Článek: Kaple 34

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Kaple 34

Bhut23.4.2026

...aneb zvěstování učení zapovězeného, leč lákavého jak křivky pudové přitažlivosti

Proluka mezi Kaplemi je větší, než bych si sám přál, a mnohý čtenář zjevně také. Stává se totiž v poslední době, že se mi množí dotazy, kdy bude nová Kaple 4, ovšem strůjce otázky má na mysli tištěnou verzi s neotřelou přílohou. Takže abych tu tak nějak veřejně odpověděl… sám nevím…

Tištěná Kaple se pomaličku nějak dává dohromady, ale její finální vydání si netroufám odhadovat. Mám teď v soukromém životě opravdu dost práce a starostí, takže muzika je fakt výrazně odsunuta. Na můj vkus teda rozhodně. Také stále nemám zodpovězenou otázku finální podoby, respektive jejích příloh, kdy jsem s posledním počinem stanovil hranici, kterou patrně nepřekročím. Takže to další vydání bude nejspíš zase jiné. S největší pravděpodobností všednější. Ale prostě to ještě nemám ujasněné, takže nechci nic slíbit…

Kaple však stále žije, sice podřimuje, ale dýchá. Důkazem budiž tento nový virtuální díl, do kterého jsem sbíral nápady (tituly k představení) docela dlouho. Já se teda rovnou i přiznám k dalšímu důvodu, a to je ten, že se snažím veškeré nahrávky, které tu představím, skutečně fyzicky pořídit. A jak to tak roste díl od dílu x3, tak stejnou měrou roste i ten seznam chtěných, a to je najednou docela děsivé. Však si to představte, aktuálně tu máme (i s dnešním) 34 článků a v každém je trojice nahrávek. To znamená celkem 102 nahrávek. A já jich z toho vlastním teprve 60. Takže jsem lehounce za půlkou…

I proto se nehrnu k dalšímu vydávání článků. Dalším důvodem je také to, že si za tou nahrávkou fakt chci stát a chci si o ní myslet, že je skutečně perfektní a že minimálně mně sedí tak, jak má. A jsem velmi rád, že se mi taková díla podařilo najít, a níže najdete jejich konkrétní představení.

Djevelpakt
In The Shadows Of The Moonless Night

2026
Belgie
MA / BC

Pro fanoušky: Inferno, Skáphe, Irkallian Oracle

Zalovte v paměti a dopátrejte v ní vzpomínku na počin kapely Heinous, který se jmenoval Ritual, Blood And Mysterious Dawn, anebo si vzpomeňte/vyhledejte Kapli č. 11. Jde o to, že zpěvák téhle kapely uzavřel pakt s ďáblem, což dává najevo svým sólovým projektem Djevelpakt, který vám nyní hodlám přiblížit.

Ono to vesměs není nic složitého. Je to black metal, je to black metal zastřený, mystický a tajuplně až záhadně znějící. A pokud vás něco takového prostě baví, tak si určitě padnete do noty i s albem In The Shadows Of The Moonless Night, což je první velká nahrávka projektu Djevelpakt. Má to řádně zlobivou atmosféru, ztrápený vokál řvoucí svá poselství odněkud z mlhavého pozadí, čímž nestaví tuto linku (zpěvovou) do popředí, ale jen jako jakýsi nenápadný doplněk někde ze tmy. Hlavní slovo tu má klasický svižný black metal, který má náležitě nervní náladu a působí docela rozervaně. Chce se říct i depresivně, ale tak nějak víme, že do takového stylového pojmenování patří jiná tělesa s jiným stylem hry. Přesto tady cítím určitou sklíčenost, bolest a chmury. Takže to není takový ten black, který si pustíte a jen čekáte, až se z repráku začnou sypat čerti. Tady jde o drobný rituální prožitek, takže musíte jít té hudbě maličko naproti. Vnořit se do ní a rozjímat společně s ní a v jejích frekvencích.

