Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Michal Prokop: Ztráty a návraty

Michal Prokop: Ztráty a návraty

-krusty-5.8.2021
Co mají společného latexový Pavel Marcel (Kaviar Kavalier), jižanský Petr Roškaňuk (Nová Růže) a jazzový Luboš Andršt (Energit)? Tihle všichni hrají nebo hráli na albech Michala Prokopa a Framus Five!

Michala Prokopa jsem (jako true metalista) nikdy nemusel. Jeho nejprofláklejší song Kolej Yesterday jsem celkem nesnášel a její televizní klip byl takovou mojí guilty pleasure (ještě když se to tak nenálepkovalo). Na druhou stranu ale sám zpěvák podle mě prošel velice zajímavým vývojem a celý jeho muzikantský život je plný zákrut a překvapení. Michal Prokop na mě vždy působil velice kultivovaným dojmem – ať už v hudbě, v politice nebo v roli televizního moderátora. Chce se říct až aristokrat. V porovnání s lehce pivařským Mišíkem či Hejmou rozhodně. Skoro bych řekl, že kdysi působil tajuplně, chladně a jeho pohled mě v raných osmdesátkách děsil.

 

prokop kytara

 

Relativně nedávno jsem s ním shlédnul krátký televizní rozhovor a byl jsem opravdu upřímně potěšen, že tento démon mého dětství je stále hudebně aktivní a přitom s grácií stárne a chce se říci: zraje. A vydal na prahu pětasedmdesátky nové album. A tak jsem se pustil do jeho knižní biografie...

 

Kniha samotná působí jako autor sám – seriozně, vážně a přitom přátelsky. Nejásá cirkusovými barvami, ale pohybuje se v galerii černé, šedé, bílé a bronzově hnědé. Měkká vazba (ovšem ne laciný paperback), 356 stran, množství raritních fotografií, útržky starých rozhovorů a citáty, vzpomínky kolegů (Andršt, Basiková, Cais, Hrubý, Janda, Lipa, Michnová, Molavcová, Plíhal, Rottrová...), kompletní diskografie včetně obalů a nečekaný jmenný rejstřík.

 

framus

 

Když jsem mluvil o autorovi, trošku jsem v zájmu ladné větné konstrukce zalhal. Pod Prokopovou biografií je podepsán i Michal Bystrov, který zde funguje jako vyšetřovatel, sedící za stolem a sázející jeden všetečný dotaz za druhým. A že se tedy ptá opravdu důkladně a fundovaně. Na rodiče a dětství, dospívání, první hudební krůčky... Dozvíme se spoustu dnes už nepochopitelných skutečností okolo tvorby a nahrávání zásadních alb jakými jsou desky Město Er, Holubí Dante nebo trilogie Kolej Yesterday + Nic ve zlým, nic v dobrým + Snad nám naše děti.... Probereme spolupráci s Josefem Kainarem a Petrem Hannigem, potácení se ve vodách pop music v tandemu s Hanou Zagorovou, velký comeback a zlatou éru osmdesátek... stejně jako dobu porevoluční a Prokopovo působení v politice a posléze v televizi. A jako v kruhu se vrátíme do současnosti, kdy se připravuje aktuální album Mohlo by to bejt nebe... (samozřejmě je už venku).

 

text prokop 1

 

Dotazy jsou inteligentní, stejně jako odpovědi. Jen jednou jedinkrát mne Bystrov zarazil dotazem, kdy téměř amatérsky podsouvá svůj politický názor k odsouhlasení. Neúspěšně – dodávám. Dozvíme se spoustu o tuzemské hudební scéně, kterou někteří z nás pamatují jako děti a která nám nikdy pořádně nevoněla. A kterou leckdy doceňujeme plně až s věkem. Četba logicky podněcuje chuť zároveň probíraná alba poslouchat a tak jsem se dostal k Prokopově tvorbě – což tvrdit mi někdo před rokem, kopnu jej do hlavy. A upřímně dodám, že je to procházka velice zajímavá, plná teskné, depresivní nálady a výtečných instrumentálních výkonů. Prokopova tvorba je plná manýr (Město Er), plná chladné osmdesátkové melancho-deprese (trilogie), plná chlapského dozrání (Poprvé naposledy) i chlapáckého elánu navzdory věku (Mohlo by to bejte nebe...).

 

text prokop 2

 

Četbu knihy Ztráty a návraty jsem si užil s objevitelskou chutí. Docvaknula mi spousta souvislostí a přestože nejsem žádný kovaný bluesman, přistihnul jsem se, že se k Prokopově vybrané tvorbě sem tam vracím. Prostě jen tak... namátkou, pro pocit bezstarostné pohody nebo splínu. Nejsem zdatný kuřák, tak alespoň zvedám sklenici Tullamore a připíjím na zdraví... Mám z téhle knihy velice dobrý pocit.


Napsal: Michal Bystrov

Žánr: biografie

Vydavatelství: Galén 2020

Počet stran: 356



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky