Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Jirka D.

 

Deftones - Gore (2016)   ochutnávka

Deftones zaujímají v mém posluchačském životě zvláštní, speciální a s nikým nesrovnatelnou pozici. Každá nová deska je svátek. Každou novou desku jim věřím a nemám nejmenší důvod k opaku. Deftones už nic nedokazují, protože toho dokázali dost, a prostě jen skládají a hrají to, co umí. A umí to stále dobře, Gore se mi začíná dostávat pod kůži. A Chino Moreno přibral...

// Victimer: Zatím mám jen dva poslechy, takže žádné velké závěry. A jak jsme se bavili - Chino Moreno by měl začít cvičit, jinak se nevleze do dveří :))

// Garmfrost: Docela mě překvapila ostrost nahrávky. Také líbivá naléhavost, která není úplně blbá. Trochu jako Smashing Pumpkins v dravém podání.

 

PJ Harvey - The Hope Six Demolition Project (2016)  ochutnávka

PJ Harvey uvěřila představě, že umělec má právo a povinnost se angažovat, zachraňovat svět, upozorňovat na všechno to zlo kolem a tepat do svědomí svých fanoušků. Nová deska je písničková až gospelová a poslechově v podstatě velmi příjemná, ale obsahově je to morální agitka non plus ultra, navíc s fakt hnusným obalem. Tohle si budete muset přebrat každý sám za sebe.

 

OTEP - Generation Doom (2016)  ochutnávka

Muziku Otep Shamaya jsem vždycky sledoval spíš zpovzdálí a tuhle netradiční zpěvačku moc neprožíval. Nová deska je sedmá v řadě a první, která si mě přitáhla víc. Kombinace metalové agrese, odkazů nu-metalu a rapu, silné elektroniky a místy i melodického písničkaření má něco do sebe, i když pro každého a pro každou situaci to rozhodně nebude. Ale bavím se a to mi na čas stačí.

 

Ihsahn - Arktis (2016)  ochutnávka

S Ihsahnem netrávím čas nijak pravidelně a když už jo, nejraději sáhnu po projektu Hardingrock, jehož jedna jediná deska je moc fajn. Nová sólovka se zatím jeví tak, že si svoje místo v přehrávači obhájí, alespoň na pár týdnů, než ji vyšťouchají další desky. Zní to možná blbě, ale v dnešním přetlaku se pravidelně vracím jen k několika deskám ročně, mezi nimiž tahle Ihsahnova nejspíš nebude. I když je mnohem víc “user friendly” (mám ten dojem) než alba předchozí.

// Victimer: Ihsahnova novinka je pro mě velký životabudič. Vlastně každá jeho deska jím je. A každá trochu jinak. Vždycky je to kvalita, kopec kreativity a minimum nudy. Je to pan profesor metalu a jeho přednášky mají smysl. Umět ale novou desku hlouběji pojmenovat, to bude stát ještě hodně večerů a lekcí.

 

Filter - Crazy Eyes (2016)  ochutnávka

Rockovou elektrárnu Filter jsem sledoval kdysi v období desek Short Bus (1995) a Tittle of Record (1999), z nichž ta druhá se umístila v žebříčku The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time magazínu Rock Hard na pěkném 493. místě. Mimochodem je fakt skvělá. Od té doby to jde z kopce, buď s Filter nebo s mým zájmem, těžko říct. Nová deska má zatím osud těch předchozích - stáhnul, párkrát poslechnul a zase popošel o dům dál. Nějak se nechytám.

 

Pak ještě zkoušíme posedět s navrátilci Novembre a s novou deskou Moonsorrow, ale zatím to vypadá, že do zavíračky nevydržíme ani jeden. Na otřes životních hodnot to nebude, ale uspávat se lze i mnohem zábavnějším způsobem. Naopak stále větší otřes se daří nové desce Hexvessel, která je v poslední době mým nejoblíbenějším modelem pro sezónu JARO 2016. Tahle deska mě baví moc. Z české scény sjíždím dvě věci - nový projekt The Corona Lantern, který určitě stojí za poslech, a pak novinku Somnus Aeternus, která se tváří o mnoho dospěleji než album předchozí. Taky jsem se vrátil k albu Blood (2009) kapely OSI a je fakt dobrý. A pak jsem si taky v rámci akce poznej nepřítele koupil svoje první cédéčko od Metalliky. Jednou to přijít muselo.

 

---

 

// Victimer

 

Iggy Pop - Post Pop Depression (2016)  ochutnávka

Iggy Pop se obklopil lidmi z Queens Of The Stone Age a Arctic Monkeys a nahrál svou sedmnáctou sólovku. Starej vetroš, pardál vypravěč, primitivní, ale funkční rockovka za zády a vše funguje na výbornou. Žádné extravagance, excesy, jen krásný příklad, že když tu hudbu někdo miluje, umí ji a daří se mu nahrávat desky, je pánem situace. Poslechy takových lidiček a desek jako je tahle jsou pro mne učiněným balzámem.

 

PJ Harvey - The Hope Six Demolition Project (2016)  ochutnávka

Přílišnou agitaci PJ Harvey nechávám někde stranou, všímám si jen hudby. Tedy zatím. Až novinku prohlásím za svou, může se ještě leccos změnit. Hudebně si ovšem pochutnávám, prolíná se na ní víc vlivů a vítězí volnost, která vše spojuje. Zatím si víc nedovolím, ale převládá spokojenost a to taková, že je tohle album v posledních dnech mým vůbec nejposlouchanějším. Mám se stále na pozoru, jelikož jsem nedůvěřivý člověk, ale zatím jsem v klidu.

Dälek - Asphalt For Eden (2016)  ochutnávka

Do hip hopu nedělám, to jen tak mezi námi. Ale o Dälek se ví, že je i tvrdá scéna (její otevřená část) respektuje. Vše je o přesazích. Ty Dälek sahají do experimentů se shoegaze, industrialem nebo ambientem, a to určitě hraje svou roli. Hraje to roli u mě, jinak jsem tímto směrem vysílán velmi obezřetně a pouze v obklopení Cypress Hill, protože ti vždycky pomůžou. Asphalt For Eden je třetí deskou, co od Dälek poslouchám a třetí deskou, která mne velmi baví. Něco na tom všem bude...

 

Chryst - PhantasmaChronica (2011)  ochutnávka

Chryst je projekt, který je pokračovatelem jiného projektu s názvem Korovakill, který se ještě dříve zval pouze Korova. Docela dost proměn, tak nějak na hranici, aby to člověk ještě unesl. Řeč je o rakouském metalovém šílenci Christofu Niederwiesserovi a ten tuze rád avantgardu. Jeho nahrávky jsou dost vyblbnuté právě tímto směrem, tedy tak trochu bez pravidel. U Chryst mi ale přijde, že už je toho příliš a na úkor kvality. U Korovakill si pamatuji, že jsem si na desce Waterhells pošmákl přece jen více. Ale už je to dávno a možná to dnes vidím jinak. Chryst je prostě a dobře metalový úlet a tak je třeba se k němu stavět.

 

Ulver - Svidd Neger (2003)  ochutnávka

Ulver filmoví, Ulver nekoneční ve svém prostoru. K Ulver se chodí pro dobrý experiment a pokud ten stávající zrovna není po chuti, dá se v klidu najít jiný, který po chuti bude. Tak je to i tentokrát. Nezastírám, že kolem novinky už jsem přestal kroužit, opustil ji s rozpaky a našel si čas na prověřenější kousky. Třeba Svidd Neger, tahle krátká nahrávka nikdy nezklamala.

// Garmfrost: No jo, moje komenty ke Garmovým Ulver jsou komické, pořád na stejné brdo. Skvělé, úžasné, parádní… :)

// Sarapis: Dík za připomenutí, tohle jsem svého času po večerech hltával jako bulimik sladké dortíky. I méně známé nahrávky od Ulver mají setsakra sílu.

 

Hammock - Everything And Nothing (2016)  ochutnávka

Hammock jsou post rockoví elegáni z Nashvillu, což lze v jejich hudbě občas poznat. Novinka je možná nejblíž debutu Kenotic a určitě dál od smyčců Oblivion Hymns. Je víc o kytarách a rockové hudbě všeobecně, ale nezapomíná se ani na snění a vyklidněné rozjímání. Bez toho by to nešlo. Hammock pro mě osobně nepatří do (dejme tomu) top 5 post rockových kapel, ale své místo u mne mají. Sice na jejich hudbě postrádám větší hloubku, ale v podstatě mě vždycky dobře pobaví, nebo aspoň donutí si ji pustit. A to se taky počítá.

 

Joy Division - Closer (1980)  ochutnávka

Joy Division jsou nesmrtelní a vždycky budou. Jejich duch je stále s námi, ten Curtisovým dobrovolným odchodem na onen svět nevyprchal. Takoví Hateful Abandon by mohli vyprávět. Zrovna na nich (jsou to moji velcí oblíbenci a recenze na jejich alba najdete zde nebo zde) je odkaz Joy Divisionhodně patrný. Closer je skvělá deska. Introvertní, navztekaná, rebelská i goticky pochmurná a provokativní. Až se ani nechce věřit, že je to tolik let, co byla vydána. Možná ji jednou uchopím za pisálkovský konec a vložím ji na stránky jako retro recku. Možná.

 

Pravidelnější poslechy si u mne během dubna dopřávali také Anaal Nathrakh (Vanitas), novinky Mamiffer, Alkerdeel, Horse Latitudes nebo jen tak ze srandy The 69 Eyes. Ty jinak moc nemusím. Anáální výplachy naopak můžu v jakékoliv podobě (i když poslední deska je už trošku hazard), Alkerdeel mají hezkej prdící obal a jsou hnusní jako ten čertův pšouk a Horse Latitudes jsou si vlastně dost podobní s krajany Oranssi Pazuzu. Oranžoví na to jdou přes black metal a Horse Latitudes zase přes doom. A ještě se mají od svých zkušenějších kolegů hodně co učit. A Mamiffer? Jemnosti je také třeba, ne jen vidlemi přehazovat sračky. Marně ale zatím dumám, jestli mě to vůbec baví. Chvílemi mi to připadá takové jakési prázdné, až moc daleko od nás všech... Nový singl Oceán zní jak Delta Machine s ženským zpěvem, což není úplně špatně, ale je to trochu srandovní. Umřel Prince, což je na pytel, ale na mou poslechovou soustavu to asi velký vliv mít nebude. Některé jeho songy mám ale rád. My name is Prince and i am sexy - tak se poměrně často v práci představuji nováčkům. Poslední dobou mi ale v práci z rádia zpívá stejně jen Maruška Rottrová (Rotting Mary) a Waldemar Matuška (Waldegore), protože nesedím v kanclu sám. Bohužel. Jo a vyhněte se novým Crematory, tyhle kapely by měl někdo zakázat.

 

---

 

// Garmfrost

 

Ihsahn - Arktis (2016)  ochutnávka

S deskami génia značky Ihsahn mívám komplikovaný vztah. Většinou je krátce po naposlouchání a propadnutí kouzlu odkládám, zapomínám. Vracím se k Peccatum, Hardingrock a také vlastně k sólovému debutu “The Adversary” a jasně k Emperor. “Arktis” se tváří poslouchatelněji, moderně i zajímavě. Je otázkou, zda ji opět neodložím, ale nyní ji otáčím co to jde a beze zbytku si užívám. Nic nového se nekoná, svět se nezboří. Jen parta seveřanů, co umí hodně dobře hrát, nahrála silnou nahrávku s tunami chytlavých nápadů.

 

Novembre - Ursa (2016)  ochutnávka

Vnitřní démoni z devadesátých let se zdají opět vystrkovat pařáty a vtahovat mě do ničivé nostalgie. Poslední dobou se znovu objevují zdánlivě zapomenutí představitelé doomových pohrobků, co se vydali drnkat na jemnější strunu a pak vyšuměli do ztracena. Někteří (Crematory) hrají stále a jejich nahrávky jsou k zblití, jiní (Pyogenesis) se potácí na hraně vkusu a pár (Novembre) natočil nádherný úkaz, že lze zachovat původní ráz a přitom znít čerstvě, podmanivě a přes veškerou sladkost nepodbízivě.

// Jirka D.: Novembre pro mě byli v jedné etapě života když ne zásadní, tak hodně důležitá kapela určitě. Jenže okolnosti se změnily - ty moje, i na hudební scéně - a s novou deskou už jsme celkem mimo. Novembre jsou určitě podmaniví, nepodbíziví, zachovávají původní ráz, ale asi to bude muset ocenit někdo jiný…

// Victimer: Taky novinku Novembre nedávám, lépe řečeno nic extra na ní neslyším.

 

Heavenwood - The Tarot of the Bohemians (2016)  ochutnávka

Heavenwood patří do toho spolku také, jen tak od každého kousek. Trochu k zblití, trochu na hraně a rovněž podmanivě. Jejich první alba jsem beze zbytku miloval. Další spíše ne a nové zase tak napůl. Novinku nejsem schopný přestat poslouchat ve frenetickém nadšení a přitom často s nechutí ohrnuji pysk. Taková už je minulost. Nelze se od ní odpoutat. Co jsme jednou milovali, nelze změnou všeho šmahem odvrhnout.

