Článek: Echa v barvách CZ scény 01

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Echa v barvách CZ scény 01

Ruadek11.4.2020

Vítejte v občasníku, který bude dávat zajímavé tipy na kapely, které tady vydávají své fyzické nosiče a stojí za pozornost. Orientace bude snadná i bez buzoly, bude to čistě česká scéna a bude to především o barevnosti toho, co zde všechno vychází. Tedy od jazzu až po metalovou divočinu, nic se tu nebude svazovat pravidly. Jediným zásadním požadavkem bude pouze to, aby se k našim rukám dostal fyzický nosič. Že tady u nás vzniká velká spousta kvalitní muziky, by se nemělo opomíjet a vlastně i díky tomu vznikl seriál, který právě čtete.

The Wild Roots – Tales (2020)

bandcamp, bandzone, oficiální web

žánr: rock'n'roll-hard rock

Lázně Kynžvart na způsob, který byste nečekali. The Wild Roots u mě přistáli ve stylově laděném černém balení, s předtuchou něčeho trochu divočejšího. Voní to po dobře odleželé whisky a pojí do sebe rock´n´roll spolu s blues a dejme tomu trochou hard rocku. Že se kdosi ptal kapely na jejich koncertu ve Skotsku, z které že to části Anglie jsou, to se vážně po poslechu aktuální novinky nedivím. Slyším v tom hodně toho, co dělali staří ZZ Top, Rolling Stones a pak taky jádro muziky mnoha současných kapel podobného stylu. A věřte tomu, že to tahle trojice má zmáknuté skutečně solidně. Především nezní jako kapela českého střihu, která má navíc tuhle placku jako teprve druhou desku. Je to výborně syrové, cílí to na naprostou nekomplikovanost skladeb, které jsou očesané až na dřeň, protože v tomhle je právě jejich síla. Styl, u kterého je potřeba trochu protřepat nápoj i porost na hlavě, nechat do sebe tu energii vstoupit. Není to sice nijak originální produkce, na druhou stranu je to sympaticky upřímné a nesnaží se to spoustou kliček okolo mást posluchače. Kapela jde rovnou na věc a vy od první chvíle víte, co od jejich muziky očekávat. Bez výhybek kamkoli jinam, ztratilo by to rychlost a vlastně i význam. Sympatický počin.

U zpracování vydání chválím stejnou jednoduchost, jakou jsem našel i v muzice. Potisk CD je trefný (kostra pojídající si vlastní kostěný ocas), jednoduchá papírová pošetka s „kostěným“ logem, uvnitř jasně a zřetelně sepsáno vše, co má být. Je to poměrně stylovka jak co se týká žánru, tak i vydání.

David Pomahač – do tmy je daleko (2020)

bandcamp, oficiální web

žánr: pop

Mám tu první sólovou desku Davida Pomahače a musím říci, že vůbec nezní špatně. Jeho stylový posun od Kieslowski je znatelný, ačkoli ne nijak zásadní. Berte to jako doporučení velice osobní desky od výrazného textaře, který ve svých 45 letech promlouvá o svých depresích, o tmách a stínech na duši, opakování všedních dní a o tom všem, s čím se mnozí z nás den co den perou a užírá nás to asi stejně jako jeho samotného. Album má velmi dobrý zvuk, produkce založená na propojení elektroniky a živých nástrojů, spolupráce s Tomášem Havlenem, co stojí za mnou nedávno recenzovaným Zvířetem jménem podzim nebo post-hudbou. Prioritou je naprostý důraz na hlas a texty, sdělení nesmí být skryto ani ohýbáno čímkoli rušivým. Přesto je zvukový háv okolo a množství vynalézavých aranží na velmi vysoké úrovni. Máte pocit, že se v jinak velmi citlivých a jednoduchých skladbách děje hodně věcí, které zároveň velmi dobře podporují celkové vyznění. Je v tom příjemná síla. Deska je depresivní, smutná ve zpovědi člověka, který chce mluvit upřímně o svých pocitech a o tom, jak vnímá své okolí a svou minulost. Přesto je v každém z deseti kusů nějaké procento pozitivního pohledu na věc, jako když po zlé noci vychází ráno slunce a první paprsky prosvítí jinak temný pokoj.

Zpracování bílé pošetky s CD podtrhuje jednoduchost sdělení, je to vyjádření kreslenou formou toho, o čem je celkový dojem z desky. CD potisk se žárovkou, stejnou, která „zhasnula“ hlavičku na přebalu desky, je trefné a výstižné. Tu bílou na jinak smutných kresbách beru jako to pozitivum, které při troše hledání lze v textech najít. A o pozitivní náladě celý tento počin je a já ho tak doporučuji k poslechu, nebudete litovat.

Promo CD byla poskytnuta Annou Mašátovou - ampromotions, za což velmi děkuji. Foto CD pochází z mé soukromé sbírky.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!