|
|
||||||||||
Mechanical Animals je třetí studiovou nahrávkou Marilyna Mansona a po předchozí mohutné promo kampani byla vydána na podzim roku 1998. Nevídaně dobré prodejnosti CD nosiče nezabránila ani protiakce některých obchodních řetězců, které se rozhodly tento artikl kvůli „možné škodlivosti“ stáhnout z prodeje, a tak se album stává platinové ve Státech, Kanadě a na Novém Zélandu a zlaté v Austrálii. Z tohoto pohledu jeden z nejúspěšnějších počinů kapely, jestli ne vůbec největší.
První zásadní rozdíl oproti předchozí tvorbě patrný na první pohled ať už z grafické úpravy bookletu nebo z hudby jako takové je posun, či změna chcete-li, ve výsledném vyznění díla. Ty tam jsou černé kostýmy, temnota a zaobírání se zlem celého světa, najednou je před vámi světle mrazivé album s podivnou figurkou na obalu, které vůbec nevypadá naštvaně, hudba je na první poslech příjemnější, poslouchatelnější, čistší a propracovanější. Všechno toto platí při prvním nebo povrchním poslechu desky, začnete-li listovat podrobněji bookletem a překládat texty, tvář hudby se promění, začne vám mrazit v zádech a zjistíte, že zmíněná prosvětlenost je dána halucinačními vidinami po pořádném šlehu do žil, otupělostí a neschopností zaostřit zorničky, hudba se bude tvářit jinak, začnete objevovat dříve neslyšené a najednou budete držet v rukách úplně jiné album; vítejte v bílém kómatu.
Jde o druhou část celkové trilogie a opět se jedná o koncepčně poskládanou desku. Změna od industriálu metalového ražení ke glam rocku ala David Bowie je všeobecně uznávanou tezí (pro představu lze tuto hudbu zařadit k alternativnímu rocku s výraznou elektronickou složkou, či jak se někde uvádí – post-industrial rocku). Manson se rozhodl vytvořit dvě různé postavy a ke každé přiřadit sedm vhodně laděných skladeb. První je on sám (Alpha) snažící se zachytit a pochopit lidské emoce, druhou je pohlavně nejednoznačný mimozemšťan Omēga, který se objevil na Zemi a stal se rockovou hvězdou v kapele The Mechanical Animals. Tak praví suchá teorie, následně se vše začíná halit do drogového oparu, přestáváte věřit svým smyslům, obklopí vás bílá mlha a tehdy přichází ten nejlepší čas pustit si Mechanical Animals.
Pro mě zajímavé je, že celá tato drogově-mrazivá atmosféra nenaskočí pouze z hudby, která je (jak už jsem naspal) dosti přijatelnou a spíše poklidnou záležitostí; především pak v kontrastu s předešlým Antichristem. Je naprosto nezbytné si k ní otevřít booklet, listovat, přemítat a hlavně vstřebat texty, na kterých toto album stojí především. Běžný neanglicky hovořící / slyšící posluchač může být proto velmi snadno ochuzen o plnohodnotný zážitek, protože Manson svůj pochybný naturel projevuje především v textech. Nejmarkantněji je tento deficit znát právě v rozdělení skladeb na dvě stejné poloviny, z nichž jedna patří panu Alpha a druhá panu Omēga. Nevím, jak úspěšní byste byli vy, ale mě by se to pouze z poslechu stoprocentně nepodařilo a dvě kupičky o sedmi písních bych poskládal určitě špatně. V tomto ohledu je dobrým vodítkem právě bohatě zpracovaný booklet, který je čitelný ze dvou stran a skoro se zdá, jako by se jednalo o nějaké split album dvou zcela rozdílných kapel. Zatímco z jedné strany na nás zírá sám Marilyn Manson s postavou šedivého hermafrodita (originální verze byla ještě o něco „propracovanější“) a texty k jednotlivým skladbám jsou na bílém pozadí doprovázené pilulkami, prášky, drogami a diagramy komatu, z druhé strany je vyfocena zatím úspěšná rock star Omēga obklopena slávou a ... ještě před komatem. Booklet celý zčerná, objevují se i ostatní členové kapely, ze všeho je cítit zmar, úpadek a blízký pád do hlubin. Není divu, že k této části alba náleží skladby jako The Dope Show, Rock Is Dead nebo I Don’t Like The Drugs (But The Drugs Like Me).
Ceká tato koncepce je poskládaná určitě efektně a promyšleně, ... ale pro americký trh, kde taky způsobila nejeden poprask a mediální aféru. Pro nás, tady na starém kontinentě, může být trochu náročná a hůř vstřebatelná (což obecně platí asi o celém Mansonově díle) a v tomto bych asi viděl kámen úrazu a opodstatnění dvou ostrých protipólů, které se u nás vytvořily. Odsouzení této práce mnohými posluchači nevychází ani tak z prapodivných morálních podnětů díla, jako spíš z nepochopení obsahu sdělení, které nám není úplně vlastní. Hudebně totiž nejde o naprostou extra-třídu, i když zrovna toto album mám nejraději – dobře se poslouchá, neběhá mi z něj mráz po zádech jako u Antichrista, ani mě nenudí jako poslední tvorba. Zanevřete-li na textovou část, dostane příjemnou, elektronicky-rockovu seanci, která vás bude snad i bavit, možná vás zaujme a některé třeba i uchvátí. Přidáte-li k hudbě texty, propadnete se do bílé tmy, začne vám být úzko a v posledních záchvěvech vědomí zjistíte, že vše pozitivní je pryč, že jste strháváni do propasti, ze které není úniku a svět se stane divadlem, který budete měřit pouze čistotou bílého prášku a injekční stříkačkou v žíle.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Nothing / Interscope
Vydáno:Září 1998
Žánr:industrial rock
Marilyn Manson – vocals, guitar, synths
Ginger Fish – drums (live, electric), vocals
Twiggy Ramirez – bass guitar, guitars
M.W. Gacy - drums, keyboards, Mellotron, piano
John 5 - live guitarist
Zim Zum - guitars, keyboards
1. Great Big White World
2. The Dope Show
3. Mechanical Animals
4. Rock is Dead
5. Disassociative
6. The Speed of Pain
7. Posthuman
8. I Want to Disappear
9. I Don't Like the Drugs (But the Drugs Like Me)
10. New Model No. 15
11. User Friendly
12. Fundamentally Loathsome
13. The Last Day On Earth
14. Coma White
Marilyn Manson
Heaven Upside Down
Marilyn Manson
Get Your Gunn (SP)
Marilyn Manson
Portrait of an American Family
Dlouhá trnitá cesta z pekla
Marilyn Manson
19.11.17, Praha, Tipsport Arena
Crépuscule d'Hiver
Par-delà noireglaces et brumes-sinistres
Antediluvian
The Divine Punishment
Tomáš Kočko & Orchestr
Velesu
Philm
Time Burner
Thorns / Emperor
Thorns vs. Emperor
Coriky
Coriky
Blaze Of Perdition
Conscious Darkness
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.