 

In Mourning - Afterglow (2016)  ochutnávka

In Mourning jsem se věnoval okrajové, protože jsem si nabral hodně věcí k recenzím a rád se vracím ke starým olbíbencům. Z toho co jsem zaregistroval, jsem nadšen. Zdá se, že se pánové vydali na pouť, kudy kráčeli před lety Opeth. Tedy progresivně death metalovou. Ani náznak po jakovém koketování mezi deathem a doomem. Občas tedy kloužou po hraně směrem ke skladkému cvrklikání, ale vypadá to, že to nejen funguje, ale že se podařilo natočit dobrou desku. Trochu jsem si vzpomněl i na nedoceněné Extol.

 

Glorior Belli - Sundown (The Flock That Welcomes) (2016)  ochutnávka

Popsat pocity z nového díla Glorior Belli není tak lehké a už vůbec ne jednoznačné jak se prvně zdálo. Na jedné straně je to parádní čertovo dílo ze kterého si nadělám do trenek a na straně druhé má tendence vyšumět. Tak nevím, jak to dopadne, ale trenýrky si vyměním :)

 

Každopádně tento měsíc jsem dal nejvíc prostoru diskografiím Death, Obscura, Borknagar a Kampfar, které jsem viděl na koncertech. Není nic, co bych v dubnu slyšel víckrát a raději. Radost mi udělala i nová alba kapel Somnus Aeternus (Exulansis) s Panychidou (Haereticalia - The Night Battles). Naopak nová fošna Moonsorrow (Suden Tunti) působila velkolepě, ale kouzlo vyvanulo do prázdna.

 

---

 

// Sarapis

 

Esoteric - Subconscious Dissolution into the Continuum  (2004)  ochutnávka

I když je to docela těžkotonážní muzika, Esoteric dokáží svůj funeral doom podat tak svěže a ladně, že se jejich alba poslouchají, jako když másla ukrajuje. Nahrávka “Subconscious …” přesně taková je a nemalou roli jistě hraje i poměrně milosrdná stopáž kolem 50 minut. V rámci žánru tedy nečekejte víc než čtyři vály, haha. Všechno je na svém místě, čitelný přitom temný zvuk, mnoho vrstev a kytarových vzájemně se doplňujících linek, občas i trochu svižnější tempo. Pravidla žánru zde nejsou pánem, páni jsou Esoteric. No a pomaličku by to chtělo novou desku, poslednímu kousku táhne na šestý rok.

// Victimer: Esoteric, to je zcela výsadní doom metalová pozice, dávají tomuto stylu hlubší rozměr a na té které desce zase tak nezáleží. Ovšem novinku už to chce, chci se ponořit do depresí a být při tom za inteligenta :)

// Bodin: Naprosto zásadní kapela a album na doommetalovém poli. Podle posledních informací to Esoteric nezabalili a tvoří nové album, které by mělo vyjít opět ve formátu dvojdisku.

 

The Gathering - Black Light District (2002)  ochutnávka

Toto polozapomenuté EP vzniklo v období práce na desce “Souvenirs”. Jeho jádro tvoří šestnáct minut dlouhá titulní skladba, která se plíživě rozvíjí od křehkého klavíru, přes nesměle se probuzené bicí se převalí do razantních psychedelických vod, aby pak v závěrečné fázi pomalu upadla do věčného spánku. Navzdory poměrně jednoduchému schématu a sloní délce je skladba nasycená paletou emocí a ani chvilku nenudí. Další dvě položky mají klasické rozměry a stejně vhodné atributy. Skladbu “Debris” je stejně jako titulní věc unikátním obsahem tohoto krátkometrážního alba a i ona se může pochlubit prvotřídními parametry. “Broken Glass” je pak sice známou součástí následného alba “Souvenirs”, nicméně zde má decentní klavírní kabátek. I její přítomnost má své opodstatnění. EP “Black Light District” v diskografii The Gathering zrovna tak.

 

Porcupine Tree - Signify (1996)  ochutnávka

Je fajn zavřít oči, zabořit prst mezi alba Porcupine Tree, libovolně jedno vytáhnout a pak se jím kochat bez ohledu na to, jaké to zrovna je. Šlápnout v diskografii Porcupine Tree vedle, to je snad těžší, než padat na zem a netrefit se. “Signify” má svá temná místa, instrumentální uklidněné pasáže, má i popové polohy, ale ať už způsobuje napětí, uvolnění, radost či rozrušení, v každé fázi rozdává především estetické uspokojení. Dá se snad toto říct i o ostatních nahrávek z dílny Stevena Wilsona? Ano, dá.

 

---

 

// Sorgh

 

Ihsahn - Arktis (2016)  ochutnávka

 

Zatím převažuje nadšení, je cítít mírná změna kurzu. Ihsahn klade větší důraz na melodické význění skladeb a je to fajn.

 

Killing Joke - Killing Joke (2003)  ochutnávka

 

Povinné doplňování vzdělání. U téhle desky mě odrovnává zvuk kytar, kterej je brutálně kovovej a ostrej. Super.

// Jirka D.: Určitě jedna z nejlepších desek Killing Joke a to nepíšu jen proto, že ji výborně namlátil Dave Grohl. A taky jeden z nejlepších návratů na scénu, s jakým jsem se kdy setkal (podobně jako u Alice In Chains).

 

The Corona Lantern - Cosuming The Tempest (2016)  ochutnávka

Velké překvapení z českých luhů. Doomík, jaký se jen tak neslyší, až z toho stonám.

// Jirka D.: Zajímavé zjevení a jméno na české scéně, se kterým je třeba se seznámit a doufám že i počítat pro budoucnost. Podobných projektů tu totiž bylo vícero, přežilo jen pár … no vlastně skoro nic.

// Victimer: Hodně zajímavé, určitě se po tom poohlédnu víc jak poslechově na bandcampu. Měl bych si to objednat, ale nevím, jestli mi v rámci balíčku pošlou i zpěvačku na domácí ponižování. Rád bych, aby na mě řvala při škrobení prádla.

 

Thy Catafalque - Sgúrr (2015)  ochutnávka   naše recenze

Téhle desce sem moc času nevěnoval, tak to teď napravuju. V podstatě souhlasím s recenzí, kdyby se to zkrátilo, bylo by mnohem líp. I povedené pasáže natahované k prasknutí po čase nudí. Rengeteg stavím výš, ale líbí se mi to.

// Victimer: U mě jasně vede Róka hasa rádió a pak jsou prostě další desky. Sgúrr není špatná věcička, ale utlouct se po ní nemůžu.

 

---

 

// Bodin

 

Mondo Drag - The Occultation of Light (2016)  ochutnávka

Ještě donedávna mě tito stoneroví Amíci nějakou záhadou míjeli. Vše je napraveno a já si užívám poslechy posledních dvou alb. Pokud holdujete progresivnímu rocku, švihnutému stonerem s notnou dávkou psychedelie, tak neváhejte. S Mondo Drag travím spoustu času a je dobrým společníkem jak doma, tak na cestách.

Mamiffer - The World Unseen (2016)  ochutnávka

Experimentální projekt Aarona Turnera (ex-Isis) mě pohltil. Naprosto introvertní pojetí hudby, nerušená atmosféra a přitom tak silná, že nestačím žasnout co tento workoholik vytvořil. Velikou zásluhu na tom má i zpěvačka Faith Coloccia, která obohacuje album nejen svým hlasem, ale i syntenzátory či pianem a přidává na atmosféře ještě více elektrizující stavy.

Ihsahn - Arktis (2016)  ochutnávka

Dlouho očekáváné album mistra Ihsahna je konečně venku a já i po několika posleších nemůžu přijít desce na kloub. Myslím si, že to ale není na škodu, protože dostat se pod kůži Arktis. není vůbec snadný oříšek. U mě to chce prostě více poslechů a času, než budu mít o tomto albu úplně jasno. Zatím mě tohle seznamování náramně baví a stále se pokouším nořit do tohoto díla.

 

The Wretched End - In These Woods, from These Mountains (2016)  ochutnávka

Norské death metalové trio je zpět s novinkou. Přímočará jízda, která mě sráží a přitom nakopává svým jasným nekompromisním pojetím. The Wretched End patří již od prvního alba k mým oblíbeným kapelám. Vsadili na tuto nekompromisní notu a já jim to žeru i s navijákem. Sice nehrají nic nového pod sluncem, ale jakožto milovník death metalu zůstávám stále zasažen touto jízdou. 

// Victimer: Poslední dny jsem tomu docela podlehl. Baví mě ta typická norská kytarová zrůdnost, která je ve finále díky The Wretched End hezky variabilní. Hostující uherský panovník a vrchní zaklínač Attila taky nezklamal. Celkově je pro mne song Old Norwegian Soul naprosto oddán svému názvu :)

Tombs - All Empires Fall (2016)  ochutnávka

Pro Tombs mám taky velikou slabost. Pánové přitlačili pořádně na pilu a naservírovali tímto Epčkem malou porci nabušeného zběsilého post-blackmetalu. I na ploše necelé půlhodiny mě dokázali pořádně rozsekat.