Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Amorphis / Markus Laakso

Amorphis / Markus Laakso

Garmfrost2.4.2026
Amorphis už od svých počátků patří mezi nejvýznamnější kapely na metalové, potažmo rockové scéně. Nahráli nespočet legendárních nahrávek, vystoupili snad všude, kde se dá. I přes jisté rošády v sestavě je základ stále pevný a osudy kapely jsou stejně zajímavé jako její tvorba. Markus Laakso své dílo pojal příjemně živě, čtení není tudíž pouhým výčtem faktů, ale je plné silných příběhů... Příběh Amorphis zatím nekončí.

Na biografii finských melodiků Amorphis jsem se těšil opravdu hodně. Doufal jsem, že mě autor knihy, hudební publicista Markus Laakso dokáže překvapit a potěšit. Což se taky stalo. Jsem velkým fanouškem Amorphis už od vydání fenomenálního klenotu Tales from the Thousand Lakes. Tedy zasloužilým pamětníkem. Hltal jsem jakoukoliv informaci o dění v kapele, četl rozhovory… Doba před internetová mi samozřejmě příliš nepomáhala, což jsem při čtení recenzované knihy pochopil, protože jsem se dozvěděl docela dost. Obdivoval jsem rané nahrávky v čele s Elegy, Tuonelu miloval, Am Universum a hlavně Far from the Sun míň, ale s nástupem Tomiho Joutsena střídavě nadšeně (Eclipse) a spokojeně (Circle) s tím, že posledních deset let, které v knize už nenajdeme, jsou pro mě velice atraktivní.

 

tomi

 

Markus Laakso ke svému vyprávění přistoupil vskutku ze široka. Představí každého člena od jeho dětství, zasadí ho do děje a poté pokračuje ve vyprávění. Čtenář tím získává plastický obraz o osudech kapely a jejích členů. Čtení započneme v úplném pravěku, v osmdesátých letech, kdy se seznámíme s dětstvím Esy Holopainena a jeho prvními pokusy. V další kapitole se přidává další dvojice postav, Jan-Markus „Snoopy“ Rechberger a Tomi Koivusaari. Esa se do kapely, ze které se teprve stane Amorphis, přidává po odchodu Tomiho, který objevil kouzlo death metalu a zakládá kultovní Abhorrence.

 

 

amorphis2

 

Kniha je rozdělena do čtyř částí, kterým předchází prolog. V první části se autor věnuje prvním krůčkům, dětství muzikantů, prvním sestavám a životu v tehdejším Finsku, což bylo pro mě zřejmě nejzajímavější. Tuto část končí v okamžiku, kdy se Tomimu daří s Abhorrence, Esa s Janem okouzleni death metalem mění název své kapely na Amorhis a osloví Tomiho Koivusaariho, aby jim šel growlovat. Ve druhé části sledujeme vzestup Amorhis. Jsme šokováni šílenou smlouvou s Relapse, ale také raketovou rychlostí úspěchu kapely. Turné po Americe, které je na jednu stranu splněným snem, ale také drsnějším zážitkem. Ve třetí části si počteme o éře s podivínským, avšak vynikajícím, Pasim Koskinenem za mikrofonem. Progresivní rozmáchnutí v Tuonele, pokračování v Am Universum a tápání ve Far from the Sun se podepisuje na náladě v kapele. Pasi se z abstinenta stává drsným alkoholikem, který rád provokuje a postupně se od ostatním vzdaluje. Dává přednost svým Ajattara, jejichž sláva roste, zatímco Amorphis uvadá. Poslední část se věnuje obnovení zápalu a nadšení muzikantů pro Amorphis. Do kapely vstupuje Tomi Joutsen, jehož počátky byly hodně krušné. Jeho introvertní povaha, psychické problémy i fakt, že byl otcem malých dětí, mu v naskočení do rozjeté mašinérie Amorphis příliš nepomáhalo. Obdivuji upřímnost, s jakou se podělí o své démony, strach a zároveň šílené nadšení, že se dostal do kapely, jejíž byl velkým fanouškem. Kniha končí před vydáním Under the Red Cloud, které je bráno jako nový start i příjemné ohlédnutí za starými časy.

 

amorphis

 

Upřímní jsou všichni zpovídaní aktéři. Díky tomu má čtenář lepší představu o dění kolem Amorphis v dobrém i špatném. Z malé, deathmetalové kapelky se postupně z Amorphis stala národní pýcha, vzor muzikantů několika generací. Sympatické vystupování, které jsem odjakživa obdivoval, se dokázalo přenést také na papír. Přes všechny trable, vzestupy i pády si Amorphis dokázali zachoval lidskou tvář. Už delší dobu v jejich hudbě nemůžeme hledat progres, v podstatě se pracuje s rozehranými kartami, avšak stále to vypadá, že kapela nehodlá pokleknout únavou či natočit vyloženě špatnou desku. Sestava je dlouhá léta stabilní, nahrávky i koncerty pokaždé nadprůměrné. Jestli je tohle sázka na jistotu, nemám s tím problém. Jsem rád, že si Markus Laakso nevystačil s oslavou kapely a jejích členů, ale nebál se rozhrábnout i méně příjemné okamžiky či osobnostní stránky. Jednotlivé nahrávky jsou sice pitvány, ale důraz je kladen, co se kapelou v danou chvíli dělo. Čtenář má před sebou publikaci, která rozhodně není encyklopedií, ale živým vyprávěním o životě hudebníků, kteří mají vedle své kapely a ostatních projektů také vlastní životy pro ně stejně významné.

 

Nádherná publikace, kterou vydává Metalgate, okouzlí čtenáře nejen poutavým vyprávěním, ale také krásným zpracováním. Kniha je v pevné vazbě, zdobí ji příjemná grafika i font písma. Psaný text doprovází nejedna archívní fotografie či barevná fotografická příloha. Nezaznamenal jsem žádnou krkolomnost překladu, vlastně ani překlepy či chyby. Ale přiznám, že jsem je nehledal, nechával jsem se unášet dějem, že jsem nevnímal slova a slovní spojení. Ocitl jsem se v příběhu a prožil úskalí i úspěchy všech zúčastněných.

 


 

Amorphis - Markus Laakso

Vydáno: 2026 , Metalgate
Originální název: Amorphis, 2015

Překlad: Zuzana Vrbová
Jazyk vydání: český
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: pevná / vázaná
ISBN: 978-80-908835-7-4


  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 20.2.18 8:26

Jako pořád to jsou ceny Anděl. Předávání hudebních cen má vždycky tu specifiku, že s nimi není ve výsledku spokojený vůbec nikdo. Jinak v současné době hudební distribuce a přístupu je Anděl taky už jen takový nešťastný topící se, který plácá do vody a snaží se udržet co nejdéle nad hladinou, ačkoli ví, že už to má prostě spočítaný. Pozitivista ve mně řekne, že můžeme být rádi, že vůbec nějaké žánrové ceny jsou, když pak člověk vidí, jak hlavní kategorie neustále ovládají marasmy jako Chinaski, Kryštof či Petr Kolář (kdo vůbec vybírá hlavní kategorie? Mainstream osvědčení hudební kritici? Kdo to jsou?). Jinak ono spojení oněch žánrů dohromady do jedné kategorie dává smysl s tím, jak čile různé hudební tvary fúzují prostřednictvím všemožných projektů, které se nebojí překračovat hranice a propojovat zdánlivě nepropojitelné. Navíc rušení speciální kategorie pro ska & reggae bylo nabíledni, protože to nejsou hudební žánry, nýbrž diagnózy.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky