Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Unplugged mini - tour 2011

Unplugged mini - tour 2011

Jirka D.26.11.2011
Nějak se mi za poslední dobu hromadí koncerty jaksi mimo mou zájmovou linii, koncerty nemetalové a nerockové, přesto zajímavé a obohacující. Není to tak dávno, co jsem poslouchal v malém velkomeziříčském klubíku novou tvorbu spolku Čankišou, a neuběhlo ani moc času a setkávám se s podobnou hudbou opět. Jenže tentokrát jsem opustil osu Dílí – Lhasa – Ulánbátar a přenesl se do na Slovácko, Valašsko, kopců Beskydských s občasným výletem i severněji do Slezska, kam mě pozval Tomáš Kočko a jeho orchestr v bílých košulích.

Tato pětičlenná formace společně s vám dobře známými Silentr Stream Of Godless Elegy uspořádala malé tour, zahrnující pouhé tři zastávky, z nichž dvě jsme se rozhodli navštívit a ta třetí je tu pro ty z vás, kteří jste ani jednu předchozí nestihli. Bohužel už bez Kočka. Na fotky z páteční pražské zastávky můžete kouknout v sekci galerie, fotil jako obvykle Enochian, na sobotní brněnskou zastávku jsem se v pošmourný podvečer vydal já.

 

Možná bych měl vysvětlit svou první poznámku o nemetalovém koncertě v souvislosti se SSOGE, ale pravda je taková, že včerejší večer proběhl celý v akustické rovině, jak se říká „unplugged“, což pro kočkovce bylo vystoupení standardní, ale kapela druhá vystupovala v pozici nezvyklé a docela nové, navíc obohacená o dva hosty z folkového prostředí (cimbál a kontrabas). Na Melodku jsem se dopravil něco po půl osmé a bylo sympatické pozorovat, že prostory klubu jsou poměrně zaplněné a další návštěvníci docházeli i nadále. Rozeznat, ke které kapele ten který fanoušek patřil, nebyl velký problém, „kočkovci“ a „sajlenťáci“ byly oproti sobě jak šachové figurky, ovšem je nutno napsat, že následná symbióza obou táborů byla příkladná, přátelská a stejně tak přijetí hudby obou kapel se setkalo s všeobecnou odezvou. Celkem správně k tomu Kočko poznamenal, že „dobrá hudba je jen jedna“, žánr nežánr.

 

Tvorbu Tomáše Kočka a jeho čtyř kolegů (dvou krásných žen a dvou statných chalanů) neznám, nemá smysl předstírat opak. O to víc jsem byl příjemně překvapen a můj výsledný dojem na konci hodinového vystoupení byl vpravdě pozitivní, kazily jej pouze problémy se zvukem, které postihly především první skladbu a v drobných útržcích se projevovaly ještě v písních následných. Velkou měrou se na mých dojmech podepsala osobnost Tomášova, charismatická, zapálená pro hudbu a zdravě sebevědomá. Sám se podílel především na zpěvech a hře na kytaru (občasně na mandolínu a violu), po své levici a pravici obklopen Helenou Macháčkovou (flétny, housle, zpěv, cimbál) a Libuší Černou (housle, zpěv), záda mu potom kryli kontrabasista Kamil Tománek a bubeník, perkusák Pavel Plch. Jejich set představoval toulku po přírodě moravských kopců, prožití příběhů dávných zbojníků, zaváněl horami a lesem, byl podaný energicky a podmanivě a tak není divu, že i fanoušci „sajlentů“ přivítali dvě další, přídavkové skladby, z nichž jedna jim byla dobře známá – Pohanská – ke které byl na pódium přizván i Siky.

 

Něco po půl desáté bylo již vše připraveno na set SSOGE, kteří, jak už jsem uvedl výše, byli doplněni o dva další hráče, baskytaru po Dušanovi občas uchopil přímo Hrnec. Kdo dobře počítá, dojde k číslu devět – přesně tolik hráčů / zpěváků se shromáždilo na pódiu. Repertoár zahrnoval přirozeně skladby především z poslední desky Návaz, začalo se Zlatohlavem, pokračovalo Přísahám s následnou, mou oblíbenou Mokoš. Koncert plynul nanejvýš volně, nálada byla odlehčená, publikum přívětivé, Hanka samodruhá a nový zvukař Dan plně zabrán do díla u pultu. Výrazný prostor dostal Pavel Zouhar se svými houslemi, vzádu vyčuhoval Siky, obě kytary se držely stejné lajny (výletů „mimo“ jsem se nedočkal, trochu škoda) a čas plynul úplně jiným tempem. K mé radosti došlo i na Skryj hlavu do dlaní, ale ono z alba Návaz nezůstalo dluhů, odehrály se všechny písně. I Slava byla prezentována a jak sama Hanka podotkla, je to „kontroverzní“ písnička. Třikrát bylo zaloveno i ve starších věcech, z Relic Dances kromě všeobecně známé I would dance došlo i na baladickou Together, která se v koncertním playlistu SSOGE zas tak často neobjevuje. Na závěr byly přidány dva bonusy, které pro změnu lovily v cizích vodách. Jako první byla prezentována předělávka Fragile dreams od Anathemy a v pořadí druhá byla Slither (snad si to pametám dobře) z poslední desky Opeth. Slyšet Anathemu s cimbálem bylo trochu nezvyklé..., ale s duchem večera to snad i ladilo.

 

Přes hodinu a půl dlouhé vystoupení skončilo někdy kolem čtvrt na dvanáct, tak akorát stihnout ještě zdravých pár chvil spánku. Když si dnes, den po koncertě, rovnám včerejší dojmy v hlavě, docházím k poklidnému, téměř poetickému večeru. Příjemným překvapením pro mě byl Tomáš Kočko & orchestr, jehož zápal a vlastně i produkce všech jeho spoluhráčů ve mně vzbudila zaslouženou úctu a respekt. Pravda, právě on byl tou rybou ve svém akustickém rybníku, pro SSOGE to byla zkušenost nová, vyzkoušená jen málo.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Oliva / 19.3.15 20:38

Ano, souhlasím. Napadlo mě ty ceny vyhlašovat uprostřed setů těch kapel (a bez projekce, protože by tam stály bubny), což by znamenalo větší jistotu lidí v sále, ale na druhou stranu by se těm kapelám (ani posluchačům) asi moc nelíbilo, kdyby byl jejich set takto přerušován. Nebo bezprostředně těsně po odehrání některé kapely, tedy než lidi stačí odejít, ovšem rovněž bez projekce. Takže by to vidělo třeba víc lidí, ale vizuálně by to bylo ještě o trochu horší. Nebo má někdo jiné návrhy? :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky