Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha

Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha

Garmfrost31.12.2020
Na Zapomenuté ticho se nedá zapomenout. Stále se připomíná neutuchající energií a nezastavitelným vývojem. Je to živoucí těleso, ze kterého jeho členové odchází, pak se vrací, jiní slaví úspěchy v jiných kapelách a další mizí čert ví kde...

V posledních letech se doslova roztrhl pytel s biografiemi kapel ze světa undergroundu, ze světa, který byl ještě před pár lety uzavřený uvnitř své scény a podobným krokům se pobaveně usmíval. Agilní vydavatelství MetalGate, které má na kontě nejedno knižní vydání (např. biografie Tomáše Kohouta – Dělníci kovu I. Necrocock) se tentokrát rozhodlo vydat knihu mapující životní etapy ikony tuzemského prog / metal / rocku (dosaď si, co chceš – všechno platí) Forgotten Silence. Autory brožury jsou Lukáš Hořínek a Alexander Nováček. Prvně jmenovaný je redaktorem webzinu Fobia, kde píše pod přezdívkou Horaguru. Druhého pána svět zná jako Krustyho, šéfa Forgotten Silence. Tito dva vedli před časem na Fobii sérii rozhovorů mapující historii Forgotten Silence. Postupně evidentně naznali, že se jim povídání povedlo a že výsledek by si zasloužil zvěčnit na papírovém formátu.

 

thots

 

Styl knihy je obdobně vystavěný jako biografie Non Serviam dvojice Dayal Pattersona a Sakise Tolise, k čemuž se ostatně sám Lukáš Hořínek ve své předmluvě bez problému přiznal. Moderátor pouze nahazuje otázky a členové FS vzpomínají a povídají. Kniha je členěna do kapitol věnujícím se vždy jedné nahrávce. Všechny jsou uvedeny tracklistem, sestavou, která album nahrála, studiem, kde se natáčelo a vyjmenováním všech nosičů, na kterých daná nahrávka vyšla. V poslední kapitole jsou pak uvedeny komplet texty v češtině plus doplněné Krustyho komentáři. Tohle je nádhera, která deskám dodává nový rozměr. Není nic krásnějšího, než si pustit album spolu s českým textem s komentářem a snáz tak proniknout do podstaty tvorby Forgottenů.

 

fs 

Publikace je vymazlená i po grafické stránce. Nezbytností jsou nejen mnohdy velice raritní fotografie, obaly alb, ale také dobové plakáty a letáčky. Velice příjemné je zařazení výčtu všech koncertů FS, nebo představení vybavení muzikantů, doplněné o vtipné glosy k tématu.

Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha mapuje první krůčky v lokálních seskupeních, zavzpomíná na dávné časy v Sax, přes masivní vzestup mezi to nejzajímavější z alternativního metalu bez hranic až po žhavou současnost, která zastihla kapelu v době covidové, pro hudební průmysl zničující.

 

Velkým plusem knihy je absolutní upřímnost dotazovaných, kteří se ve svých odpovědích nebojí sebekritiky, váhání a z textu tak činí živoucí záležitost. Jsem nadšen zejména pak z Krustyho, kterého slovní zásoba, vyprávěčská zdatnost, pamatovák i všudypřítomný vtip posouvají biografii do sféry zábavného čtení. V dobrém slova smyslu. Tím samozřejmě nechci snižovat příspěvky ostatních. Ke slovu se dostávají nejen muzikanti, ale také grafik, vydavatelé… Všechno má zde své místo - Medvědova přímočarost, Martyho obsáhlost, atd. Mnohdy jsem nostalgicky zamáčkl slzu při vzpomínání na doby, kdy jsem začal objevovat kouzlo Forgottenů, na pozapomenuté kluby, na Rosice – (nejen) zámek, restauraci Štika, nahrávání ve studiu AudioLine, na zvukaře Romana Ježe nebo Velkého Martyho… Všechno je tak dávno, ale díky Diagnóze 19932020 jsou krásné vzpomínky na vynikající koncerty, nadšení z výzev, které každá nahrávka FS přináší, opět čerstvé. Forgotten Silence ovšem nejsou retro kapelou, žijící pouze ze starých dobrých časů. Je to band, který se nebojí pokaždé všechno překopat a vydat se k novým směrům. A to je podle mě podstatou této knihy. Přes veškeré překážky zůstává kapela optimistická, a jak se říká – konec dobrý, všechno dobré.

 

fs

 

Oficiální historie Zapomenutého ticha má ten vzácný dar, že se čte sama. Po celou dobu hltání slov se mě zmocňoval nadšený třas, který při četbě podobně zaměřené literatury běžně nemívám. S posledními slovy v knize mě popadl smutek, že jsem v závěru a já zatoužil se do četby pustit znovu. S ohledem na fakt, že Forgotten Silence nehodlají končit, pořád na něčem pracují, není smutek na místě. Těším se na novinky z jejich tábora a pevně věřím, že se všechno vrátí do běžných kolejí a užijeme si další z výtečných vystoupení Krustyho ansáblu, kde se všichni společně této bláznivé době zasmějeme jako špatnému vtipu.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky