Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V posledních letech se doslova roztrhl pytel s biografiemi kapel ze světa undergroundu, ze světa, který byl ještě před pár lety uzavřený uvnitř své scény a podobným krokům se pobaveně usmíval. Agilní vydavatelství MetalGate, které má na kontě nejedno knižní vydání (např. biografie Tomáše Kohouta – Dělníci kovu I. Necrocock) se tentokrát rozhodlo vydat knihu mapující životní etapy ikony tuzemského prog / metal / rocku (dosaď si, co chceš – všechno platí) Forgotten Silence. Autory brožury jsou Lukáš Hořínek a Alexander Nováček. Prvně jmenovaný je redaktorem webzinu Fobia, kde píše pod přezdívkou Horaguru. Druhého pána svět zná jako Krustyho, šéfa Forgotten Silence. Tito dva vedli před časem na Fobii sérii rozhovorů mapující historii Forgotten Silence. Postupně evidentně naznali, že se jim povídání povedlo a že výsledek by si zasloužil zvěčnit na papírovém formátu.

Styl knihy je obdobně vystavěný jako biografie Non Serviam dvojice Dayal Pattersona a Sakise Tolise, k čemuž se ostatně sám Lukáš Hořínek ve své předmluvě bez problému přiznal. Moderátor pouze nahazuje otázky a členové FS vzpomínají a povídají. Kniha je členěna do kapitol věnujícím se vždy jedné nahrávce. Všechny jsou uvedeny tracklistem, sestavou, která album nahrála, studiem, kde se natáčelo a vyjmenováním všech nosičů, na kterých daná nahrávka vyšla. V poslední kapitole jsou pak uvedeny komplet texty v češtině plus doplněné Krustyho komentáři. Tohle je nádhera, která deskám dodává nový rozměr. Není nic krásnějšího, než si pustit album spolu s českým textem s komentářem a snáz tak proniknout do podstaty tvorby Forgottenů.

Publikace je vymazlená i po grafické stránce. Nezbytností jsou nejen mnohdy velice raritní fotografie, obaly alb, ale také dobové plakáty a letáčky. Velice příjemné je zařazení výčtu všech koncertů FS, nebo představení vybavení muzikantů, doplněné o vtipné glosy k tématu.

Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha mapuje první krůčky v lokálních seskupeních, zavzpomíná na dávné časy v Sax, přes masivní vzestup mezi to nejzajímavější z alternativního metalu bez hranic až po žhavou současnost, která zastihla kapelu v době covidové, pro hudební průmysl zničující.

Velkým plusem knihy je absolutní upřímnost dotazovaných, kteří se ve svých odpovědích nebojí sebekritiky, váhání a z textu tak činí živoucí záležitost. Jsem nadšen zejména pak z Krustyho, kterého slovní zásoba, vyprávěčská zdatnost, pamatovák i všudypřítomný vtip posouvají biografii do sféry zábavného čtení. V dobrém slova smyslu. Tím samozřejmě nechci snižovat příspěvky ostatních. Ke slovu se dostávají nejen muzikanti, ale také grafik, vydavatelé… Všechno má zde své místo - Medvědova přímočarost, Martyho obsáhlost, atd. Mnohdy jsem nostalgicky zamáčkl slzu při vzpomínání na doby, kdy jsem začal objevovat kouzlo Forgottenů, na pozapomenuté kluby, na Rosice – (nejen) zámek, restauraci Štika, nahrávání ve studiu AudioLine, na zvukaře Romana Ježe nebo Velkého Martyho… Všechno je tak dávno, ale díky Diagnóze 19932020 jsou krásné vzpomínky na vynikající koncerty, nadšení z výzev, které každá nahrávka FS přináší, opět čerstvé. Forgotten Silence ovšem nejsou retro kapelou, žijící pouze ze starých dobrých časů. Je to band, který se nebojí pokaždé všechno překopat a vydat se k novým směrům. A to je podle mě podstatou této knihy. Přes veškeré překážky zůstává kapela optimistická, a jak se říká – konec dobrý, všechno dobré.

Oficiální historie Zapomenutého ticha má ten vzácný dar, že se čte sama. Po celou dobu hltání slov se mě zmocňoval nadšený třas, který při četbě podobně zaměřené literatury běžně nemívám. S posledními slovy v knize mě popadl smutek, že jsem v závěru a já zatoužil se do četby pustit znovu. S ohledem na fakt, že Forgotten Silence nehodlají končit, pořád na něčem pracují, není smutek na místě. Těším se na novinky z jejich tábora a pevně věřím, že se všechno vrátí do běžných kolejí a užijeme si další z výtečných vystoupení Krustyho ansáblu, kde se všichni společně této bláznivé době zasmějeme jako špatnému vtipu.