|
|
||||||||||
Jednou z kapel, která během své kariéry dokázala převléknout kabát, jsou Finové Amorphis. Osobně si je řadím mezi ty spolky, které na prvních albech zněly zcela odlišně a jinak, aby pak s nějakou přelomovou deskou přetočili kormidlo do zcela jiných peřejí. Spolu s tím obvykle vede i grafická stylizace loga i image kapely jako takové. A abych nezůstal nic dlužen, můžeme jmenovat jména jako Tiamat, Anathema, Paradise Lost, Therion, The Gathering a další. Spoustu zarputilých konzervativců vám stejně poví, že uznává jenom první desky kapely (a to klidně může jít i o Metallicu nebo Arakain). Osobně to mám dost nestálé a vyjmenované kapely ctím téměř bez ohledu na příslušné období. Ačkoli zrovna ti Amorphis mi po změně fazóny už tolik nepřirostli k srdci jako jejich první dvě desky. A právě o té nejkouzelnější si dnes něco povíme.
Minulost skupiny spadá do žánru melodického doom metalu s jasným podstavcem deathu. Respektive ta melodičnost nádherně rozkvetla právě na albu Tales From The Thousand Lakes. Není divu, když už má titul tolik pohádkový název a lyricky se opírá o kultovní epos Kalevala, což je velká studnice inspirací (nejen) pro severské kapely dodnes. Vlastně i obal desky samotné je takový náležitě výpravný, přesto mysticky chladný a díky vyobrazenému mjölniru napovídá i o pohanství. Však autor malby je Sjlvain Bellemare, který se mimo jiné zasloužil i o obálky veličin jako Morta Skuld, Impaled Nazarene, Blasphemy, Rotting Christ nebo Kataklysm. Je to přesně ten druh obalu, který v devadesátkách letěl. Spoustu detailů a důležitých znamení. Velkolepost díla rozhodně nestála na minimalismu, ale snažila se sdělit něco víc a trochu tím rozvinout i příběh alba.
Deska byla vydána roku 1994 a hudebnímu světu nabídla zase trochu jiný pohled na drsný žánr death metal. Náležitě jej propojila s melancholickým doom metalem a neopomněla ho odlehčit až rockovou melodičností včetně čistých vokálů. A teď jsem právě prozradil to, co je na téhle desce asi to nejuznávanější – čistý zpěv. Ačkoliv se ho všehovšudy dočkáme jen velmi málo, skvěle prořízne příslušnou náladu a výtečně obarví konkrétní plochu. Znalcům nejspíš začne v hlavě tančit melodie refrénu klipovky Black Winter Day a je to tak správně. Onen hlas patří hostujícímu Villemu Tuomiovi, který v roce 2004 stál u zrodu projektu Raskasta Juolua, ke kterému se vzhledem k žánru a počtu členů zdráhám přistoupit blíže. Vedle vokálu však nesmíme opomenout ani výrazný přínos kláves, které se nebály utvářet stěžejní melodie a zásadní motivy jednotlivých skladeb. Občas sklouzly k veselostem, jindy podbarvily tajuplnou atmosféru. Vše lemuje tvrdý murmur s vypravěčským frázováním hlavního vokalisty a tvrdý zvuk kytar.
Tuhle desku považuji za jednu ze zásadních zejména pro svůj hudební svět, který mi dopomáhal profilovat vkus. Vždycky se mi líbil ten mrazivý kontrast pomalejšího a naléhavého death/doomu s čistým vokálem a hravými klávesami. Mělo a dodnes to má svoje kouzlo, a když se zadaří něco v podobném duchu zaslechnout u jiných kapel, vždycky to nepřímo dává vzpomenout na pohádky tisíce jezer. Když jsem si pak po čase pořídil CD do poličky, mělo i bonusový obsah, který album natáhnul o materiál ze singlu Black Winter Day a cover Light My Fire od The Doors. Všechny skladby sice spadaly hezky do zajetého stylu a nijak nepřebíjeli zbytek, ale už mi to nedávalo ten pocit komplexnosti původní zažité verze. Takže album vypínám přesně po dohrání své předurčené a stěžejní plochy, navzdory tomu, že Light My Fire zní vážně dost obskurně, což mi obvykle ani tak nevadí.
//Víte, že… Amorphis byla první kapela, kterou kdy kdo přidal na Metal Archives? Hezká zvláštnost, která ve výsledku vlastně nic neznamená.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Ruadek / 12.2.18 14:22odpovědět
Psát další komentář o důležitosti této desky asi nemá cenu. Amorphis nahráli trochu jiný doom metal, trochu jiný death, než bylo v té době zvykem a vlastně to byl i celkem odvážný krok. Tyhle věci ještě nebyly tak zažité. Jejich koketování se všemi možnými žánry se nakonec nejvíce rozprostřelo na Elegy, což je nadžánrovka jako prase. A hodně jinde než "Jezera". O vývoji téhle kapely by se dalo mluvit dlouho, já to nevidím tak zle, poslední řadovku nadále považuji za vynikající.
Danny / 12.2.18 9:36odpovědět
Hustý a dobrý jak med. Zásadní nahrávka.
LOrd Owl / 12.2.18 7:38odpovědět
v tehdejších vodách jako Amorphis pluly i jiné zapadlé veličiny... např. Cemetary, Dissection, Grave ... no a v letech 95-96 přišla vlna, která smetla na dlouho všecko....
Lomikar / 11.2.18 10:17odpovědět
Album, které přežilo všechny mé změny hudebního vkusu a chutí. U každého songu mě baví sledovat, jak je to celé strašně klavír-friendly.
Garfield / 10.2.18 22:44odpovědět
Amorphis uznávám asi tak do alba Am Universum, později už se moc přimkli ke komerci. Jo jo, to jsou ještě ta stará dobrá alba...
Lacrimas / 10.2.18 13:46odpovědět
Naprostý kult!
Label:Relapse Records
Vydáno:Únor 2018
Žánr:death / doom metal
Tomi Koivusaari - kytara, zpěv
Esa Holopainen - kytara
Olli-Peka Laine - basa
Kasper Martenson - klávesy
Jan Rechberger - bicí
host:
Ville Tuomi - čistý zpěv
1. Thousand Lakes
2. Into Hiding
3. The Castaway
4. First Doom
5. Black Winter Day
6. Drowned Maid
7. In the Beginning
8. Forgotten Sunrise
9. To Fathers Cabin
10. Magic and Mayhem
Amorphis
Circle
Amorphis
Queen of Time
XIII. Století
Vendetta
Decoherence
Unitarity
Soup
Remedies
The Amsterodam Red Light District
Gone For A While
Boris
Dear
Triptykon
Melana Chasmata
Hentai Corporation
Intracellular Pets
Nile
What Should Not Be Unearthed
Elysium
The Path of No Return
Na labelu Papagájův hlasatel právě vychází nové album Malignant Tumour nazvané Maximum Rock'n'roll. V nabídce je kompletní portfolio nosičů - CD / LP ...
30.9.2024Brněnský klub Sibiř se chystá na hutnou nálož zkázy. Mezinárodní doom metalové sympozium kapel Chorosia, Grimms Eye a Depths Above se uskuteční už ten...
29.9.2024Forgotten Tomb vyrazili na turné, kde budou podporovat nové studiové album Nightfloating, které vyšlo u Agonia Records.
27.9.2024Avantgardisté Five the Hieorphant sdílí singl (link)se skladbou Moon Over Ziggurat, který je předzvěstí připravovaného alba Apeiron, které vyjde 18. ř...
26.9.2024Hail of Bullets znovu vydají nedostupné eponymní debutové EP. Album vyjde 22. listopadu prostřednictvím Agonia Records na CD, vinylech, kazetách i dig...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.