Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Dlouhá trnitá cesta z pekla

Dlouhá trnitá cesta z pekla

Bhut27.8.2009
Autobiografická kniha Marilyna Mansona. Děj probíhá bohužel jen do roku 1996, ale i tak kniha na nic nečeká a s ničím si nebere servítky...

Tato autobiografická kniha poprvé vyšla v roce 1998 pod názvem:  The Long Hard Road Out Of Hell. Dnes toto čtení poprvé vychází  v České Republice s překladovým jménem Dlouhá trnitá cesta z pekla. Celé dílo je situováno jako Peklo od italského básníka Dante Alighieri. Autor zde o svém dětství hovoří jako o stádiu, kdy byl ještě „červem“. Následuje důkladný popis v přetvoření v Antichrist Superstar. Je škoda, že tato kniha u nás vyšla teprve po více jak deseti letech, neb je to čtení vskutku zajímavé. Právě proto vyprávění končí u roku 1997, tedy v období kdy skupina jela turné k jejich tehdy poslednímu albu Antichrist Superstar. Manson zde dopodrobna vypráví svůj životní příběh, jež se odehrával do této doby. Zcela otevřeně hovoří o svém velmi těžkém dětství, o svých sexuálních zkušenostech, o užívání drog a o dalších nesmírně zajímavých prožitcích, které se mu dostávali. Při četbě této knihy se mi otevřeli oči a vybarvila některá místa v jeho tvorbě, kterým jsem dosud nerozuměl. Vypráví se zde o příbězích, jak se Marilyn seznámil s Trentem Reznorem z kapely Nine Inch Nails, jaké bylo jeho první setkání s Antonem Szandorem LaVeyem a podobně. Dále pojednává zejména o své skupině Marilyn Manson, která se dříve jmenovala Marilyn Manson And The Spooky Kids. Ke čtení se nabízí kompletní historie kapely do roku 1997. Kniha prozrazuje, proč je její autor takovou osobností, jakou ho dnes známe. Jedná se zejména o jeho dětství a studentský věk, kdy Manson prodělával dosti těžké období. Setkáme se s postavami, které stáli při zrodu jejich prvních dvou řadových desek a jednoho EP. Toto dílo je skutečně velmi pestrým čtením a neskutečně zajímavým a pohlcujícím. Celkový zpětný pohled však budí dojem, že se autor věnuje pouze dvěma bodům, a to jsou sex a drogy. Bez servítek upřímně hovoří o sexuálních orgiích a drogových seancích, které sám prožíval společně se svou kapelou a přáteli. Přiznává se ke chtíči, který ho vedl k pokusu o vraždu. Mluví o vnitřní zvrácenosti sebe samého, kterou nenávidí, rovněž jako nenávidí celý svět. Kniha je plná pocitů a emocí, které se ve čtenáři různě střídají a prolínají. V některých pasážích mi dílo přišlo až příliš zbytečně podrobné a nebyl jsem zvědav na jeho detaily. Z druhého pohledu musím říct, že se zde Manson ukázal v jiném světle, které změní mnohé pohledy na jeho osobnost. Nechci příliš prozrazovat, jelikož tato kniha je opravdu vhodným čtivem pro každého fanouška této kapely, a tím pádem připravovat potenciálního čtenáře o momenty vzrušení a překvapení. Myslím, že i lidé, kteří tohoto podivína odsuzují, by tuto četbu neměli zatracovat a přelouskat ji. Kniha se čte velmi snadno a poměrně rychle. K dispozici se v jejích stránkách nalézá několikero fotografií z různých období, ukázky jeho povídek a básní, určité výpisky z deníku a útržky korespondence s vydavateli jeho tvorby. Tuto knihu vřele doporučuji všem, kdo mají silný žaludek a pevné nervy. Dále všem, kteří tuto osobnost milují, nebo se o ni jen zajímají. Důležité je zmínit se o tom, že celá četba je věnována památce Antona Szandora LaVeye.

 

napsal: Marilyn Manson a Neil Strauss

žánr: autobiografie

vydavatelství:

originál: Regan Books

v ČR: BB / art s.r.o.

překlad: Jiří Zavadil a Lenka Zavadilová



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky