Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Třináctým dílem vkráčíme do nového dějství, nového cyklu a nového dobrodružství v poznání. Anebo taky zcela prostě a jednoduše jedeme dál. Ovšem, aby to nebylo tak zcela všední a fádní, mám pro vás na závěr malinké ozvláštnění… no vlastně jakousi soutěž. Ale nejprve kýžená trojice blackmetalových hord bojující o přízeň ve vašich přehrávačích.

Superlėtos Gyvybėsformos
Beribis Nežmoniškumas

2022
Litva
MA / BC

Pro fanoušky: Celtic Frost, Sear Bliss, Altorių Šešėliai

Po pravdě ten výčet kapel, které uvádím jako možné podobenství, je jen malinkatým odrazovým můstkem. Zmíněné kapely v hudbě téhle litevské bandy slyším jen v jemných náznacích, v určité práci s atmosférou, zvukovém zacházení a zkrátka spíše v těch skladatelských detailech, než-li v obecně vnímaném příbuzenství jasného vyznění. Ono hloubat nad podivnou sondou Superlėtos Gyvybėsformos je stejně náročné jako zapamatovat si jejich jméno, natož pak ještě název desky. Proto se mi na první dobrou nechce v hlavě vyrýsovat jednoznačná podobnost s někým konkrétním. Má to totiž celou řadu různých, někdy až protichůdných prvků. Tak třeba zvuk kytar je jasně deathmetalový a odpovídá právě výše uvedeným Celtic Frost. Jenže riffy samy o sobě jsou natolik pohmožděné, že by si leckdo zajisté vzpomněl na australské tyrany disharmonií. A to je tam ještě někde v pozadí taková skrytá stopa, kdy tvůrci kytaru mučí a ta skučí a naříká jen v takových občasných výpadech. Bicí a basa jsou bahnem a látkou mající tendenci výsledný koktejl zahustit a při kontaktu se vzduchem okamžitě zatuhnout do formy nepoddajného čehosi.

Zbývá tak k rozboru zpěv, který v tomto případě není zpěvem, ale zdánlivě nepodstatnou linkou v pozadí, která s nekonečným ozvěnovým efektem spíše recituje nějakou ušišlaninu, tedy v momentech, kdy se dá jasně říct, že jde o mužský hlas a ne efekty brutálně pokřivený souzvuk záhadné deklamace. No, když jsem to slyšel prvně, tak jsem si říkal, co to zase sakra je, ale pak mi došlo, že je to něco mimořádného a neopakovatelného. Tohle prostě musíte okusit jako první, na závěr by to pak nemělo ten správný efekt překvapení a proplesknutí. A jen tak mimochodem sestava je tajuplná a tato nahrávka je tou první, která kapele vyšla, takže vlastně zjevení.

Merihem
Incendiary Darkness

2022
mezinárodní
MA / BC

Pro fanoušky: Inferno, Shrine Of Insanabilis, Hetroertzen

Zjevením může být i tahle parta říkající si Merihem. Onou mezinárodní konjukcí se rozumí souznění blackmetalových person z Itálie, Nizozemska a USA. Nebudu tu opisovat působiště zúčastněných, protože jich je celkem dost a jména, která třeba preferuji já, se nemusí shodovat s působištěm třeba i lepším. Takže to prostě berte tak, že si vybraní fachmani utvořili vlastní projekt, ve kterém naskakují na vlak okultního black metalu a představují jej v podobě vlastního cítění. No, vlastního… některé momenty jsou skoro jasným opisem výše uvedených jmen, až se vkrádá drzé opovržení plagiátorstvím. Nicméně tahle muzika maká naprosto bez problému a nemám problém si takový model užívat zcela naplno. Svižné tempo, vskutku okultní vokály, mrazivé disharmonie, magická melodičnost, skvělá práce s gradací skladeb a jejich dramatičnost, no prostě tady je všechno skvělé. Z takového nadšení by se snadno dal odtušit materiál pro závěrečnou roční bilanci s potenciálem dobýt nějaké vyšší příčky daného zúčtování. To by asi bylo příliš zbrklé, protože deska si sedá celkem pozvolna a je dobré ji dopřát správný tlecí/zrající čas - každému, co jeho jest. Ještě malá perlička na závěr: autorem obalu je umělec říkající si View From The Coffin a jeho práci můžete znát třeba z debutu našinců Somniate.

Ill Tidings
Hymns To Demis

2022
Rakousko
MA / BC

Pro fanoušky: Ascension, Watain, Chaos Invocation

Do třetice něco už snad méně náročného na vstřebání. Klasická blacková jízda s výtečnou kytarovou činností. Ačkoliv jde teprve o druhé album kapely, její rodokmen sahá trochu hlouběji. Nejprve se totiž formace jmenovala Satanic Order (rok 2011), později Unholy Order (do roku 2018) a poté se přejmenovala na Ill Tidings. Kdo ví, třeba se za pár let pánové přejmenují znovu, protože podle výčtu dalších kapel, kde i společně působí (Farawisa nebo In Crucem Agere), se nudit patrně nehodlají. Ta nutkavost tvořit a hrnout vpřed se odráží i v poctivé svižné rychlosti skladeb, kterým pak náramně sluší zpěvnější melodičtější vokál. A když jsme u té melodiky, tak kytara je v tomhle ohledu velice vděčným nástrojem hodným poslechového zaměření. Ale to už jsem tu naznačoval v úvodu, že. Zkrátka pecka, co nakopne.

Soutěž (již ukončena)

Je to vlastně docela prosté, napište mi na e-mail jméno kaple na fotografii níže. Vyhrát můžete sešit, ve kterém je dvanáct kapitol. Každá kapitola odpovídá jednomu dílu minulého ročníku kaple. Každá kapitola obsahuje popis, který jsem o kapli psal, ale aby to nebyla jen tištěná verze, najdete tam i GPS souřadnice a malou mapu konkrétní polohy. Na dalších stránkách jsou pak moje fotografie a je jich víc, než je pod jednotlivými články. Pokud se ptáte, zda tam jsou i články o probrané hudbě, tak rovnou říkám, že nejsou. Jde totiž o takové menší recenze a jakési doporučení, které si asi nepotřebujete číst v tištěném "zinu", kde stejně chybí proklik na poslech. Takže je to taková sbírka dvanácti kaplí, jejich popis, historie, poloha a samozřejmě fotky.

Nuže zájemci o takové bedekrové čtení mohou psát na výše uvedenou adresu název kaple na fotce níže. V příštím díle si povíme, která kaple to je a kdo vlastně vyhrál. Tak schválně, kde to je a jak se budova jmenuje?

Správná odpověď:

Ossarium bitvy u Jičína

29. června 1866 se odehrála na polích u Jičína, v blízkých usedlostech i v Jičíně samotném bitva Rakouského císařství a Saského království proti Prusku. Prusku se v té době zachtělo rozšiřovat hranice (jak oblíbené), načež jim Rakousko vyhlásilo válku, čímž se postavilo na stranu Sasů stahujících se z dnešního Německa. Tomuto střetu předcházela bitva u Mnichova Hradiště, kde Prusové zvítězili a pokračovali tak dále. I u Jičína se jim podařilo zvítězit a způsobit na straně Rakouska značné ztráty. V dalším sledu pak pokračovala ještě bitva u Hradce Králové. Zanedlouho (23. srpna) válka skončila a její pozadí, důsledky a další náležitosti nyní přeskočíme. Nás v tuto chvíli zajímá samotná bitva poblíž Jičína, kterou postihla nevhodná/zastaralá taktika Rakouska vůči modernizaci nových pušek na straně Pruska. To se promítlo do značného nepoměru v počtu padlých (na straně Prusů celkem cca 1556 mrtvých a na straně Rakouska 5590 mrtvých), kteří u prohrané strany způsobily obrovské ztráty i mezi důstojníky. Vzhledem k letnímu počasí a obrovskému počtu mrtvých bylo potřeba zhotovit hned několik hromadných hrobů. V pozdější době se na ona tragická místa navraceli přeživší, příbuzní a další přátelé padlých, kteří na oněch místech zanechali řadu pomníků a upomínajících skulptur.

V roce 1891 proto vzniká soustředný vojenský hřbitov bity u Jičína do jehož parcely jsou postupně nanošeny ostatky a náhrobky. V období 1904-1906 vyrůstá na zdejším hřbitově nádherná secesní kaple – kostnice – ossarium. Její podobu má na svědomí architekt Václav Weinzettl. Realizaci provedla celá řada rukou tehdy studujících učňů hořické kamenické školy, které vedl jičínský stavitel Jan Mareš. Mecenášů tohoto díla byla celá řada a zejména za tím vším stojí spolek lidí, kteří udržovali odkaz války z roku 1866 jako jisté memento a patřičně se starali o pomníky dokládající jednotlivé bitvy svedené na našem území. Tento komitét se v průběhu doby několikrát proměnil. Na čas jej přerušila první světová válka, druhá světová válka, a dokonce ani zákaz činnosti a rozpuštění spolku s nástupem komunismu v Čechách neovlivnil aktivity zanícených. Z dnešního pohledu můžeme krom historického významu obdivovat zejména onen architektonický odkaz, kterým se tato kaple pyšní. Jde o naprosto učebnicové úkazy secese, její krásy a smyslnosti. Dokonce jsem někde četl, že i význam této stavby je hoden srovnávání s monumentálností a dokladem doby takového hlavního nádraží v Praze, které je dílem mistra Josefa Fanty.

Takže až pojedete někdy z Jičína do Turnova a hned kousek za městem Kbelnice budete přejíždět malý kopeček s drobným parkem stromů, zkuste se zastavit. Nejen kvůli uctění památky obětí hrůzné bitvy, ale i kvůli těm řemeslným detailům a skvostům, které se tu krčí mezi stromy. Je to úchvatné místo, které má své osobité kouzlo a úžasnou hodnotu.

Fotografie jsem pořídil 15. července 2022