Článek: Nedělní poslech 103

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 103

Jirka D.24.3.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kamala a jejich album Your Sugar.

O německé kapele Kamala toho nejde mnoho dohledat, snad jen to, že jejím domovem je město Leipzig a že svou hudební káru netáhne kdovíjak dlouho. Trochu matoucí dojem vyvolají výsledky internetového vyhledávání směřující k brazilské thrashmetalové formaci stejného jména s neslušně prsatou bubenicí Isabelou Moraes, případně výsledky směřující k rovněž metalové kapele taktéž jménem Kamala, ale tentokrát původem z Finska a tentokrát s neslušně prsatou zpívající kytaristkou. Pokud jste se dostatečně vynadívali, začneme se věnovat tomu, proč jsme tady.

Kamala band

Tahle Kamala je narozdíl od předchozích dvou tvořena pěticí muzikantů výhradně mužského pohlaví (aspoň doufám), přičemž podle fotek jsou to mladíci s rašícím chmýřím pod nosem a zatím ne zcela jasnou vizí toho, co chtějí hrát. Tedy aspoň pokud jde o řečičky, v kterých se to hemží mlžnými kombinacemi psychedelického rocku a krautrocku, pod čímž vlastně ani nevím, co si mám přesně představit. Vezmu to jinak - pokud máte (resp. měli jste) rádi českou kapelu -123 minut a obecně tvorbu Zdeňka Bíny, mohla by se vám tahle Kamala líbit.

Jejich hudba v sobě nese podobně pozitivní náboj, funky hravost a bluesový (jazzový) nádech. Neslyším v ní moc psychedelie ani krautrocku ve smyslu německé scény 70. let, ale neříkám, že rozumím všemu a klidně se nechám usvědčit z neznalosti.

Z nahrávky naopak dýchá naprostá uvolněnost a lehkost, nekomplikovaná žádným složitým experimentováním nebo vymýšlením už dávno vymyšleného. Kamala se drží osvědčených standardů, které v naprosto rozumné míře dokořeňují saxofonem hostujícího Jörna Kleinbrahma, a na tenký led čehokoliv dalšího se nepouští. Ostatně dominantní zpěv (barvou hlasu podobný Jimy Hendrixovi) a kytary prohnané přes kvákadlo naprosto postačují v tom, aby měl posluchač co zpracovávat a s čím se sžívat. Nutno dodat, že to není práce nijak složitá a že výsledek stojí za to.

V konečném zúčtování tahle Kapela překvapuje. Ani ne tak čímkoliv inovativním nebo hráčsky složitým (v tom je třeba zmíněný Bína mnohem dál), ale naopak soudným přístupem k vlastním možnostem a schopnostem, které kapela drží zkrátka a pouští se jen do toho, co skutečně solidně zvládne. Z tohoto pohledu je album Your Sugar hodně příjemná poslechovka, jejíchž třiatřicet minut uteče jedna radost.

Kamala - Your Sugar LP

Kapela: Kamala

Album: Your Sugar

Styl: funky / blues rock

Vydáno: 3/2019

Země: Německo

Vydavatel: Tonzonen Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Henry Mitko - bicí

Christian Kämper - zpěv

Hannes Gernot Peter Gröschner - baskytara

Theo Rolfs - kytara
Eric Glatzer- kytara

host:

Jörn Kleinbrahm - saxofon (1, 5, 6)

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)