávájí v šálku upřímné a uvěřitelné snahy o zásah do lidského srdce. Komu se podaří vidět je naživo bude souhlasit. Praví mistři svého řemesla, kteří jsou obdařeni fantazií a schopností stvořit skladby, jež nepotřebují slova k tomu, aby něco sdělili. I když se může nezkušenému posluchači zdát, že jde o chaos, opak je pravdou. I přes složitou konstrukci skladeb se nakonec ukáže, že jde o celkem jednoduché a přirozené sdělení, které má jasnou kostru.