Článek: Jiný rozměr věčnosti

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Jiný rozměr věčnosti

Victimer2.10.2012

Bez obalu přiznávám, že album Eternity kapely ANATHEMA hodně inspirovalo můj další náhled na extrémní hudbu, který záhy prvky extremismu přestal nutně vyhledávat.

Otevření se, jímž kapela rázně vykročila novým směrem je plné otázek a zamyšlení. A vůbec prvním dojmem je překvapení. Kazeta, jež byla zasunuta do staršího stroje a rozehrála své první tóny, zní až příliš odlišně od toho, na co jsem byl doposud zvyklý a co jsem původně očekával. A to jsem ji pořídil na základě prvních pochvalných recenzí, které o posunu jinam hovořili víc než jasně. Zpočátku mi není jasné, jestli se mi tohle všechno líbí a dobrou náladu začínají křivit pocity rozladění. Takhle přece nemůže doom metalová kapela znít... Co se to děje? Zároveň přemýšlím, že tuhle hudbu bych v klidu mohl pustit rodičům, kteří by si mohli přestat aspoň na okamžik myslet, že jsem propadl extrému, garážové produkci a všeobecně negativnímu smýšlení...

''Eternity'' je jako pohled do zahrady, za kterou se v dálce ztrácí dlouhá alej ovocných stromů. Vypadá to, že vede velmi velmi daleko, ale na její konec nelze dohlédnout, protože se ztrácí v mlze. V kraji panuje brzký podzim, rána jsou už chladná, a tak procházka směrem k lákavé scenérii nebude nalehko. V uších zní Vincentův hlas plný prozření a nutí spolu s lehce zastřenými tóny k dumání. Postupně se častěji a častěji přistihnu jak jsem spokojený s tím co se na ''Eternity'' odehrává, jak si pamatuji jednotlivé postupy a dopředu vím, co bude následovat. Je to jedno z alb, které přiměje k názoru, že není třeba být hrubým okovaným metalistou, odsuzující kde co a kde koho. Odkrývá duši rockera, nakloněného experimentům a neprobádaným polohám. Ty se pak všechny stejně spojí v jednu jedinou. Jde o hudbu, ne o křečovitý postoj, který je vše jen ne rozumný a zdravý. ANATHEMA ukazuje své další, volnější kroky a je sdílím.

Mám rád kapely, které o své tvorbě uvažují, chtějí ji posunout a nespokojí se s málem současnosti, v některých horších případech dokonce minulosti. Tyhle kapely totiž sami, tím co produkují a jak se mění jejich vyjadřování, donutí k tomu stejnému přemýšlení samotného posluchače. Ani ten se rázem nespokojí s málem a hledí kupředu. Najít nový a u některých přímo revoluční směr vlastní tvorby musí být povznášející pocit. Tak jako v životě by neměl člověk jen přešlapovat na místě a kdesi v ústraní přežívat den za dnem, tak i život kapely nestojí na jednom legendárním riffu. I když výjimky se najdou, to každý víme a neznámou lze lehce dosadit.

logo

Díky albu ''Eternity'' (zejména jemu a pár podobně odvážným oné doby) jsem ukončil své vadné přesvědčení a zatuhlost v metalu obecně. Díky němu jsem znovu objevil staré rockové kapely a jejich posvátná alba, na které jsem v zaslepení zcela rezignoval. Vše jsem si pak pospojoval a zřejmě tomu tak skutečně bude, když řeknu, že od té doby jsem otevřen čemukoli. Nastalo totiž období znovuhledání, tak jako v samotných posluchačských začátcích. S tím rozdílem, že již nehledám kořen, ale jdu jeho spletitými prorostlými rameny dál, hrabu hlouběji a drn po drnu odkrývám zem. Není nic zábavnějšího a harmoništějšího, když už je hudba koníčkem na celý život. Je věčná, stejně jako je v mém nostalgickém pohledu ANATHEMA a jejich ''Eternity''.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!