Článek: Manes streamují Slow Motion Death Sequence

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Manes streamují Slow Motion Death Sequence

Victimer24.8.2018

Novinka Manes je připravena, to nemůže zůstat bez odezvy. Odkazujeme na stream, tak poslouchejte.

Manes my v redakci hodně moc rádi. Víme, že nejsme sami a víme, že máme dobrý vkus :). Malé opáčko ale neuškodí. Blackmetalová minulost je ta tam, od revolučního alba Vilosophe se jede na experimentálně pokrokové vlně, kde hranice nejsou hranicemi, jak je většinou chápeme. Smí se toho v rámci širokého spektra vyjádření mnohem víc, než bzučet rouhavé praktiky a sípat svůj podíl zla do světa, kde vládnou rohy a kopyta. Manes možná nikdy nebyli ten pravý black metal a možná byla jen otázka času, kdy se jej jako zátěže nadobro zbaví. Aby se výrazově otevřeli a aby doširoka otevřeli dosud netušené možnosti svého vesmíru.

Dnes už Manes platí za zaběhlou partičku, jejíž alba je třeba respektovat. Od Vilosophe (recenze ZDE) nenahráli slabou desku a neustále svůj typický sound tvarují a posouvají. Na albech How The World Came To An End (recenze ZDE) a Be All End All (recenze ZDE) se kráčelo dál po ose nových postupů a definování sama sebe na poli experimentální muziky, ve které se snoubí elektronika s rockem, trip hopem a post metalovým fluidem způsobem, který je zkrátka jedinečný. Manes, to je originalita sama. Nebo spíš takto - není moc kapel, které by se v rámci své metalové minulosti vyprofilovali tak ojediněle.

Současnost, to je novinka Slow Motion Death Sequence. Nové a velmi očekávané album, další krok na cestě, další výzva. A dnes je jedinečná příležitost dostat se k ní co možná nejblíž. Díky spolupráci s labelem Debemur Morti Productions si vás dovolujeme pozvat k jejímu streamu. My jen doplníme, že recenze na Echoes bude v první polovině září a v podstatě se jedná o jednu z nejočekávanějších desek roku. Takže v klidu a poprvé oficiálně poslouchejte a nenechte se rušit. Naše názory se už taky pomalu rýsují.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.