Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 105

Nedělní poslech 105

Victimer21.4.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Nusquama a její debutové album "Horizon Ontheemt".

Po delší době jsem žíznivý a natěšený zabloudil do kempu firmy Eisenwald a potutelně se díval všude kolem. Fakt už jsem tudy hodně dlouho nešel, takže trochu nejistoty bylo na místě. Že by mne něco úplně šokovalo nebo vykolejilo, to zrovna ne, ale ukojit smysly právě tímto směrem, kdy mysli vládne nespoutanost a divočina, přijde sem tam vhod. A to jsme potom u Eisewald na správné adrese. Po lehkém oťukávání různých titulů jsem sáhl po debutovém albu nizozemské úderky Nusquama a rozhodně si to nehodlám vyčítat. Divočina Horizon Ontheemt a způsob jakým je podávána, mě nepřestává bavit a poslechově neustále roste.


Prvotní pocit monotónně vedené přestřelky podmračeného black metalu, kde se daří vokální hysterii a lehce nastínované přírodní destinaci, která se rychle mihotá za okny rychlíku, vzal záhy za své. Nusquama sice sypou sůl i do těchto ran, ale považovat je za stereotyp budiž přiřčeno pouze zmíněné vokální kreaci. Ta je povětšinou hozena jedním směrem totálního zoufalství. I hudebně kapela dbá na důrazné poklepávání babiččiných dřeváků a dědečkových uhláků, ale za nánosem špíny dlí i krása. Jen se více skrývá. Nusquama hrají atmosférický black metal s kapkou shoegaze a deprese, aby dali dohromady poměrně životaschopný organismus, jenž si možná bere základy odjinud, ale pořád stojí na svých nohách. Jakým kapelám jsme nablízku? Zkuste si sami dosadit, na pár jménech se určitě shodneme, ale zatím pššt...

 


Já si album Horizon Ontheemt užívám jako samostatný příspěvek, bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Přijít s nějakou kloudnou informací okolo kapely není úplně nejlehčí, tak kvitujme aspoň fakt, že členové Nusquama mají zkušenosti z dalších atmo blackových kapel, namátkou Laster (před pár dny vydané nové album u Prophecy) nebo Solar Temple.


Něco málo přes půlhodinku vysokotlakého a melodického rouhání pokaždé proletí kolem strašně rychle, ale chuť se vracet zůstává. To protože pořád chybí vnitřní přesvědčení, že bylo vše objeveno. Nebylo. Tahle deska každý jeden poslech odkryje jen málo ze své skutečné tváře. Sám jsem zvědav, kdy tento pocit opadne a já se k Horizon Ontheemt přestanu vracet. Zatím se tak neděje a já si tuhle kvapíkovou hysterii nad rozlitým mlékem ještě nějaký čas budu dopřávat. Zkuste mě následovat.

 


 

Kapela: Nusquama
Album: Horizon Ontheemt
Styl: black metal
Vydáno: 3/2019
Země: Nizozemsko
Vydavatel: Eisenwald
Odkazy: bandcamp

 

Sestava:
T. - zpěv
S. - baskytara
M. - bicí
O. - kytara
N. - kytara



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 2.6.18 9:18

Na Grave Upheaval nemusí mít člověk zálibu v death metalu (já obecně ten žánr nemusím) a přesto ho to album přirazí ke zdi a dostane ho tam, kam chce. Ty záhrobní výdechy, ten pocit, že se neustále něco děje v pozadí, ten přehlučněnej dětskej pláč snad ve třetim songu (fuj!), ta deska je fakt děsivá. Jestli u mě vyvrcholil minulý rok vývoj black metalu novým albem od Throane, tak tenhle rok to jsou pro death metal Grave Upheaval. Potěšila nostalgická zmínka o Musique od Theatre of Tragedy, která byla mojí první kazetou z období, kdy jsem nastoupil na střední a skrze tamní metalisty jsem začal být zasvěcován do toho, že existuje i jiná hudba než System of a Down, Rammstein a Offspring. Ačkoli Raymond, který se neustále cpal k mikrofonu, byl skutečně nesnesitelný, tak hudebně to byla dost bohatá deska, hádám ale že s ní tehdy museli nasrat dost svých fanoušků. Každopádně na památku je dle tohohle alba stále pojmenována moje složka s hudbou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky