Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
JUDAS PRIEST / Obránci víry

JUDAS PRIEST / Obránci víry

-krusty-9.12.2015
"Na programu byla kapela jménem Judas Priest a byli hrozní. Velice špatní, nenáviděl jsem je. Nezůstal ve mně žádný jiný dojem, než že byli děsiví", tvrdil bývalý bubeník. Ale na rozdíl od tehdejší formy Priest je tato kniha skvělá, užitečná a smysluplná. Nezůstává ve mně žádný jiný dojem, než že je to kvalitní čtení.

Heavy metal. Sousloví u něhož si spousta populace opovržlivě odplivne. Je tu s námi od osmdesátých let, přežil vzestup a pád death metalu i grunge… a dožil se v plné síle i současných dnů. Buď v lacinějších formách odpoledních programů na MORu nebo jako sofistikovanější varianta – a tou je třeba nové album jakékoliv zasloužilé heavy kapely, která má co říct. A propós, heavymetalová kapela. Která je vlastně tou nejtypičtější? Motörhead? Iron Maiden? Saxon? Či snad jejich béčkové verze Sabaton nebo Hammerfall? Ale kdeže. Já to tušil vždy a dnes jsem plně přesvědčen, že není typičtější heavymetalové kapely, po uši vězící v klišé i poctivém řemesle (kterým jsou tisíce fans jak nadšeni, tak i zaskočeni), než britští JUDAS PRIEST.

 

 

Nejde o to, že byli první… ale oni opravdu první byli. Když vycházel jejich debut „Rocka Rolla“, nebylo třeba o Maiden ještě ani vidu ani slechu. Jistě, nikdo vám nebude tvrdit, že Priest svým debutem definovali okamžitě heavy metal, protože tehdy se ještě výrazně plácali v bluesrocku. Ale sami můžete sledovat, jak se během prvních tří alb přetransformovali z nadšenecké blues/art/rockové partičky do sebevědomého heavy kolosu, či jak se měnila jejich image, která rozhodně nebyla vždycky o tunách hřebů a harleji na pódiu. Ostatně tohle všechno se můžete dočíst v knize zkušeného Neila Daniele, který má na svědomí publikace o ZZ Top, Bon Jovi, UFO, Iron Maiden, Pantera, AC/DC nebo Metallice.

 

Mladý, leč ohromně zkušený Neil Daniels (ruku v ruce s překladatelem Hynkem Čápem) nám předkládá komplexní pohled na legendu legend – a za tím si opravdu stojím. Ač nejsem kovaným priestologem a o půlnoci vám nevyjmenuji poslední tři skladby japonské edice jejich čtvrtého alba, musím uznat jejich zásadní roli v popkultuře. A Daniels mi pomohl osvětlit ohromnou spoustu věcí. Zevrubně se věnuje všeobecně neznámým začátkům kapely, u kterých nebyl nikdo ze současné nebo jakékoliv známé albové sestavy. V úvodu nás seznamuje se situací a atmosférou v průmyslové oblasti West Midlands, pokládá a zodpovídá otázky, proč zrovna z takového prostředí vyrostly kapely jako Priest nebo Black Sabbath.

 

judas text1

 

Probírají se začátky a konce všech známých sestav, příchody a odchody muzikantů (hlavně bubeníků) a jejich (občas neveselé) osudy (Dave Holland). Vše objektivně a kriticky, přesto s nadšením pro Priest. Koukneme se na zoubek soudní žalobě, „utajenému“ druhému bubeníkovi na turné „Turbo:Fuel For Life“, časům s Ripperem, ale i bulvárním tématům, jako je pedofilie. Vše je svěže prokládáno komentáři kolegů z Annihilator, Savatage, Venom, Anthrax, Bonfire, Accept nebo Gorefest.

 

A tak jako u každé slušně napsané kapelní biografie si po přečtení skládáte mozaiku ze střípků zákulisních, studiových a osobních… a ejhle: najednou se to či ono album jeví v mnohem ostřejším světle. Přiznám se, že se mi teď náramně hodila před rokem výhodně zakoupená téměř kompletní judasovská diskografie, kteroužto jsem přelouskal od A do Z, tedy od „Rocka Rolla“ po předposlední „Nostradamus“. To potom člověk kouká do těch stárnoucích tváří na obalech a uvědomuje si, jak mocná je závislost na muzice (ano, i na penězích) a její tvorbě, když sedmašedesátiletý Glenn Tipton stále vyráží na další a další podia – a dokonce skládá nové kusy. A také jsem si uvědomil, kde by (ne)byla scéna bez Priest. A třeba jak moc čerpali v minulosti moji oblíbení King Diamond / Mercyful Fate od halfordovců…

 

judas text2

 

Každopádně mám před sebou jednu z nejdůkladnějších biografií, se kterou jsem se zatím setkal (pro ilustraci: průlomové album „British Steel“ se „natáčí“ až někde kolem strany 124). Nechybí solidní nálož raritních č/b fotografií, komentářů zainteresovaných, ale co je hlavní: pro totální judas-maniaky je tu přes 160 stran olivovsky-kompletních seznamů všech odehraných koncertů, všech kapel všech (ex)členů a jejich diskografie, seznam sólových kytarových partů ve skladbách, umístění v britském žebříčku, kompletní disko/filmografie, seznam tributních alb…

 

 

Negativa? Ano, jsem už trochu pedant, ale obaly alb by se hodily – zvláště když se o nich často hovoří v textu. Jon Oliva ze Savatage je překřtěn na Oliviu a Tima „Rippera“ Owense bych opravdu nenazýval „Rozparovačem“…

 

Pokud bych chtěl zadrnkat na nostalgickou strunu, tak napíšu, že kniha „Obránci víry“ pojednává o časech, jenž se asi už nevrátí. Ale JUDAS PRIEST jsou pořád tady a pořád vydávají alba. Takže nahoďte true stejnokroj, vyražte na koncert nebo si alespoň dejte po obědě jakékoliv priestovské album.

 

Velice povedená kniha o důležité kapele!

 


 

Napsal: Neil Daniels

Žánr: biografie

Vydavatelství: VOLVOX GLOBATOR

Originál: Omnibus Press (The Story Of Judas Priest: Defenders Of The Faith)

Počet stran: 444

Překlad: Hynek Čáp



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 10.12.15 20:46odpovědět

To rozhodne, určite som rád a autor mal s týmto dielom určite kopu práce. Ale aj tak som presvedčený, že Neil Daniels má lepšie publikácie.

-krusty- / 10.12.15 20:17odpovědět

Samozřejmě by bylo fajn, pokud by se k historii vyjádřili všichni a obšírně. Ale jelikož se některé prostě nepodařilo kontaktovat (alespoň to takhle autor tvrdí), buďme rádi za podobu, v jaké kniha vyšla. I tak to musela být celkem mravenčí práce.......

Dagon / 9.12.15 14:34odpovědět

Knihu som síce čítal už pred nejakým časom, ale na rozdiel od autora recenzie vo mne zanechala značne rozporuplné pocity. Myslím že knihe uškodil fakt, že evidentne nie všetci členovia boli ochotní podeliť sa o svoje pamäte a tak je vznik kapely v podaní pôvodného speváka Ala Atkinsa preberaný až do najmenších podrobností (čo so vítal s veľkou radosťou) a podobne na tom bolo obdobie okolo albumu "Turbo". Ale iné epochy boli na môj vkus občas brané až príliš stručne. No na druhú stranu chápem, že v opačnom prípade by kniha musela mať minimálne dvojnásobný počet strán.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky