Článek: Echa v barvách CZ scény 05

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Echa v barvách CZ scény 05

Ruadek27.9.2020

Setkáváme se tu popáté a bude to setkání na vlně blues. A ne jen tak ledajakého, ale toho nejlepšího, jaké u nás vzniká. Band of Heysek a jejich dvě desky. Kapela, která má za sebou koncetrování na North Mississippi Hill Country Picnic a především vydali desku s pány Kenny Brownem a R.L. Boycem. Tak pojďme do nich.

Band Of Heysek - I'm Glad I Met You (2019)

Oficiální web

žánr: blues

Druhá deska, která navazuje na ukrutně krásně špinavý debut Shovel & Mattock z roku 2017. Jedenáctka písní úžasně našlápnutého blues, nahraná v roubence kdesi v Orlických horách. Věřte, že jim to šlape jako lokomotiva, cítíte každý pražec a rezavý klín, až to celé nadskakuje. V odkazu na název desky jsem skutečně rád, že jsme byli seznámeni a já mám tu čest napsat o "bandě hejsků", který to prostě setsakramentsky šlape. Zvuk je krásně ušpiněný, bez příkras, hostující Omer Blentić ze Sarajeva na klávesy byl výbornou volbou. V té nahrávce je jistý druh atmosféry, který u běžných desek, co tady vychází, nenajdete. Byla to trochu shoda náhod a zároveň pocit, že kapela potřebuje "cíleně vypadnout" do míst, kde nikdo nebude rušit. Vlivem místa, kde to nabušíte, vlivem počasí (pršelo) a náladou toho všeho okolo, může vzniknout nečekaný materiál. Sám bubeník Lukáš Kytnar to ostatně vidí jasně: „Byl to opravdový dotek hudby! Nic tak intenzivního jsme v našich hudebních životech doposud nezažili. Souznění nás čtyř – atmosféra, syrovost, živočišná špína, dynamika emocí, chyby, tlak, nálada, … neskutečně silný zážitek na celý život. Věříme, že je to slyšitelné i z nahrávky.“

Kluci jedou poměrně specifický styl z okolí Mississippi, krásně dřevní záležitost, která se valí jako dým s dobře uváleného jointa. Obvykle jedna nosná basová linka, kytara přede jako probíjející kočka, do pěveckých poloh se zapoují všichni členové (včetně hosta). S texty je to u blues klasika, je to ruku v ruce s muzikou. Prostě posadit se na houpací křeslo s nohama nahoru, zavoní odleželá whisky, zazvoní led a člověk jenom zakloní hlavu a osolí volume hodně nahoru.

Band Of Heysek feat. R.L. Boyce & Kenny Brown (2020)

žánr: blues

Aktuální deska, která je dle mého takovým vysněným dílem. Kluci, co začali hrát blues z míst, kam se nakonec vypravili, aby tam nahráli svoji další desku s legendami žánru. R. L. Boyce za mikrofonem a kytarou a Kenny Brown se svým rukopisem "Hill Country Blues". Nahrávalo se ve Water Valley v Mississippi, analogově, na pásy, všichni živě a vlastně to celé byla jedna velká improvizace.

Tak vznikla velmi pozoruhodná deska, jejíž muzika je vlastně celá Boyceovým dílem, blues ale není matematicky složitá kompilace prstokladového cvičení na zamotání palice. Blues začali hrát venkované na jinu USA, afroameričané, bylo to ve svých počátcích provázáno se světskou hudbou, gospely, africkou kulturou a rytmy. Nic složitého, spíše muzika, kterou potřebujete hluboce prožít. Taková hudba, jakou tvořil třeba Howlin' Wolf a další. Každý výkřik byl prožitý, každý dotek na struně kytary byl milostným aktem. Ne každá píseň je veselá, ne každá smutná. Stejně jako na této desce.

Berte to jako velmi upřímné doporučení k poslechu, protože takhle krásně nahrané blues jen tak neuslyšíte. A blues jako styl je základem většiny toho všeho, co tu dnes vlastně posloucháme. A na to, že už by se dal považovat za stařečka, zjistíte, že umí být i dnes neskutečně živý a pllný energie. Pravý nadčasový styl. Za lásku k němu a pokoru, s jakou k němu přisupují, kapele velice děkuji.

Za promo materiály děkuji vydavatelství Indies Scope

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.