Lucidez
Sob A Sina Da Praga

2025
Portugalsko
MA / BC

Pro fanoušky: Peste Noire (v období druhé pětiletky existence), Swordsman, Gorgoroth (první alba)

Zájem o tuhle kapelu ve mně probudil samotný obal. Vidíme na něm spirálu schodiště patrně v nějaké věži. Jenže zasvěcení jistě poznali, že jde o tzv. iniciační studny, které se nacházejí v parku u města Sintra. Příslušnost kapely k Portugalsku pak ještě lépe podtrhuje důvody, proč byl obrázek takto vybrán. Pro laika je tento architektonický záměr sám o sobě prvkem zajímavosti a úžasu. Jde vskutku opravdu o něco mimořádného a pozoruhodného. To si tak jdete zámeckým parkem a najednou je proti vám z umělých kamenů vytvořeno drobné návrší – přijdete k němu a zjistíte, že na něj vede cestička – vylezete a pod vámi se otevře hlubina, do níž lze vstoupit. V posledním patře je pak chodba, která je takto propojena ještě s další podobnou obrácenou věží. A nejen to. Potud by návštěvníkovi zážitek vesměs i stačil, ale důvody výstavby takovéto anomálie jsou mnohem důmyslnější. Jedná se totiž o součást zednářských rituálů. Symbolika se ukrývá v propojení země a podsvětí. Takže to najednou má takový ten správný okultní podkres, na kterém staví celá atmosféra hudební sekce.

Přesto jde v dobrém slova smyslu o primitivní raw black. Má správný animální náboj a perfektní hrubé zvukové sejmutí. Takže bicí mají „true rehearsal“ sound. Kytary jedou jak v devadesátkách a řev je nelidsky zmučený. Basa? Není. Tak to má sakra být! Další důvod, proč té kapele tolik fandím, je i to, že jde o duo (holka + kluk) mladých lidí (podle dostupných zdrojů je bubeníkovi/zpěvákovi 18 a holčina podle fotky nevypadá o moc starší). Mládí vpřed, rozervanost taktéž a oddanost špinavému blacku je životní styl.

Za mě je to skvělý start do hudební sféry a v rámci syrového blacku si nahrávka stojí velmi dobře.

Isen
Zaklínání poslední zimy / Summoning The Last Winter

2025
ČR
MA / BC

Pro fanoušky: Immortal, Taake, Tsjuder

Zjevení z českých lesů. Najednou je tu kapela, která má sakra sílu a šmrnc. Má vše, co mám na blacku rád, a proto je potřeba tento objev sdílet a předat tip dalším bláznům, kterým nestačí jen pár kapel z konce minulého století. Deska uhání jak o život, agresivní element jí teda rozhodně nechybí. Není to však jen prázdné lomození, ale vše je podpořeno kvalitní riffovou strukturou, občasným zvolněním, tu a tam se objeví i chorály (řekněme) a klávesy taky nestojí vyloženě opodál, ačkoliv jejich prostor je velmi drobný. Sází se na sílu okamžiku, silnou hradbu kytar, mocných motivů masivního blacku sahajících k okrajům pagan metalového hájemství. Úctyhodný majestát, chce se přímo říct. No a když si to ještě propojíme s vděčným a věčným tématem – zimou – tak máme dokresleno dílo, které by mělo stát vysoko v blackmetalovém pandemoniu.

Za mě je to skvělá deska a jedna z těch nejlepších, které se u nás v roce 2025 zrodily.

Kostel sv. Bartoloměje

Na kopci mezi Běšinami a Podolím byl v gotickém slohu roku 1370 vybudován farní kostel, který spadal pod potřeby právě obce Podolí. Běšiny v té době ještě kostel neměly (první zmínka o obci pochází z let 1379) a když už ho měly (datuje se rokem založení 1654) tak sloužil jako zámecká kaple zdejšího panství. Běšinští tak konali pouť do kopců nad vsí až do roku 1579, kdy stavbu zastihl požár. Opravy se povedly až roku 1744. V blízké obci Úloh byl toho času rovněž kostel a zároveň i hřbitov, avšak obě místa jsou roku 1781 uzavřena a rušena. To se nelíbilo řadě místním, kteří spadali k pohřebišti v Úloze, neboť nově museli šplhat právě až ke sv. Bartoloměji. Na četné žádosti bylo roku 1788 rozhodnuto, že se kostel sv. Bartoloměje zruší a veškerou náhradu ponese kostel Navštívení Panny Marie v Běšinech i s nedalekým hřbitovem. Část vybavení kostela byla snesena do novějšího chrámu a v pozdějších letech se ze sv. Bartoloměje stává ruina, zejména po roce 1804 (kdy je vše definitivně přesunuto do Běšin). Kostel je pobořen a ponechán svému osudu. Teprve až roku 2004 byla ve zdejším prostoru obnovena tradice bohoslužeb, které se zde každoročně konají pod širým nebem při příležitosti svátku svatého Bartoloměje.

Fotografie jsem pořídil 3. listopadu 2021