Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 100

Nedělní poslech 100

Victimer3.3.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sundecay a její EP "Gale".

Jubilejní stý Nedělní poslech posíláme do kanadského Ontaria a zdravíme kapelu Sundecay. Jejich druhé EP Gale zanechalo v mém povadlém doomovém srdéčku jisté stopy poutavosti a projev, jímž se kapela prezentuje, hezky pálí ve tváři. Chvíli pěkně nakopne, aby za chvíli přece jen lehce ztlumil volume a vydal se víc atmosféricky a klidněji, než by se po prvním songu mohlo zdát. Sundecay sice nevydrží kopat po celou půlhodinku Gale, ale energie z nich přímo sálá.


A může za to hlavně první song, ten je určující. Jmenuje se Heavy Motions a zdá se, že by mohl hýbat horami. A když ne jimi, tak aspoň verandou chaty s pěkným výhledem, nebo s kuchyňským náčiním při pečlivé přípravě obědu. I oběd je přece rituál. A když se během jeho přípravy pustí ta správná muzika, jde to jako po másle. Kdo však máslo nerad, nechť volí jinou přípravu, sorry jako. Fakt je ten, že se čas od času i v jasně předimenzovaném a dávno překonaném psychedelickém doomování zjeví něco jako přízrak a umí to slušně dušené atmo pěkně podebrat. 


Zda tuhle kapelu vnímat jako malý přízrak, nechme zatím stranou, ale rozhodně volí cestu, které by šlo věřit. A o tom to dnes je. V jejich hudbě je něco, co zvedne pozornost a je trošku jedno, jestli to zrovna bortí futra, nebo to klidně pluje korytem řeky a vzhlíží ke skalám, pod kterými to svádí k zastavení a rozdělání ohně. Sundecay mě baví. Jsou takoví jistější, než spousta dalších nohsledů, kterým stačí drhnout, co někde slyšeli. I Sundecay mají svě kořeny jasně dány, ale nechávají je růst po svém. Takže... Dopřejte nám tu stovku Nedělních poslechů a zároveň to zkuste s těmito Kanaďany.

 

// Není úplně jasné, kdy to Sundecay poprvé rozbalili ve zkušebně, ale na kontě mají dvě mini nahrávky a ani jedna nezní špatně. Ta druhá dokonce skvěle. Pojmenovat jejich doom lze klidně jako psychedelický, stoner nebo progresivní se špetkou post metalových prvků. Že by zafungovalo spojení starých dobrých Pentagram se žhavou přítomností Pallbearer? I tak to můžeme klidně brát...

 

 


 

Kapela: Sundecay
Album: Gale (EP)
Styl: psychedelic doom metal
Vydáno: 11/2018
Země: Kanada
Vydavatel: DIY
Odkazy: bandcamp / facebook / youtube

 

Sestava:
Derek Hoffman - baskytara
Julian Vardy - bicí
Mark Chandler - kytara
Brian Scott - kytara
Rich Pauptit - zpěv



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kruppe / 3.5.20 11:01

Neskutecny mesic,co se tyce hudby i situace kolem nas.2 desky roku bez debat. ULCERATE vydali sve prelomove dilo.Takovy extremni metal se jen tak neslysi.To album je pohlcujici!58 minut ubehne jako voda a ja davam replay a pak znovu...Po Ulcerate prijdou na radu WAKE-Devouring Ruin a DROUGHT- Trimurti. Mix blacku,death metalu.ORANSSI PAZUZU je pak kapitola sama o sobe.Clovek si pak musi poslechnou i neco melodickeho.Mne se naopak nova Katatonia libi.Predesle 2 desky me tak nebraly,ale tato ano.Pak pro fanousky melodickeho metalu je tu BURDEN OF LIFE-The Makeshift Conqueror.Zklamanim jsou NIGHTWISH.Nudaaa a kolovratkovite riffy.Nechapu milionova zhlednuti TRIVIUM,po poslechu Ulcerate je to jako metal pro deti:-)a nijak objevny.PS: druhou deskou roku je v rock/popu FIONA APPLE-Fetch The Bolt Cutters.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky