Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echoes prázdniny

Echoes prázdniny

redakce8.8.2021
Echoes vyhlašuje prázdniny aneb pár dní volna před podzimním lockdownem

Pobalit věci na dovolenou, nezapomenout žádného plyšáka ani boty do hor a vyrazit s tím, že jsem měl být hodinu na cestě. Hektika posledních dnů vyplynula ve vyhlášení opětovných, ale zcela nepravidelných prázdnin na Echoes, což pro nás znamená klid klávesnic a pro vás nic nového ke čtení. Na poslední chvíli jsme toho ale stihli připravit docela dost, ať už se jedná o obsáhlý rozhovor se Seppem a jeho Supreme Conception (ZDE), nebo o červencové Ovzěny se spoustou tipů, kterými si lze pálit ušní bubínky (ZDE).

 

Stejně tak máte prostor se vrátit ke starším článkům, zabrousit do historie a podívat se, jak nám to psalo třeba před deseti lety. Raději to necháme bez komentáře haha.

 

My se zatím budeme oddávat rodinným radovánkám, toulat se po lesích, popíjet něco dobrého a poslouchat muziku svoje manželky. Jak nás to bude bavit dlouho, je otázka - pár dní, týden nebo dva. Pak jsme zpět, protože každá legrace jednou končí.

 

foto



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky