Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echa v barvách CZ scény 01

Echa v barvách CZ scény 01

Ruadek11.4.2020
Vítejte v občasníku, který bude dávat zajímavé tipy na kapely, které tady vydávají své fyzické nosiče a stojí za pozornost. Orientace bude snadná i bez buzoly, bude to čistě česká scéna a bude to především o barevnosti toho, co zde všechno vychází. Tedy od jazzu až po metalovou divočinu, nic se tu nebude svazovat pravidly. Jediným zásadním požadavkem bude pouze to, aby se k našim rukám dostal fyzický nosič. Že tady u nás vzniká velká spousta kvalitní muziky, by se nemělo opomíjet a vlastně i díky tomu vznikl seriál, který právě čtete.

The Wild Roots – Tales (2020)

bandcamp, bandzone, oficiální web

 

žánr: rock'n'roll-hard rock

 

Lázně Kynžvart na způsob, který byste nečekali. The Wild Roots u mě přistáli ve stylově laděném černém balení, s předtuchou něčeho trochu divočejšího. Voní to po dobře odleželé whisky a pojí do sebe rock´n´roll spolu s blues a dejme tomu trochou hard rocku. Že se kdosi ptal kapely na jejich koncertu ve Skotsku, z které že to části Anglie jsou, to se vážně po poslechu aktuální novinky nedivím. Slyším v tom hodně toho, co dělali staří ZZ Top, Rolling Stones a pak taky jádro muziky mnoha současných kapel podobného stylu. A věřte tomu, že to tahle trojice má zmáknuté skutečně solidně. Především nezní jako kapela českého střihu, která má navíc tuhle placku jako teprve druhou desku. Je to výborně syrové, cílí to na naprostou nekomplikovanost skladeb, které jsou očesané až na dřeň, protože v tomhle je právě jejich síla. Styl, u kterého je potřeba trochu protřepat nápoj i porost na hlavě, nechat do sebe tu energii vstoupit. Není to sice nijak originální produkce, na druhou stranu je to sympaticky upřímné a nesnaží se to spoustou kliček okolo mást posluchače. Kapela jde rovnou na věc a vy od první chvíle víte, co od jejich muziky očekávat. Bez výhybek kamkoli jinam, ztratilo by to rychlost a vlastně i význam. Sympatický počin.

 

 

U zpracování vydání chválím stejnou jednoduchost, jakou jsem našel i v muzice. Potisk CD je trefný (kostra pojídající si vlastní kostěný ocas), jednoduchá papírová pošetka s „kostěným“ logem, uvnitř jasně a zřetelně sepsáno vše, co má být. Je to poměrně stylovka jak co se týká žánru, tak i vydání.

 


 

David Pomahač – do tmy je daleko (2020)

bandcampoficiální web

 

žánr: pop

 

Mám tu první sólovou desku Davida Pomahače a musím říci, že vůbec nezní špatně. Jeho stylový posun od Kieslowski je znatelný, ačkoli ne nijak zásadní. Berte to jako doporučení velice osobní desky od výrazného textaře, který ve svých 45 letech promlouvá o svých depresích, o tmách a stínech na duši, opakování všedních dní a o tom všem, s čím se mnozí z nás den co den perou a užírá nás to asi stejně jako jeho samotného. Album má velmi dobrý zvuk, produkce založená na propojení elektroniky a živých nástrojů, spolupráce s Tomášem Havlenem, co stojí za mnou nedávno recenzovaným Zvířetem jménem podzim nebo post-hudbou. Prioritou je naprostý důraz na hlas a texty, sdělení nesmí být skryto ani ohýbáno čímkoli rušivým. Přesto je zvukový háv okolo a množství vynalézavých aranží na velmi vysoké úrovni. Máte pocit, že se v jinak velmi citlivých a jednoduchých skladbách děje hodně věcí, které zároveň velmi dobře podporují celkové vyznění. Je v tom příjemná síla. Deska je depresivní, smutná ve zpovědi člověka, který chce mluvit upřímně o svých pocitech a o tom, jak vnímá své okolí a svou minulost. Přesto je v každém z deseti kusů nějaké procento pozitivního pohledu na věc, jako když po zlé noci vychází ráno slunce a první paprsky prosvítí jinak temný pokoj.

 

 

Zpracování bílé pošetky s CD podtrhuje jednoduchost sdělení, je to vyjádření kreslenou formou toho, o čem je celkový dojem z desky. CD potisk se žárovkou, stejnou, která „zhasnula“ hlavičku na přebalu desky, je trefné a výstižné. Tu bílou na jinak smutných kresbách beru jako to pozitivum, které při troše hledání lze v textech najít. A o pozitivní náladě celý tento počin je a já ho tak doporučuji k poslechu, nebudete litovat.

 


 

Promo CD byla poskytnuta Annou Mašátovou - ampromotions, za což velmi děkuji. Foto CD pochází z mé soukromé sbírky.

 

 

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky