Článek: Nedělní poslech 106

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 106

Jirka D.28.4.2019

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Orsak:oslo a jejich stejnojmenné album.

V případě skandinávské kapely Orsak:oslo je celkem snadné utopit se v pojmech a rozlišovat drobné detaily mezi post-rockem, psychedelickým rockem a třeba space rockem je úkol pro čisté hudební teoretiky. Tohle trio, jehož kořeny vyrůstají jednak z Norska a jednak ze Švédska, balancuje mezi vším vedeným a posluchač si v podstatě může vybrat, pokud vůbec chce něco takového řešit. Mnohem snazší je totiž se do nahrávky prostě zaposlouchat a nechat se kolébat na vlnách čistě instrumentální, kytarové muziky.

Orsak.oslo band Stejnojmenná deska, která vyšla letos v březnu na německém vydavatelství Kapitän Platte, představuje cosi jako kompilaci a jednotlivé její položky jsou seskládány z celkem pěti EP vydaných v rozmezí let 2016 až 2019. Zajímavostí je, že kromě těchto pěti má kapela na kontě ještě další minimálně tři EP, z nichž jediné (Torggata Sway z roku 2014) vyšlo i jinak než čistě digitálně - na 12“ vinylu říznutém na 45 RPM. Všechna uvedená mini-alba pak obsahují průměrně tři skladby a celkem logicky se nabízí otázka, proč se kapele doposud nepodařilo dotáhnout ani jedno dlouhohrající album (fungují plus mínus od roku 2014). EP jako cesta.

Aktuální kompilace nicméně jako regulérní řadovka funguje docela slušně, protože jednotlivé skladby od sebe nedělí žádný vývoj, žádné jasně identifikovatelné „dříve a později“ a třičtvrtěhodinka muziky si žije vlastním, na předchozích nahrávkách nezávislým životem. Jak už jsem uvedl výše, jde i instrumentální kytarovku z kategorie lehčích, plných prostoru, atmosféry a s tempem pomalým až rozvláčným. Myšlenky na nudu nicméně snadno zažene příjemná rytmika, která spíše podprahově a v náznacích připomene Maserati (zkuste Ghost Gear).

Hlavní silou Orsak:Oslo jsou ale melodické kytarové linky, které vykreslují snovou a přívětivou krajinu, v níž je člověku dobře. Zkuste ukázku Crying For Sleep a zaposlouchejte se, asi pochopíte, o čem píšu. Pocity, které ve mě podobná muzika vyvolává, bych přirovnat k těm, které se daří vykreslovat Tenhi nebo Kauan, i když obě kapely na to jdou jinak a upřímně i s větším důvtipem. Nechci tu ale srovnávat, o tom dnešní nedělní poslech není, protože bez ohledu na kvality okolí i tahle muzika má svůj půvab, svou poezii a své pevné místo na Zemi. Orsak:oslo jako synonymum pro zklidnění a odpočinek.

Kapela: Orsak:oslo

Album: Orsak:oslo (kompilace)

Styl: instrumental post-rock

Vydáno: 03/2019

Země: Švédsko / Norsko

Vydavatel: Kapitän Platte

Odkazy: bandcamp / facebook / discogs

sestava:

Qrill

Peter

Øyvind

Nahrávka byla redakci poskytnuta agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.